pátek 18. listopadu 2011

Trapně Energická Lehce Odrbatelná Chvíle Výcviku Inovativně Končí- Tělocviku NE!

Od první třídy se pro mě tělocvik stal nesmírně stresovou záležitostí. Byla jsem o dvacet centimetrů vyšší než ostatní spolužáci, o deset kilo těžší než všichni-čili tlustá a docela nešikovná "malá" holka. Samozřejmě jsem si díky tomu zasloužila pořádnou dávku posměchu. Nyní se tomu směju, ale dříve jsem mívala z těch dvou hodin za týden pořádný strach. Však brala jsem to jako nutné zlo, které je třeba překonat. A těšila jsem se na střední. Z nějakého bláznivého důvodu jsem si myslela, že odchodem ze základky všechno trápení končí a už nikdy nebudu muset říkat "Končit, dvojřad nastoupit!"

Asi si dokážete představit můj obličej, když jsem viděla svůj budoucí rozvrh na gymnáziu "Cože?! Dvě hodiny týdně?". Pátrala jsem, pátrala a asi neexistuje střední škola, na které není tělocvik. Opravdu se těch dvou prokletých hodin  nikdy nezbavím?!

Chápu tělocvik na základní škole. Dětská obezita je zlo a tělesná výchova je aspoň malý krůček proti tomuhle fenoménu. Opravdu malý, dvě hodiny pohybu týdně ty slůňata sice nespasí, ale neublíží jim. Zároveň je jistá obratnost prostě součástí "znalostí" každého člověka.
Ale někdy se to i tady přehání a bere příliš důrazně. Občas se někdo zhroutí, občas někdo radši chodí za školu, než aby běhal dvanáctiminutovku a skoro pořád se stávají nějaké úrazy. Třicítka žáků v jedné tělocvičně prostě nikdy nebude dělat dobrotu.

Však tělocvik na střední škole ve všech ročnících je úplně mimo mé chápání. Neustále je nám vtloukáno do hlavy, že jsme téměř dospělí, tedy že bychom se měli umět rozhodovat. Víme, že když budeme tlustí, tak budeme nemocní, lidé se na nás budou dívat skrz prsty, bude těžší si najít partnera, nebudeme se líbit sami sobě. V tomto období kluci chodí až přemrštěně do posilovny a holky se hlídají. Chceme vypadat hezky! Tělocvik, netělocvik.

V třetím, čtvrtém ročníku nemáme estetickou výchovu-hudebku a výtvarku. Lidé si ji mohou zvolit v semináři. Proč by to tak nemohlo být s tělocvikem?
Kdo ho chce studovat, ať jde na sportovku, nebo si vezme seminář, ve kterém budou zase stejně nadaní lidé jako on. Nikdo ho nebude brzdit a nebudou se tam stávat úrazy kvůli tomu, že je na jednom místě moc lidí, kteří se jako splašení ženou za míčem.
Zároveň bychom mi ostatní, kteří netoužíme po kariéře Ronaldina, získali dvě hodiny pro volitelné semináře navíc a mohli bychom konečně dělat to, co nás doopravdy baví a taky se věnovat tomu, co budeme chtít studovat dále na vysokých  školách.

A co bychom měli dělat v tělocviku v prvních dvou ročnících SŠ?
Vždycky jsem například přemýšlela, proč se neučí základy sebeobrany? Úchyláka v parku asi neodzbrojím výmykem za jedna, maximálně mohu zabodovat v disciplíně "petám, co mi nohy stačí". Lidé, co se věnují nějakému bojovému sportu by namítali, že na to každý nemá. Nechci ze středoškoláků dělat mistry, chci jen, abychom se naučili něco opravdu důležitého a užitečného pro život. Možná to nepoužijeme, možná se nemusíme ubránit, ale aspoň bychom věděli, jak na to. A to je dobré vědět!

Dále by se dle mého hodily taneční. Není to jen o tom umět valčík a poznat mazurku od polky, ale taky jde o společenském chování. A to dnešní středoškoláci opravdu potřebují více než skok vysoký! Kluci neumí sedět jako muži a holky sedí v šatech rozčapeně jako kluci. Většina lidí chodí srbena jako Quasimodo. Nejen, že je to nezdravé, ale je to odpudivé a přidává to kila. A tanec je zábava, tak proč ne!

Plavecký výcvik se taky hodí. Nikdy nevíme, co se stane a představa toho, že když "plaveme" v bazénu, kde došáhneme na dno, nám zachrání život až se nám otočí raft na řece, je samozřejmě zcestná. Navíc k plavání patří i základy první pomoci, kterou ovládá velice málo lidí.

Jako nepotřebné hodnotím tradiční LVK- lyžařské výcvikové kurzy. Je to neuvěřitelná sranda a zbožňuji to, ale zároveň vím, že bychom se bez toho obešli. Proč? Ti, co jezdit umí se tam jen malinko zlepší a naučí se nějaké nové triky a podobně. Ti co to neumí to mají těžší. Musí si pujčit všechno vybavení a pak se plahočit po kopcích a mlátit sebou o zem. Tito lidé přijedou domů a na lyže už třeba v životě nestoupnou, protože rodiče nejezdí. Sice už ví, jak vypadá pluh, ale neposunou se dál. Navíc je to rok od roku dražší. Největší přínos lyžařského kurzu je upevnění kolektivu, ne styl sjezdu.

Představa, že bych se příští rok zbavila těláku je úžasná, ale velice nepravděpodobná. Odsloužím si povinné čtyři roky zbytečné námahy a ztráty času.
Proč?
Protože musím.
A slovo muset já opravdu nenávidím.

"Svobodě zdar!"
"Rozchod!"

PS: Výmyk za jedna neudělám ani ve snu, ani v noční můře :D

neděle 13. listopadu 2011

Chlast je past aneb čučo patří do záchodu

Zítra je opět pondělí. Jako každý den mě čeká půlhodinová cesta osobním vlakem do školy. Ne, nemám ráda osobáky. Ne kvůli tomu, že jsou pomalé a čekají na každý přípoj, ale kvůli tomu, že v nich neexistují kupéčka, soukromí a klid. Čím je zrovna ta pondělní půlhodinka horší než v ostatní dny?
Tématy, kterými vlak žije.

"Lidi já jsem se v pátek tak opila, že jsem celou sobotu spala. Pak jsem se probudila a dostala od otce zaracha, chápete to?", prohlásí holka, které může být sotva patnáct. Okamžitě se k ní přidávají její vysoce inteligentní kamarádky, které vykládají, jak dopadly ony. Když proberou reakci jejich rodičů, která je vždy totálně trapná a zastaralá, vrátí se velice podrobně k samotné "kalbě". Bez špetky vychování na celý vlak vyprávějí, jak míchaly, vše co teklo a pak nekontrolovatelně zvracely na nový gauč. Je jim jedno, že se celému vlaku dělá zle, vždyť je to tak husté se ožrat! A všichni to přece musí vědět.

Nejdrsnější je ovšem si nic nepamatovat. "Hej, mezi desátou a dvanáctou mám prostě okno, nevíš, co jsem dělala?" Tato otázka nikdy nezůstane bez odpovědi. Pokaždé se najde někdo, kdo byl v onu dobu ještě při smyslech a viděl dotyčnou, jak se plazí po jinak nepřípustném klukovi. "Fůj, to jsem fakt dělala?!", hrozí se slečna. Jenže tím to nekončí. Následují peprné detaily o tom, kdo koho s kým načapal, kdo to kde dělal a samozřejmě i to, jaké to s dotyčným bylo. Bez toho, abych to věděla, přece nemůžu přežít!

Než vystoupím z vlaku zaslechnu ještě mnohé věci, které bych nikdy nechtěla vědět. Jako třeba historku o tom, kde skončil jeden televizní ovladač a kdo si kvůli tomu, ještě týden nemohl sednout. A to je jen jeden nechutný opilecký příběh z tisíce.
Však každé vyprávění končí stejně "Už nikdy nebudu pít!"
Od některých to slýchám týden, co týden. A pořád dokola.
-
Vlastně nechápu, co lidé na alkoholu vidí. Co je na tom tak úžasného, že jste si ochotni ničit zdraví?

Uznávám, že dvě deci vína nic nezkazí a mohou být zdraví prospěšné. Taky vím, že možná některá z vašich babiček každé ráno kopne jednu štamprli slivovice a i osmdesáti letech běhá jak mladice. Nemám nic proti tomu, když si člověk ve společnosti dá sklenku, nebo když okoštujete tetin koňak, připijete si na Silvestra. Všeho s mírou a s alkoholem především.

"Pojďme se ožrat,"zazní často z úst náctiletých. Když se jich zeptám proč to dělají, dozvím se, že se pak lépe uvolní a více si to užijí. Tak to vás asi musím litovat, když se neumíte uvolnit bez ethanolu. Opravdu se nezvládáte bavit bez vodky? Že to tak dělají jen malé děti a vy jste přece ti super hustí teenageři? Aha, tak to pak chápu. Levný alkohol z plastových lahví vám nejspíš zabil už příliš mozkových buněk.

Obzvlášť mě baví to, když takoví lidé pomlouvají rodiče- že jim dali zaracha, že jim dali facku a podobně. Opravdu se tomu divíte? Nebo vám by bylo jedno, kdyby někdo vaše těžce vydělané peníze utratil za alkohol, i když by říkal, že to má na Kofolu a autobus? A že se o vás rodiče třeba bojí, to vám nedochází? Asi ne.

Samostatná kapitola jsou naši páni policisté. To je přece takový zážitek se svést v tom jejich luxusním autíčku a pořádně zavařit rodičům. Kdo to zažil tak je prostě borec největší a hned se musí všem pochlubit. Co to je za převrácenou logiku? Vždyť by se dotyčný měl cítit trapně a ne jako ten největší rebel, který to všem nandal.

Tento článek se sice týká hlavně lidí, kteří by dle zákona neměli pít vůbec, ale v osmnácti letech člověk mnohdy neprozře a dál se chová jako puberťák. Vymetá kluby, připadá si jako by mu patřil svět. Pak se slečny diví, že jsou těhotné a pánové se diví, že nemají peníze. Jak těžké je si vzpomenout, že vlastně celý večer zvali na panáka tu vysokou blondýnu, která jim nakonec utekla s jiným. Jací smolaři! Ale aspoň už utrácejí svoje peníze a dělají problémy jen sobě.

Jsou chvilky, výjimky, při kterých užití alkoholu chápu. Jenže výjimka se nerovná každému pátku, či každé příležitosti. A zdrbaná písemka, povedená písemka, konec roku a podobné zrovna nejsou důvody k sežrání se do bezvědomí.

Zase budu považovaná za tu prudérní světici, která nepije, nekouří a nefetuje a je tak děsně trapná. Kdysi jsem si připadala trapná. Ta,co kvůli tomu nezapadá do kolektivu. Nyní jsem ráda, že jsem nikdy nepopřela to, co tvrdím. Radši nezapadnout, než na hlavu padnout! :D

Možná jednou změním názor, až mě někdo přesvědčí.
Možná jednou nebudu tvrdit, že čučo nepatří do náctiletých rukou, ale do kanálu.
Možná změním pohled na věc, jednou--- až mi dotyční odpoví na tři otázky a já budu považovat odpovědi za logické:
a) proč to děláte?
b) proč se bez toho neobejdete?
c) proč si myslíte, že je to tak zatraceně husté?
Možná jednou ta slečna z vlaku dodrží svůj slib a "už nikdy nebude pít".
Možná Češi jednou nebudou v čele národů s největší spotřebou alkoholických nápojů na osobu.

Možná bude čert na koze jezdit, co myslíte?

Vaše Slovní prostitutka

sobota 12. listopadu 2011

Dotazník od Aiko

01. Nosíš některý z Harajuku stylů nebo jsi zatím jen pozorovatel?

Nosím lolitu, kterou jsem si přispůsobila k obrazu svému. Občas si k loli sukni vezmu triko s Housem, jindy kombinuji nekombinovatelné. Nejsem zrovna typ, který by se držel pravidel. Člověk by se jimi měl malinko řídit, ale nikdy by se neměl nechat jimi pohltit.

02. Která barva je mezi tvými věcmi v Harajuku šatníku zastoupena:
Hnědá. Ta barva se mi nikdy nelíbila, ale minulý rok mě prostě uchvátila a od té doby na ní nedám dopustit. Připadám si v ní si v ní dokonale podzimně.

03. Která barva ti tam chybí, případně ji tam máš minimum, a chceš si ji doplnit?
Líbí se mi černá se zlatou, medová, cihlová, bílá.

04. Která barva ti tam úplně chybí, ale doplnit si ji nechceš teď ani časem?
Žlutá, oranžová a růžová.V žluté a oranžové vypadám docela nezdravě /prý mám kůži do zelena XD/a růžová ze mě dělá totální sele.

05. Který Harajuku styl je v tvém šátníku zastoupen ...
Lolita a nic víc.

06. Který Harajuku styl ti v šatníku chybí a chceš si ho časem doplnit/pořídit?
Jediné, co by mě lákalo, je elegant gothic lolita. Nebo spíše opravdu historické šaty z dob 19. století.

07. Který Harajuku styl by jsi nikdy nenosil/a?
 Gyaru- vypadala bych jako prostitutka, decoru- vypadala bych jako pako, visual kei-nikdo by mi to nevěřil.

08. Tvůj nejoblíbenější Harajuku styl, včetně podstylu? (nemusí to být ten který nosíš nejvíce, může to být takový, který zatím nenosíš, ale jen sleduješ)
Lolita, classic a gothic.

09. Který Harajuku styl (včetně jeho podstylu - např.: Lolita - classic) nosíš nejčastějí?
Lolita, specifický můj podstyl.

10. V nošení Harajuku stylů se řídíš "pravidly" jejich nošení, nebo si s nimi hraješ a experimentuješ dle vlastní fantazie či podle inspirace odkudkoliv?
Řídím se jen soudností a spodnicí. Zbytek už je čistě podle aktuální chuti.

11. Kdo tě v nošení Harajuku stylů inspiruje (pouze oblečením, ne osobností!!!), byť jen maličkostmi, kterých si všimneš na jeho/jejích fotkách?
(může to být kdokoli - J/K Music zpěvák/čka, CZ Harajuku "celebrita", kamarád/ka "odvedle"/z netu, bezdomovec na náměstí, ... XD)
Inspirace? Reiko se inspiruje jen 19. stoletím a ulicí.

12. Kolik let a jak (aktivně nebo pasivně) se už věnuješ Harajuku stylům?
Dejme tomu čtyři, pět let?

13. Kdo tě jako první přivedl k Harajuku stylům a který to byl - ten první styl?
Našla jsem si lolitu na internetu a už to bylo. Začínala jsem od casual.

Bonusová otázka
Co by jsi vzkázal/a ostatním Harajuku "nadšencům"? :)
Pojďte do toho, divných lidí není nikdy dost.

čtvrtek 3. listopadu 2011

Bůh všechny miluje...ale některé víc!

Je rok 2011. Jezdíme si auty, máme dotykové mobily a píšeme články na blog. Život je rychlý a dynamický. Věda je na vysoké úrovni. Už mnoho nám toho dokázala a ještě mnoho dokáže...
Někteří však mají názory jako před sto lety. Budete mi někdo tvrdit, že určitě nejsme příbuzni s opicemi? Nejspíš nebudete. Kéž by to tak bylo i u jiných témat.

Pokud uslyším od staršího člověka názor, že je homosexualita něco velice špatného, tak jsem schopna to pochopit. Tito lidé vyrůstali v době, která je to učila takto vnímat. Někteří postupem času změnili názor, ale jiní zůstali u typického "co se v mládí naučíš..". Já v takovéto době nevyrůstám a mí vrstevníci také ne. O to víc mě mrzí názory mladých lidí.

Homosexualita je nemravná.
O co je láska homosexuála méněcennější než láska heterosexuála? Miluje míň, protože miluje člověka stejného pohlaví? Co je to za hloupost?! Větší jsem snad neslyšela. Copak se dá cit zvážit, změřit? Proč se považujete za lepší? Co vás k tomu vede?
Heterosexuálové jsou a budou většina, ale to není důvod k tomu, aby se na homosexuály hledělo přes prsty. Vždyť běloši a tmavovlasí jsou také většina. Ale to není důvod abychom nadávali na jiné rasy a blondýnky. Nikdo si nerozhodnul o tom, zda se narodí v Evropě nebo v Asii a nikdo z vás si také nevybral orientaci. Tak nesuďte, homosexuálové si to nevybrali stejně jako jste si to nevybrali vy!

Nevstali z postele a neřekli si "od dneška budu na kluky/holky". Myslíte, že to jde? Jen si to představte, že byste od zítřka měli chtít chodit, bydlet, žít se člověkem stejného pohlaví. Pokud to tak necítíte, tak to pro vás bude mučení. Nebude vás přitahovat, nebudete zamilovaní. Proč byste to pak dělali?Jistě, že byste to nedělali. Oni to tak "nechtějí", prostě takoví jsou.

Samozřejmě k dospívání patří nějaké úlety a románky s lidmi stejného pohlaví, ale jedno líbání s kamarádkou/kamarádem z vás nedělá lesbu či gaye. Z části za nedobrou pověst homosexuálů možná můžou i mladí puberťáci, kteří veřejně experimentují a myslí si, že jsou nejdrsnější, když se na fotce na facebooku objeví v náruči spolužačky a hůře. Lidé by si měli uvědomit, že teenageři hledají sami sebe a puberťáci by zase měli zapomenout na rovnici lesba, gay=cool. Tahle móda ale časem pomine stejně jako éra uplých riflí. Aspoň doufám.

Ohledně mravnosti. Co je na tom konkrétně nemravné? Denně na gymnáziu chodím po chodbách a míjím páry ve velice těsném objetí a jazyky zaraženými až na mandlích. To je mravné? Zvláštní je, že jsem tak lesbičky ani gaye ještě neviděla, a to jich na škole nemáme zrovna málo. Přijde mi divné se po sobě takto vášnivě plazit na veřejnosti a zamezovat tím v průchodu těsnou chodbičkou.  Ale to co ti lidé dělají doma je mi opravdu jedno. Ať si dělají, co chtějí a s kým chtějí. Je to jejich věc. Moje svoboda přece končí tam, kde začíná svoboda jiného člověka.

Ale v bibli se píše...
Někdo mne chtěl asi hodně naštvat, když to vypustil z úst. Pojďme se řídit Chamurappiho zákonem! Dobře, oko za oko, zub za zub. Uvidíme, jak to bude fungovat. Nebude! Je dvacáté první století, pro ty, co to ještě nezvládli postřehnout. Svět se změnil. Máme ústavu, máme Listinu základních práv a svobod. Nemůžeme se přece doslova řídit spisem starým dva tisíce let. Vždyť je to zcestné. Věda nám vyvrátila plno věcí, myslitelé nám normálním lidem vysvětlili, jak to v přírodě funguje. Aspoň to minimum, co my lidé můžeme pochopit a jdou s objevy dál a dál. Bible je sama o sobě neškodná, stejně jako víra. Jen si z ní lidé berou kousíčky a využívají je v prospěch, ale hlavně neprospěch jiných. Opřou se do slov, na které už dávno sedl prach, jako by byly napsány včera. Perfektní! Ještě začněte znovu upalovat chytré lidi s vlastním názorem a dáte tomu korunu. I když to už jste dali tímto zpátečnickým postojem.

Homosexualita je hřích a měla by se léčit...
Haha! Pochytejte všechny homosexuály světa a zavřete je do blázince! Jak byste to chtěli udělat? Elektrošoky, hypnóza, prášky? Fakt mi dochází nápady. Láska je opravdu velice těžká a příšerná nemoc, kterou je nutno odstranit. Homosexuální láska je hřích a heterosexuální je fajn? O co jsou homosexuálové méně než heterosexuálové?
Pracují, platí daně, neubližují tím jiným lidem. Prostě se jen mají rádi. Vychází mi z toho rovnice láska=hřích. Souhlasíte s tím? Asi těžko!
Chcete udělat z homosexuála heterosexuála nějakou přezázračnou léčbou? A jak by se vám to líbilo naopak? Co kdyby vás někdo chtěl donutit, aby jste zapřeli sami sebe a byli doživotně nešťastní. Měli dvacet čtyři hodin na svém obličeji masku. Byli by z vás obyčejní pozéři! To by se vám asi nelíbilo, že? Tak proč to proboha navrhujete jim? Maminka vás neučila, že nemáte dělat jiným nic, co by se nelíbilo vám?

Homosexualita je zlo a tečka!
Už jeden pán kdysi prohlásil, že nějaká skupina lidí je rasou nadřazenější než druhá. Jak to dopadlo? Určitě jste měli dějepis. Určitě víte kolik lidí kvůli tomu zahynulo. Copak jsme se opravdu nepoučili z chyb minulosti a budeme se soudit navzájem kvůli věcem, které nezměníme? Na tohle můžu říci jen, že debilita vždycky byla, je a bude to největší zlo.

Svou debilitou a zabedněností způsobujete ostatním lidem trápení. Mladí kluci se doma bojí přiznat, že mají přítele a holky se to snaží uhrát na "dobré kamarádství", protože se bojí reakce okolí. Představili jste si někdy jaké to je s tím žít? Jak těžké může být říct mamince, že nikdy nebude babička? Jak se vyrovnat s tím, že se k vám lidé začnou chovat jinak? A přitom to chce jen jediné- toleranci. Ne, nechci abyste chodili s barevnýma vlaječkama po Praze a mlátili se za registrované partnerství. Nemusíte homosexuály milovat, podporovat a obdivovat. Chci jen, aby se s nimi zacházelo jako s rovnými a obyčejnými lidmi.  
Překvápko, oni takoví opravdu jsou.

Pochybuji, že jsem tímto článkem něco změnila, ale copak vám nepřijde trapné a povrchní, že kluk, který o homosexuálech mluví jako o méněcenných bytostech, si doma pustí lesbické porno?
Mě to tak přijde.

Homosexuálové budou zatraceni..
Opravdu mě má znepokojovat, že mě nějaká banda lidí, která o mne nic neví, odsoudila k tomu, že nepůjdu do Ráje? Věřte, že tohle mi je a bude ukradené. Jsem totiž smířená s tím, co jsem.

A proto mám ráj na zemi.
Zkuste to taky...je to fajn