Začátek konce

Mamka zjistila, že se u nás bude rušit anglický second hand a tak mi při volné chvíli koupila ve slevě šaty a triko. Zbožňuji tyhle překvapení, mamka totiž přesně ví, co mám ráda.

• květinové šaty s volnými zády - jsou skvělé, vzdušné a roztomilé

•  triko s maskotem olympiády v Londýně - nejsem sportovní fanda, ale letošní maskoti jsou super! Beru si ho sebou do Anglie pro případ, že bude nějaká akční zábava :-)

• Knížky - Obraz Doriana Graye z roku 1948 a Nespokojený melancholik. Z obou knih jsem nadšená. Už aby byly prázdniny a já si mohla celou mou zásobu, která se čím dál více zvětšuje přečíst.

Takže zítra fičím do Brna na sraz. Moc se na holky těším. Bude to fajn být konečně mezi normálníma lidma :-) Slibuju outfitový post.


Tak a teď se jdu koukat na NCIS, nějak jsem tomu Gibbsovi propadla. :D

Deset not ze zahraničí

Často se mě lidé ptají, co poslouchám.

 Nikdy neumím odpovědět uceleně. Mohu jen říct, že nemám ráda klasický popík, dechovku a klasickou operu. Že hiphopu moc nerozumím a z rapu má milost pouze Eminem. Že mám ráda anglické a francouzké lidovky s keltským nádechem a že zbožňuji originální hlasy.

 A konkrétně?

Nightwish - Phantom of the Opera

Mám moc ráda Nightwish, tedy pouze starou éru s Tarjou. Dlouho jsem nemohla vybrat písničku, která by zastoupila celý jejich repertoár a nakonec jsem vybrala písničku přejatou. Je totiž asi milionkrát lepší než originál. Je to síla :-)

Melodie mého srdce

Jako zástupce nezpívaných srdcovek jsem zvolila Comptine d´un autre été. Z klasiky mám ráda skladbu La gazza ladra ouverture (byla jako podklad ke krádeži korunovačních klenotů Moriartym v Sherlockovi) nebo třeba Toccata & Fugue v podání houslistkyVanessy Mae.

Celtic Women - You raise me up

Jako zástupce keltské muziky jsem vybrala skupinu Celtic women. Přespívávají klasické anglické písničky a dávají jim svůj specifický půvab.

Evanescence - My immortal

Velice hluboká a smutná písnička, kterou zbožňuji už od nepaměti. Někdy mám při jejím poslechu husí kůži. Nikdy nevím z čeho. Jestli je pro mě tak strašně tragická nebo tak strašně nádherná. Asi obojí. V tom je její kouzlo.

 Adele - Someone like you

Ani já jsem nedokázala odolat nádhernému a silnému hlasu mladičké Adele. Každá její písnička je skvost a dlouho jsem se nemohla rozhodnout, která ji bude v mém "žebříčku" reprezentovat. Nakonec jsem vybrala tuhle, ale mohla to být taky Don´t you remember nebo Rolling in the deep.

Peter Gabriel - My body is a Cage

Už zmiňováná "House" písnička. Líbí se mi na ní ta zvláštní síla a upřímnost. A to jak se na konci rozjede a mě se vždycky rozvibruje stůl.

Amy Winehouse - Tears dry on their own

Je škoda, že nás opustila tak brzo. Amy byla velká zpěvačka se skvělým hlasem. Opět jsem nemohla vybrat nejlepší písničku, ale nakonec jsem místo Love is a loosing game nebo známého Rehab vybrala právě tuhle. Je nakažlivá a někdy si ji zpívám i celé dny.

Linkin park - In the end

U Linkinů se mi strašně líbí klavírní pozadí písniček. Ráda si poslechnu Numb pouze v piano verzi. A ty texty....skvělé :-)

Scala - Creep

Díky filmu o Markovi - zakladateli facebooku jsem přišla na tento klenot. Je to nádherná dojemná písnička zpívaná sborem. Opravdu se mi při ní dostávají slzy do očí. Naprostá extáze.

Edith Piaf- Je ne regrette rien

U Edith jsem měla jasno, i když zbožňuji i její méně známé písničky. Tahle je ale bezkonkurenče nejhezčí. To kvůli textu, je tak pozitivní, tak rozsvícený. Vždycky mi dává chuť do života. 

Říct si nahlas "ne, ničeho nelituji".

A co vaše oblíbené písničky? Trefila jsem se vám něčím do vkusu?

Tři životy

Mám moc ráda "životopisné" knihy o zajímavých lidech. 
V téhle chvíli čekám na nový přírustek do mé zatím malé sbírky. Bude to Hugh Laurie Nespokojený melancholik, kterého jsem koupila přes votočvohoz.
 
Knihu o Tomiovi jsem si koupila kvůli tomu, že mě zajímalo, co to je za člověka.
Vždycky, když byl v televizi, tak se ti líbilo jeho vystupování a s jeho názory buď přímo souhlasím nebo mi přijdou velmi dobře postavené a obhajitelné.
Navíc u mě má velké plus za to, že se dokázal vypracovat z ničeho.


Na konci knihy jsou japonské recepty :-)

(Když jsem chtěla udělat sushi, tak mi nezměkla řasa. Vůbec nevím, kde je chyba, ale asi mám pouze vadnou řasu :D, nikomu jinému se to nestalo)

----------------------------------------------------------------

Další mou stálicí je Jedu dál o Blance Matragi. Další příklad toho, jak se z holky z vesnice může stát velice úspěšná osoba.
Kniha je napsaná velmi čtivě a je prokládána fotkami šatů, návrhů, keramiky, šperků a soch.

Blanku osobně velmi obdivuji. Její šaty jsou neskutečné, kouzelné a snové.
Zároveň se s ní dokážu ztotožnit, protože jsem sama přeaktivní, chci mít všechno podle sebe, pracuji do padnutí a nakonec se mi strašně uleví, až všechno skončí. A hned se vrhnu na něco nového. :D

Jen je rozdíl v tom, že ona šije princeznám a já maximálně pár slečnám.
Ale i ona  někde začínala. Je to motivace, vidět, kam až to člověk může dotáhnout.
       ----------------------------------------------------------------
 A trošku z jiného soudku.

 Od malička mám ráda Čachtickou paní od Joža Nižnánskeho.

Osoba záhadné uherské šlechtičny mě velmi fascinuje. I proto jsem si koupila tuto knihu.

Je tam velmi podrobně rozebraný život v Uhersku v 16. století. V knize je taky plno dopisů mezi přáteli a rodinnými příslušníky Alžběty.
A taky samozřejmě soudní proces a jednotlivé výpovědi svědků.

Kniha je navíc nádherně graficky provedena a má plno obrázků.

Život jaké osoby a životní osudy by zajímal vás?

Aktuality z jiného světa

 Rozhodla jsem se vás zasypat nepotřebnými poznámkami z mého života. Není to moc zajímavé čtení, ale jak říká Holmes "bez hlíny cihly neuplácám"...fakta jsou potřeba :-)

• do Anglie mi zbývá jen 11 školních dní. Ano, odškrtávám si je jako malá :D
• po pěti měsících bez srazování konečně vyrážím do Brna na akci, takže budou nějaké outfitové fotky. Recenzi nechám zřejmě na Kiře :D, má praxi
• budu sestře upravovat šortky, aby vypadaly nějak takto
  
  samozřejmě to nechci úplně stejně ani nemám tak dobrou krajku, ale snaha se cení. Určitě své pokusy zdokumentuji :-)
• stále nemám vhodnou látku na bílé šaty, ale rozhodla jsem se, že s nimi začnu až poslední týden v červnu. Po nemoci se musím trochu věnovat škole, abych nezničila to, co jsem celý školní rok budovala (ano, mé vysvědčení je trapně šprťácké :D)
• všechny mé lékařské výsledky, které už jsou, jsou skvělé, takže se mi ulevilo. Jen ta únava může trvat i měsíce -_-
• občas mám chuť někomu moc ublížit, ale nakonec se vždycky překonám a doufám, že na každou svini se někde vaří voda..přece si nebudu špinit ruce
• snažím se sehnat levně Lolitu od Nabokova, ale zatím se mi nedaří
• Tulák po hvězdách už je do čtvrtiny přečtený, recenzi můžete čekat někdy v půlce června
• přemýšlím, že začnu předepisovat články, aby mi to tady za týden v Anglii neumřelo :D

Tak to jsou technické poznámky z mého života....prosím pokračujte ve směru jízdy :-)
Vaše R.

Labutí píseň

Dlouho jsem svůj šatník neobohatila o nějaký lolita kousek. 

Každý, kdo má internetové bankovnictví ví, že je v něm skryté zlo. Je tak bezva dobít si kredit bez chození do trafiky, je tak super, že tam chodí peníze od nakupujících. Jenže stejně jednoduše penízky odcházejí a vždycky rychleji, než bychom chtěli.

Poslední dobou utrácím dost přes internet. Prvním nákupem byl Tulák po hvězdách, druhým Obraz Doriana Graye (, který je už na cestě ke mně) a poslední věcí je tato sukně z closet cleaningu.

Je od Porcelain Doll z nějaké starší kolekce. Zamilovala jsem se do ní a strašně se bála, že do ní nevlezu. Nemoc na mě ale napáchala svoje "škody" a je mi akorát. :-)

Poslední dobou prostě miluji modrou. A kytičky.

V sobotu jedu po dlouhé době na sraz do Brna a strašně se těším.
Konečně lidi a konečně sushi, už mě to moje "domácí vězení" s nemocí za krkem nebaví :-)

Studie v zlatobílé

Ráno jsem seděla na nádraží, dopisovala sešity a ujel mi vlak. 

Do školy jsem přišla pozdě, ale o nic jsem nepřišla. Měli jsme mít tři hodiny a nakonec jsme měli jen dvě a tak se ptám, proč tam vůbec chodím?

Konec školního roku je prostě k ničemu. Už si odškrtávám dny do Anglie...

Pro dnešek jsem zvolila jednoduchý bílozlatý outfit. 

Svetr a korále od mamky, naušnice Gate, tílko od sestry (XD), pásek Oodji, sukně sekáč, krajkové kraťasy H&M, třpytivé silonky Reserved, boty Deichmann

Já vím, chtělo by to zlaté boty nebo aspoň podpatky, ale po opravě mých RHS jsem si o ně rozedřela patu a tak potřebuji strašně měkkou botu, abych nebrečela při každém kroku.

Lidi koukali na průhlednou sukni jako blázni :D

(ta pozice je ale divná :D, nikdy nevím, co mám dělat)

Došla mi skvělá sukně od Porcelain doll z CC, takže se na ní můžete těšit :-)

Nebezpečné známosti musíte znát

Je to román z 18. století, který se odehrává ve Francii.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. 

Opět to nebude klasická recenze, protože těch je na internetu hned několik. Bude to jen můj dojem z knihy.

V dopisech se vypráví celý propletený příběh mezi několika postavami. Nejhlavnější je samozřejmě vikomt de Valmont a markýza de Merteuil.

Od začátku jsem zbožňovala styl psaní markýzy s vikomtem. Možná tím, že jsem svého času denodenně spisovala několika stránkové maily pro jednoho přítele.
Vlastně mi ta kniha přijde celá trochu osobní a můj pohled na ni tedy bude možná až příliš subjektivní.

 Vikomt s markýzou rozjedou hru o moc a snaží se jeden druhého dostat. Kdo vyhraje, tak bude mít odměnu, kdo prohraje, tak splní vůli druhého. Nikdo se nechce vzdát. Do svých intrik zapletou i plno dalších lidí a ze sítě už není únik.
Mám ale oblíbenou otázku, proč?
Proč se ti dva museli zničit? Možná je to špatný pohled, možná je to pohled člověka se stejnou zkušeností, ale dle mého si to jen neuměli přiznat.
Že jeden druhého milují víc, než by měli a chtěli.
To není jejich styl, na to nejsou zvyklí a zvykat si ani nechtějí. Nějaké podřadné city je přece nebudou ovládat. Za to moc nad druhým je nekonečně opojná. Proto se markýza snaží řídit každý vikomtův krok a vikomt na dálku svým chováním řídí markýzu.
Je to balancování na žiletce nad hlubokou propastí. Špatný krok znamená pád. Pro oba. Tím špatným krokem byla vikomtova zamilovanost k jiné ženě. Markýzu to zranilo víc, než dala ve svých dopisech najevo. Ona totiž nikdy nesnížila svůj styl psaní.
Doteď si pamatuji nejkratší dopis, který vikomtovi napsala:
Nuže dobrá, tedy válka.
A tím opravdu válka začala. Z bývalých milenců, nerozlučných přátel a společníků se stali nepřátelé. A nutný konec už byl nadohled.
Všechno kvůli tomu, že k sobě jen v jediné věci nebyli dostatečně upřímní.

Lidé co tu knihu četli si možná teď říkají, že jsem četla něco úplně jiného. Ne, nečetla, jen se snažím číst i to, co nám nechaly postavy mezi řádky svých dopisů.
Každý to může vidět jinak.
 Pro některé bude markýza vždycky ztělesněním samotného ďábla, největší hříšnice a přímý viník smrti Valmontovy. Pro mě je jen zamilovaná žena, která se narodila ve špatném století. Ženy v její době nesměly myslet a ona se narodila s bystrým mozkem. Chtěla využívat svého daru, ale společností mohla být pouze odsouzená k nemilosti.
A Valmont? Intrikán, který se nechá vést jen mocí?
Pokud berete lásku jako moc nejsilnější, tak s tím mohu souhlasit.

Byla jsem mnohokrát přirovnána k markýze.
Je to téměř lichotivé, když zapomenu na to, jak skončila...
Sama, zrazena, opuštěna...

Jak prodělat deseti korunu...

Dneska jsem byla prodávat na Bleším trhu v mém okresním městě.
A řeknu vám je to bída!
Jela jsem s plným těžkým kufrem, takže jsem si vzala taxík na cestu k výstavišti, kde se akce konala. Taxikáři jsem zaplatila osmdesát korun, ale ušetřila si skoro tříkilometrové kodrcání s kufrem. Za stůl jsem zaplatila padesát korun.
Za čtyři hodiny, co jsem stála v studené hale jsem vydělala 120 korun! Jsem tedy desetikorunu v mínuse.
Nebylo to tím, že bych to měla předražené, ale tím, že lidé, co tam chodili byli buď příliš staří na mé oblečení, nebo příliš tlustí. A to jsem měla velikosti do 44!
Holek normální velikosti tam bylo, co by člověk na jedné ruce napočítal. Jedna korpulentní dáma mi dokonce říkala, že mám prostě moc malé oblečení, že to neprodám. Měla jsem chuť jí říct, že jsem stan nechala doma. To je snad jediné, co by jí bylo.
Takže jsem touhle akcí naprosto zklamaná a jsem přesvědčená, že lidi začínají být opravdu více tlustí než normální.
A jak jde vidět, tak jim je to úplně jedno.
Tučný hroch, šťastný hroch.
Jen obchodník nad tím zapláče :D

Abych si spravila náladu tak jsem se s přáteli vydala do Olympie.
Chtěla jsem punčochy k bílé průhledné sukni ze včerejška a v Reservedu měli zrovna skvělé se zlatou nitkou.

 A konečně pořádný bílý pásek do pasu. Opět zlatá spona.
Mám ráda zlatou, bronzovou, přijdou mi teplé, za to ze stříbra mi je zima a málokdy ho nosím. Když už, tak musí být šedé a zašlé, ne blýskavé.

Jsem unavená. Hodně. Dnešek mi za tu námahu rozhodně nestál.
Ale každá zkušenost je dobrá.... :-)