pátek 18. listopadu 2011

Trapně Energická Lehce Odrbatelná Chvíle Výcviku Inovativně Končí- Tělocviku NE!

Od první třídy se pro mě tělocvik stal nesmírně stresovou záležitostí. Byla jsem o dvacet centimetrů vyšší než ostatní spolužáci, o deset kilo těžší než všichni-čili tlustá a docela nešikovná "malá" holka. Samozřejmě jsem si díky tomu zasloužila pořádnou dávku posměchu. Nyní se tomu směju, ale dříve jsem mívala z těch dvou hodin za týden pořádný strach. Však brala jsem to jako nutné zlo, které je třeba překonat. A těšila jsem se na střední. Z nějakého bláznivého důvodu jsem si myslela, že odchodem ze základky všechno trápení končí a už nikdy nebudu muset říkat "Končit, dvojřad nastoupit!"

Asi si dokážete představit můj obličej, když jsem viděla svůj budoucí rozvrh na gymnáziu "Cože?! Dvě hodiny týdně?". Pátrala jsem, pátrala a asi neexistuje střední škola, na které není tělocvik. Opravdu se těch dvou prokletých hodin  nikdy nezbavím?!

Chápu tělocvik na základní škole. Dětská obezita je zlo a tělesná výchova je aspoň malý krůček proti tomuhle fenoménu. Opravdu malý, dvě hodiny pohybu týdně ty slůňata sice nespasí, ale neublíží jim. Zároveň je jistá obratnost prostě součástí "znalostí" každého člověka.
Ale někdy se to i tady přehání a bere příliš důrazně. Občas se někdo zhroutí, občas někdo radši chodí za školu, než aby běhal dvanáctiminutovku a skoro pořád se stávají nějaké úrazy. Třicítka žáků v jedné tělocvičně prostě nikdy nebude dělat dobrotu.

Však tělocvik na střední škole ve všech ročnících je úplně mimo mé chápání. Neustále je nám vtloukáno do hlavy, že jsme téměř dospělí, tedy že bychom se měli umět rozhodovat. Víme, že když budeme tlustí, tak budeme nemocní, lidé se na nás budou dívat skrz prsty, bude těžší si najít partnera, nebudeme se líbit sami sobě. V tomto období kluci chodí až přemrštěně do posilovny a holky se hlídají. Chceme vypadat hezky! Tělocvik, netělocvik.

V třetím, čtvrtém ročníku nemáme estetickou výchovu-hudebku a výtvarku. Lidé si ji mohou zvolit v semináři. Proč by to tak nemohlo být s tělocvikem?
Kdo ho chce studovat, ať jde na sportovku, nebo si vezme seminář, ve kterém budou zase stejně nadaní lidé jako on. Nikdo ho nebude brzdit a nebudou se tam stávat úrazy kvůli tomu, že je na jednom místě moc lidí, kteří se jako splašení ženou za míčem.
Zároveň bychom mi ostatní, kteří netoužíme po kariéře Ronaldina, získali dvě hodiny pro volitelné semináře navíc a mohli bychom konečně dělat to, co nás doopravdy baví a taky se věnovat tomu, co budeme chtít studovat dále na vysokých  školách.

A co bychom měli dělat v tělocviku v prvních dvou ročnících SŠ?
Vždycky jsem například přemýšlela, proč se neučí základy sebeobrany? Úchyláka v parku asi neodzbrojím výmykem za jedna, maximálně mohu zabodovat v disciplíně "petám, co mi nohy stačí". Lidé, co se věnují nějakému bojovému sportu by namítali, že na to každý nemá. Nechci ze středoškoláků dělat mistry, chci jen, abychom se naučili něco opravdu důležitého a užitečného pro život. Možná to nepoužijeme, možná se nemusíme ubránit, ale aspoň bychom věděli, jak na to. A to je dobré vědět!

Dále by se dle mého hodily taneční. Není to jen o tom umět valčík a poznat mazurku od polky, ale taky jde o společenském chování. A to dnešní středoškoláci opravdu potřebují více než skok vysoký! Kluci neumí sedět jako muži a holky sedí v šatech rozčapeně jako kluci. Většina lidí chodí srbena jako Quasimodo. Nejen, že je to nezdravé, ale je to odpudivé a přidává to kila. A tanec je zábava, tak proč ne!

Plavecký výcvik se taky hodí. Nikdy nevíme, co se stane a představa toho, že když "plaveme" v bazénu, kde došáhneme na dno, nám zachrání život až se nám otočí raft na řece, je samozřejmě zcestná. Navíc k plavání patří i základy první pomoci, kterou ovládá velice málo lidí.

Jako nepotřebné hodnotím tradiční LVK- lyžařské výcvikové kurzy. Je to neuvěřitelná sranda a zbožňuji to, ale zároveň vím, že bychom se bez toho obešli. Proč? Ti, co jezdit umí se tam jen malinko zlepší a naučí se nějaké nové triky a podobně. Ti co to neumí to mají těžší. Musí si pujčit všechno vybavení a pak se plahočit po kopcích a mlátit sebou o zem. Tito lidé přijedou domů a na lyže už třeba v životě nestoupnou, protože rodiče nejezdí. Sice už ví, jak vypadá pluh, ale neposunou se dál. Navíc je to rok od roku dražší. Největší přínos lyžařského kurzu je upevnění kolektivu, ne styl sjezdu.

Představa, že bych se příští rok zbavila těláku je úžasná, ale velice nepravděpodobná. Odsloužím si povinné čtyři roky zbytečné námahy a ztráty času.
Proč?
Protože musím.
A slovo muset já opravdu nenávidím.

"Svobodě zdar!"
"Rozchod!"

PS: Výmyk za jedna neudělám ani ve snu, ani v noční můře :D

6 komentářů:

  1. Tělocvik je nutné zlo! Nenávidím ho. Když někdo chce sportovat, ať sportuje a nás ostatní ať do toho nenutí.
    Naprosto s tebou souhlasím, nečekaně, ve všem :D

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto s tebou souhlasím ve všech bodech až na ten tanec. To nechci dělat nikdy. Proto jsem ani nešla do tanečních, protože nejsem zvědavá na to aby se mi zase všichni smáli jako v tělocviku.
    Sice jsem nikdy neměla špatné známky z TV, ale byla jsem i tak pro smích a nikdo mě nechtěl do družstva. Jedině když jsme běhali stovku, nebo šedesátku chtěl každý běžět semnou, protože čekal že mě předběhne a bude vypadat líp. To je ovšem přešlo, protože na krátkou vzdálenost jsem byla tehdy schopná dostat jedničku. :D
    U mě to s tělákem na střední bylo o to horší že jsem byla jediná holka ve třídě a kluci byli opravdu hajzli a dělali mi zle posměšky jak se dalo. Nakonec jsem z toho měla takové trauma že mi doktorka radši napsala úplné uvolnění. To byla jediná chvíle kdy jsem byla ráda za to své pitomé astma.

    OdpovědětVymazat
  3. Někteří lidé jsou hrozné svině a vůbec neví, co svými "rádoby vtipnými kecy" způsobují. Mnohdy na tom má i velikou vinu profesor, který ignoruje schopnosti žáka /třeba nechá holku se strachem z výšek vylést na tyč a to se pak zhroutí a podobně/.

    OdpovědětVymazat
  4. krásně řečeno, moje slova není co dodat
    Tělocvik je zlo!!! *minulej týden se málem zabila na hrazdě*

    OdpovědětVymazat
  5. taky sem antitalent na sporty, ale tělák bych kvůli tomu nerušila, jen mi příde padlý na hlavu měřit časy u běhů atd. Je hezký, že chtěj dávat spravedlivý známky, ale k čemu to je, když stejně na konci dostanou všichni jedničku... na gymplu sme měli učitele, kterej se s náma dycky domluvil, co chceme dělat a všechny to pak mnohem víc bavilo. Ten kilometrovej běh dvakrát do roka si sice neodpustil, ale v zimě se chodilo třeba bruslit a došlo i na sebeobranu, která je stejně k ničemu, pokud se tomu člověk nevěnuje (několit let jsem dělala judo a aikido a i když vím, co mám v případě napadení dělat, stejně sem přesvědčená, že by mi to bylo houby platný...) A čistě mimochodem: já sem se těláku nezbavila ani na vejšce, měli povinný dva roky a k tomu eště letní výcvikový kurz. Ale člověk si vybere určitej sport a věnuje se jenom tomu (máme tam i relativně flákací záležitosti, jako jóga, lukostřelba, geocashing a pod. :))

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat