pondělí 31. prosince 2012

Je to za náma!

 Zvláštní trochu party outfit pro silvestrovskou oslavu u D.

Triko: Terranova
Sukně: Handmade

PS: Jsem tak ráda, že je rok 2012 za mnou.....a že jsem ho přežila.

středa 19. prosince 2012

Vánoční sraz - dlouhovlasá Reiko

Občas se mne lidi snaží přesvědčit o tom, ať si nechám nerůst dlouhé vlasy. Nemají šanci, protože moje krátkovlasost je prostě skvělá. Navíc, když dostanu chuť na "princezničkování", tak stačí nasadit paruku.

Mou novou jsem si vzala na Vánoční sraz (nechtěla jsem si brát čepici, tak jsem to vyřešila umělými loknami XD)
 
(spím, ale jde vidět paruka )
 Srandičky :D

neděle 9. prosince 2012

Klasické růže a Labutí spodnička

Ta sukně se náramně povedla!
  Nově koupené růže jsou jako dělané na čelenku hodící se k sukýnce :-)
 Spodnice na zakázku. Je naprosto dokonalá, mega objemná a je mi líto, že už nemám tento materiál, abych si mohla udělat taky takovou.
 (Ach, znáte pořekadlo, že kovářova kobyla chodí bosa? U mých vlastních spodnic to platí dvojnásob! XD)
A fotka s kocourkem Marleym, který u nás byl na návštěvě. Je sladký (, ale žere jako dvě prasata a hrabe se v koši jak ten nejšpinavější bezdomovec XD)
PS: Ano, nějak blonďatím :D

pátek 7. prosince 2012

Dejte šanci - staňte se dárcem

Maminka už je dvacet let v registru dárců kostní dřeně a já jsem se byla dneska (konečně) také zapsat.
Vezmeme to ale hezky popořádku. (Ano, popíšu vám to celé, třeba Vás inspiruji. Chci vás inspirovat!)
Všechno o dárcovství se dozvíte ZDE
-
Nejdříve jsem vyplnila přihlášku ZDE a pak počkala na informativní mail, ve kterém bylo uvedeno ve který týden se mám dostavit do nemocnice, kterou jsem si vybrala.
Pak už stačilo jen dojet na místo a vyplnit krátký dotazníček, který se týká hlavně zdravotního stavu. Pozor, darovat dřeň nesmíte půl roku po tetování nebo propíchnutí ucha/nosu/čehokoli.
Pak jsou tam samozřejmě omezení zdravotní (žloutenka, krevní poruchy a pod), popřípadě dočasné omezení (proč si pamatuji jen pobyt ve vězení? :D)
Pro kompletní znění omezení pro darování a vstup do registru koukněte SEM .

Po tom, co jsem vyplnila dotazník, byla jsem pozvána do ordinace. Moc milý pan doktor se mne ujal a byl ochotný mi zodpovědět jakékoli dotazy. Asi čekal něco ve smyslu "bolelo by darování dřeně?", ale takové otázky se ode mne samozřejmě nedočkal.
Zajímalo mne, proč moje mamka, která je v registru tak strašně dlouho (vlastně od doby, kdy to v ČR funguje) ještě nikdy nedarovala.
Pan doktor mi vysvětlil, že dárců je velké množství, takže je spíše pravděpodobnější to, že se člověku v životě neozvou než to, že ho kontaktují s tím, že ho potřebují. Ovšem každým zapsaným dárcem se zvyšuje pravděpodobnost shody, která někomu zachrání život.

Sečteno podtrženo - zaregistrujete se a třeba vás nikdy nebudeme potřebovat, ale pokud se nezaregistrujete, třeba zrovna ten pacient, pro kterého byste byla vhodným dárcem umře.
Po té už se mne ujala sestřička, která mi vzala zkumavku krve na porovnávání a bylo hotovo!
Ano, tak málo stačí k tomu, abyste někomu zvýšili šanci se uzdravit!

Ráda bych někomu pomohla, ale i když mě třeba nikdo nikdy potřebovat nebude, beru to jako svou morální povinnost.

Tak co, plnoletí přátelé, kdo z Vás je už zapsaný?
Kdo se zapíše?
Prosím, uvažujte o tom.....každý člověk na světě je něčí rodič, dítě, kamarád nebo přítel...a každý z nich chce tu nemoc porazit.
Je to těžký boj, ale vy ho můžete podpořit.
Stojí vás to deset minut.......pro nemocného to třeba může znamenat deset let života, který může strávit se svými bližními.
A to už za těch pár kapek krve stojí!

PS: Na finanční odměnu se mě neptejte, na takové dotazy jsem alergická.
PPS: Klasické dárcovství krve mám aktuálně na pořadníku věcí, které musím udělat.
PPPS: Darování plazmy (za peníze), zřejmě přenechám jiným.


sobota 24. listopadu 2012

Čtyři roky lolitou

Když jsem před čtyřmi lety začínala s lolitou, nepřemýšlela jsem o tom, jestli to budu stejně nadšeně nosit za rok nebo za dva.
Byla jsem uchvácena (nesmírně strašnými) šaty od Angelic Pretty a přesvědčovala maminku o tom, že vůbec nevypadají jako pro Červenou karkulku (a to teda vypadaly!)
V té době jsem hodně koketovala s černou barvou, řetězy a podobně. Cítila jsem se strašně drsná, i když jsem věděla, že se to ke mě vůbec nehodí. I přestože moje první vysněné šaty byly strašně sweet začínala jsem jako gothic loli.

Je zvláštní, jak mě lolita změnila. Řeknete si, že je to jen blbé oblečení. Nebudu vám odporovat. Je to jen kus látky.
Kus látky, co mě naučil disciplíně, pokoře a silné vůli.

Jelikož lolita móda není zrovna nejlevnější a nepocházím z kruhů, kde se řekne "maminko, chci sukni od Many" a maminka ještě navrhne, že k ní koupí ještě hodící se punčochy, musela jsem si začít šetřit. Má první objednávka z Bodyline proběhla více než rok po té, co jsem se k lolitě dostala. Byla jsem nadšená. A opět na dlouho bez peněz.
K lolitě taky patří srazování, které taky není zrovna nejlevnější záležitostí. Nikdy bych nevěřila, kolik jsem schopná nashromáždit.
Pokud musíš, tak se vždycky naučíš :D

Vývoj jde ale dál. Z Bodyline už nevlastním jedinou sukni, i když jsem měla asi čtyři. Časem mi přišly takové bez duše.
 Radši jsem přešla k českým švadlenkám a nebo sobě samotné.

Protože já, manďák největší, jsem se naučila šít. Když mi někdo tvrdí, že je strašně nešikovný a nikdy by si nezašil ani ponožku, tak bych ho nejradši praštila.
Je to kravina.
Šití je něco jako vaření. To nejjednodušší zvládne opravdu každý. To, že to nejde je jen a jen lenost. Výmluvy!
Ano, ze začátku jsem se u stroje nesmírně vztekala (a když to nejde, vztekám se i teď XD), ale vydržela jsem a nyní vidím opravdu obrovský posun v tom, co dokážu.
Zezačátku nade mnou stála maminka a radila mi. Časem to bylo ale spíše ke škodě, než k užitku. Jsem tvor svéhlavý a radši si to třikrát přepářu, než abych měla pocit, že mi bylo blbě porazeno. Učím se metodou pokus omyl. Občas to sice vypadá jako metoda omyl-omyl-omyl, ale nakonec to vždycky přinese výsledek, který chci.
Stačí jen nepřestat chtít a zahryznout se. Neustoupit stroji, který se proti vám spikl a látce, která se divně řasí.
Prostě jim to nandat! :D

V budoucím roce bych chtěla věnovat mé značce "Amber" konečně důstojný web a logo. Nyní je můj prodej takový nepřehledný, chaotický. Neustále posílám zájemkyním fotky spodnic, které jsem zatím šila, aby si vybraly ideální typ pro sebe. Všechno tohle zdržování by samostatný web vyeliminoval. Tak mi to snad vyjde.
Možná je čas se posunou zase o kousek dál....

středa 21. listopadu 2012

Jsem plesová víla :D

Znáte mne jako lolitku nebo jako pochybnou "civilistku".
Je čas vám ukázat další mou polohu a to jest plesové provedení.
Do těchle šatů jsem se zamilovala.
PS: Yuyu vedle mě vždy vypadá tak ívl :D

sobota 10. listopadu 2012

Zimní kytice

Outfit na narozeninovou oslavu Kiry a Veru. Nakonec ale přecijen vyměním košili za triko, aby to bylo pohodlnější :-)
Čelenka: handmade, košile: půjčená, korále: Vietnamci, sukně: Ophelie, spodnice: handmade, bloomers: Porcelain Doll, silkonky: Primark
PS: Nevím proč se na každé fotce tvářím jak blbec X_X, pak je vždycky jediná použitelná - pohled dolů.

středa 7. listopadu 2012

Starodávné růže - oslavový outfit

S Pierrette
 Zkouška nové sukně
 Můj outfit
Čelenka: Amber (handmade), halenka: sekáč, sukně: Original Sin, spodničky: Amber (handmade)
Detail čelenky

sobota 27. října 2012

Ledová královna v dešti

Nikdy nespoléhejte na počasí.
Když hlásí sněžení, tak je přeci jasné, že bude sněžit všude, jen ne tam, kde to potřebujete.
A tak jsem byla "Ledová královna" bez sněhu a ledu.
Škoda.

Make - up bohužel nejde vidět. Mám bílé řasy, celá se třpytím a mám super červenou rtěnku.
 Pelerína a sukně jsou handmade.
 Reiko prezentuje své vulgární fotky :D
Vidím sraz epický, jehož sláva hvězd se dotýká.... XD
 Musely jsme zapadnou do altánu, protože úchvatně pršelo...
 Prší, proč jen prší, to je otázka....:D
 Filosof!
Bílá a černá.....s D :-)

čtvrtek 25. října 2012

Okvětní lístky

Čelenka: Handmade
Triko: Kik
Sukýnka: Original Siín
Spodnice: Handmade
Silonky: Gate
Boty: Deichmann

PS: Není to dokonalé, spíš jsem chtěla sukýnku hned provětrat a koupit si přímo k ní svetřík, aby to vypadlo elegantněji :-)

sobota 20. října 2012

Sladkosti všedního dne

Nikdy jsem si nemyslela, že si koupím růžovou lolita sukni.
Nikdy jsem si nemyslela, že budu dělat mnoho bláznivých věcí.
A nyní již přemýšlím nad další "růžovkou" a nědělám nic jiného než šílenosti.
Baví mne to.


Jedinou novinkou je sukně z CC značky Anna House :-)

sobota 29. září 2012

Nevinnost

Čelenka: Vietnamci, Ostrava
Perly: od maminky
Triko : sekáč
Pásek: Terranova
Sukně: sekáč
Silonky: ???
Boty: Vaňkovka, Brno

pondělí 24. září 2012

25. den - jaký typ lidí tě přitahuje

Každý máme jistý prototyp člověka, který nás vždycky uchvátí.
Když si vedle sebe tyto lidi postavím ve své hlavě, fyzicky si nejsou moc podobní. Za to psychicky jsou takzvaně " na jedno brdo".

"Můj člověk" je vždycky vyvrhel. Nezapadá a většinou ani zapadat nechce. Vlastně i kdyby se snažil sebevíc, bude vždycky trčet jako mrakodrap na vesnici. To, co ho liší od ostatních není styl oblékání, ale názory. Vrstevníci ho spíše neberou, protože mu nerozumí. Spíš bychom se měli ptát, kdo mu rozumí?
Odpověď zní samozřejmě "já mu rozumím, a proto si rozumíme". :D
Já dokážu ocenit hloubku cítění. Jsou to blázniví umělci a snílci, tihle mí lidé. Stojí nohama na zemi, ale zároveň se vznáší někde v paralelním vesmíru.
Mají prý i blbé vlastnosti. Jsou namyšlení. Já zrovna tuhle vlastnost neberu jako špatnou, i když jí každý odsuzuje. Každý se totiž dívá na povrch a nedochází mu, že namyšlenost je obrana, nic víc. Také sebevědomí je často zaměňováno za namyšlenost. Obzvlášť v jistých kruzích o sobě všichni tvrdí, jak jsou blbí a hnusní. Když pak někdo přijde s charakteristikou "jsem mladá, krásná, perspektivní", tak je považován za nějakého namyšleného blbce. Ale co když si tak ten člověk opravdu připadá? Co když takový je? Má lhát, aby nevybočil?
Ale ne, ať si to klidně řekne.
Já si to ráda poslechnu.

A jak takovéhle "své" lidi poznám?
Podle očí.
Krása, hloubka, nečitelnost.

Zároveň jsou :
  • věčně zaneprázdnění
  • inteligentní
  • sobečtí (aspoň na povrchu)
  • rozlítaní
  • nadšení do mnoha věcí
Takže nám na sebe zbývá vždycky jen minimum času....

sobota 22. září 2012

24. den - někdo, kdo tě fascinuje, a proč

 -otázka je z technických důvodů vyměněna, k oblíbenému filmu se vrátím později -

Fascinuje tě někdo?
Nebe to ví a lidem nebudu se zpovídat. (Johanka z Arku)

Ano, existují lidé v mém okolí, co mne fascinují. Někteří opravdu hluboce, ale tenhle "cit" je pro mne dost osobní, abych o něm mluvila na blogu (, který už dávno není tak anonymní, jak si myslím). Důležité pro mne je, aby to druhá strana věděla a moc příjemné pro mne je, když je tato osoba stejně "zainteresovaná" do mne.
Taková oboustranná "náklonnost" je něco skvělého.
 Čistého.
To mám ráda.

Ale pak jsou tu i lidé, co mne fascinují obecně a můžu o nich psát veřejně, třeba:
- mí spolužáci, co se zároveň se školou věnují profesionálně nějakému sportu. Jít z postele rovnou na trenal a pak hned ze školy znovu a nepadnout, to je pro mne naprosto fascinující...
- umělci. Jejich schopnost cítění, vybočování z davu a jistá pochroumanost, která v nitru umělce vždycky je. Protože jen bolest tvoří krásu.
- nečitelné osoby. Když se nedokážu dostat přes obal, i když vynaložím veškeré úsilí, hned je to pro mne fascinující člověk a chci o něm vědět více.
- lidé, co mají vysoké make- up skilly. Pochopitelné, když si namaluju sotva linku.
- lidé, co na sobě pracují a nikdy to nevzdávají

pátek 21. září 2012

23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní

První místo patří (bez diskuzí) nádherné Třináctce Olivii Wilde.

Jako druhá mě napadla Tyra Banks (reprezentuje exotické tmavé krásky)
 

Cote de Pablo (reprezentuje tmavovlaso-oké "démonky")

Anna Linhartová (reprezentuje zrzečky)

Emma Watson (ostříhala si vlasy a tím si mne získala XD - reprezentuje krátké vlasy)

(napadla mne i paní Hana Maciuchová, ale ta nesplňuje kritérium Dívky. Je ovšem nádherná!)

PS: Odjíždím na CS do Bratislavy :-), článek snad bude (pokusím se ho naplánovat XD)

čtvrtek 20. září 2012

22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky

  • ostříhala jsem si vlasy z délky po zadek do délky 4cm
  • zhubla jsem 15kg
  • zjednodušila jsem loli šatník a lolitu jsem začala nosit velmi často
  • už nejsem nervozní, když mám krátké šaty/sukni, jen musí být upnutá
  • začala jsem jíst s rozmyslem (to je aktuální, dva měsíce stará záležitost)
  • z naprosté závislačky na kofeinu se ze mne stal jen příležitostný konzument, jinak mám Caro
  • přestala jsem brát léky na bolest (díky pohybu už je ani nepotřebuju, je to skvělý pocit)
  • už se dokážu udržet v pozitivním módu
  • vážím si více lidí, co mne mají rádi
  • zlepšila jsem se v šití
  • toužím víc po klidu
  • stala se ze mne měšťačka (před dvěma a půl roky)
  • jsem se sebou smířená.....a to je pro mne změna ze všech největší

pondělí 17. září 2012

21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů

Na televizi se už moc nedívám. Leda, když stihnu odpoledne Monka. To si pak klidně lehnu k televizi a chvíli odpočívám.

Dneska ale budu psát o jiném pořadu. Vidím ho vždy jen náhodou. Dávají ho (myslím) ráno na COOL a jmenuje se "Vítejte doma".

Je to pořad o předělávání domů. Zapomeňte na naše "Jak se staví sen" nebo "Bydlení je hra". Američané to mají pojmuto naprosto galakticky a monstrózně. Za sedm dní dokáží postavit i vybavit celý dům. A není to jen tak ledajaké vybavení. Pamatuji si, že dělali pokoj v irském stylu (vypadalo to jak nějaký kamenný svatostánek), ve stylu televizního studia, v popelářském stylu, pokoj pro mladého kluka, co se věnoval parkuru. Meze si realizační tým neklade. Na jedné zahrádce dokonce vyrostl hrad pro děti. Naprosto dokonalé!
Každý jejich dům je malé umělecké dílo.

Realizační tým si rodinu většinou vybere kvůli tomu, že je nějak znevýhodněna - adoptované děti, nemoc, nějaký úraz (většinou vojáci), úmrtí jednoho rodiče, špatné podmínky pro výchovu dětí, dobrovolnická činnost pro jejich komunitu.
Každý díl má zároveň právě příběh o lidskosti a mnohdy se stane, že realizační tým pláče s rodinou, když vidí jejich radost z nového domu.
Pro mne je to obrovská inspirace a relax. A taky důvod zapnout televizi.
 Jednou za sto let.

neděle 16. září 2012

20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání

Pro mne osobně, je vzdělání nejdůležitější věcí, co mám za povinnost.
 I když to tak často nevypadá, beru školu naprosto vážně. Je to "práce", kterou odvádím nejlíp, jak dovedu.
 Ano, netajím se tím, že kdybych mohla, tak si chodím napsat jenom písemky, tím, že usínám v hodinách nebo tím, že místo sezení v klidu plánuju něco úplně jiného. Kecám profesorům do výkladu, vytáčím je k nepříčetnosti a občas jsem vyhozena z hodiny. A stejně nakonec dávám více pozor než lidé, co tam sedí, vypadají, že poslouchají a přitom hledí do blba. Já výklad vnímám, i když to tak nevypadá. Využívám svých ženských schopností na plné obrátky. V jedné hodině stihnu práci za tři hodiny:D, přece nebudu ztrácet čas.
Nikdy ho totiž nemám dost.

Jako gymnazistku mne čeká ještě mnoho let na vysoké. Opravdu mne děsí, že budu končit školu tak pozdě. I moje mladší sestra bude zřejmě vydělávat dřív než já. Je to šílené X_X.
Někdy si říkám, proč nejsem "hloupější". Šla bych na uměleckou střední a pak se těžce protloukala světem a říkala si, že jsem se přecijen měla více učit.
Teď vystuju vysokou a bohužel, nejspíš mne čeká stejné protloukání jako člověka, co má jen specializovanou střední.
Doba je zlá.

sobota 15. září 2012

Mnoho moudrosti na jednom místě..

Tento deníček jsem si koupila před dvěma lety při své první návštěvě Londýna. Dlouho jsem nevěděla, co s ním. Patřím k těm lidem, co si pořád kupují deníčky, které nakonec ani nepotřebují. Tento si ale svůj účel brzy našel sám. Postupně ho plním citáty.
Svými, Holmesovými, Gibsovými, citáty mého drahého přítele....a taky různých jiných lidí, které stojí za to citovat.

Zvenku:
 První strana.
Všechno jde překvapivě celkem přečíst. Ano, moc jsem se snažila omezit můj "těsnopis" a opravdu napsat všechny znaky, co dotyčné slovo má. /obvykle vynechávám i/y/j/v/u/

Třetí citát je ale přecijen trochu nečitelný. Autorku neznám.
Znala jsem.
 Kdysi měla blog. Psala jako Bůh. Citát jsem si zapamatovala...jednoho dne ji hledala...a už nenašla.
Zmizela v temnotě internetu.
Bohužel.

Někdy stačí jen škobrtnout,
každá chyba nelze postřehnout,
nehraj si s ohnem,
svíce může zhasnout.
Byl jsi jen hračka, hračka, která mě změnila..


Jeden dlouhý Holmesovský, který se týká Holmesova vztahu s Watsonem. Je to pro mne osobní "vyznání".

Když se kolem mě sevře temnota mé vlastní mysli, Vy jste pro mě přístav rozumu. Sherlock Holmes

A jeden citát z QaF .  
No excuses, no apologies, no regrets. Brian Kinney
Podle tohoto se nyní řídím. A jsem šťastná :D

pátek 14. září 2012

Zmrzlá zahrada růží

Po ránu bývá chladno.
Už nosím rukavice, trpím totiž na studené ruce a pokud mi mrznou nehty /ano, nehty/, tak je mi zima na celé tělo.
Ale asi jsem to po horkých letních dnech potřebovala.
Vytáhla jsem tedy svou novou krásku ze závěsu, teplé bloomers a spodnici a vyšla si v nich do školy. Nikdo už se nad tím nepozastavuje. Myslím, že shledali, že jsou na mne mnohem divnější věci, než to, že neprojdu úzkými dveřmi kvůli široké spodnici.

Fotka je focena odpoledne, po namáhavém dni, tak prosím omluvte to, že vypadám jak kámoš Panda.
(vlastně i barvy stojí za nic, ale to jsem zjistila, až po svlečení u počítače, a oblékat zpět se mi už opravdu nechce, snad vám tahle fotka postačí).

Na sobě mám:
triko - C&A
pásek - Primark
sukně, spodnice - handmade
bloomers - krejčovství Betty
boty: Vietnamci
růže ve vlasech: NewLook
houpací kůň na krku (nejde vidět, škoda) : CropTown /a možná taky jinde XD/

PS: Hnědé boty mi ladí s taškou, která se focení neúčastnila :D

čtvrtek 13. září 2012

Další fakta o Reiko

Škola mne trochu zmáhá, vlastně víc než dost. 
Chtěla bych zase zpátky volnost dní, kdy jsem si mohla celý den psát, jak jsem chtěla a nic jiného nemusela.
A teď zavřená v chladné kobce z mramoru, čekám na zvonek a on nepřichází a nepřichází.
 Oněgina jsem přečetla jako nic v nudných hodinách a to to teprve začíná.
Mašinerie, trapná a pro mne snad zbytečná.
Říkají, že je to prý dobrý ústav.
Možná pro blázny ve svěracích kazajkách, co se v hodině ani nehnou, nepromluví. Jak těžké je pro mne sedět klidně, když myšlenky mi létají od místu k místu a tělo má tolik energie.
A aspoň tužka po papíře, rychle jezdí, nespoutaná.
Jako já.
V kleci všedních dní, unavená, urousaná,
jako divá zvěř v kleci lapená....
 ....usínám k smrti zmožená.
-
V rozepsaných článcích jsem našla pár řádků, co opět ocení stalkeři, tak pojďme na to:

1. Nevydržím kolem sebe výrazné barvy. V nějakém pomatení smyslů jsem si svůj pokoj nabarvila na fialovo a potom v něm nemohla existovat jinak než za tmy. Ta barva mě rozčilovala, deptala, rozptylovala. I když jdu jen k sestře do pokoje (má červenou stěnu), tak je mi to nepříjemné. Teď má pokoj celobílý - včetně nábytku. Jen podlahu mám z tmavého dřeva. Pro většinu lidí to vypadá nedodělaně a sterilně, ale to je právě to, co na svém pokoji naprosto zbožňuju :D.

2. Mám dobrý hudební sluch, ale stejně hraju jenom na zobcovou flétnu. Jako maličkou holčičku mě rodiče přihlásili do umělecké školy. Měla jsem talent a dostala jsem dobrého učitele. Technicky byl dokonalý, ale lidsky mi od začátku neseděl. Byl to starý pán, který se na mě neustále díval těma jeho vražednýma očima a křičel na mě. U nás doma nebylo nikdy ve zvyku ječet, takže jsem to brala strašně negativně. Nechtěla jsem na jeho hodiny chodit, až mi jednou "vytekly" nervy a z hodiny jsem mu prostě zdrhla. Od té doby mě tam nikdo nikdy neviděl. Abych to nezapomněla, chodila jsem hrát do školy, ale kvůli cirkulaci dětí jsme každý rok brali to samé a já se strašně nudila. Nehrála jsem podle not, ale zpaměti. A pak už jsem nechtěla chodit ani na školní hodiny. Byla to ztráta času. Bylo mi asi deset. Vím, že jsem promarnila možnost být dobrá klavíristka nebo cokoli jiného. Někdy mě to mrzí a chtěla bych se na nějaký nástroj hrát. Jenže...jsem docela stará. A tak si jen někdy sednu se svou starou flétnou a hraju to, co jsem někde slyšela...noty už totiž dávno nepoznám.

3. Neumyju nádobí, pokud doma nemáme čistou houbičku. Ta stará mi vždycky připadá odporná a mám pocit, že tím musím talíř ještě více zašpinit. :D

4. Nosím si do školy vlastní svačiny a obědy. Jídlo a pití mi zabírá půlku tašky. A to jen kvůlií tomu, že v našem bufetu není nic jedlého (bagety a párky v rohlíku jsou vhodné tak pro prasata) a taky kvůli tomu, že nesnáším řady při čekání na oběd.

5. Jsem teatrální a ráda si vychutnávám dramatické okamžiky.

6. Nikdy nemám trému.

7. Ráda se usmívám na lidi, kteří se mračí a nutím je se usmát zpět, ale musím na to mít náladu.

8. Vždycky, pokud s někým mluvím a záleží mi na něm, koukám do očí. Pořád. Neuhýbám. Mnohé to znervozňuje, jiní to oceňují.

9. Nemám ráda stříbro, přijde mi chladné a neosobní.

10. Ráda čtu v lidech jako v knihách. Je málo lidí, kterými nedokážu listovat. Ty většinou velmi obdivuji a ráda se jimi obklopuji. A z jejich očí se snažím odhadnout kolik bolesti vytvořilo jejich krásu. Oni mi to neřeknou. A tím zvýší mou fascinaci na posedlost.

středa 12. září 2012

Bílé skříně a jejich tajemství

Občas znímím v nějakém článku své bílé skříně, které mi zabírají polovinu pokoje. Nedávno jsem si v nich trochu uklidila, a tak jsem si řekla, že toho využiju a potěším všechny stalkery :D

1. část skříně
nahoře vlevo: casual trika, které se hodí na vycházky ven do přírody, na volný čas
nahoře vpravo: tílka, kraťase a sukně, co se dají složit
dole vpravo: civil šaty od bílé po černou, pod nimi přihrádka s bloomers
dole vlevo: košile a šátky, na šuplíčkách položeny malé tašky
šuplata: spodní prádlo
2. část skříně
nahoře: svetry všech barev
na věšácích: plesovky a šaty z BL
dole: velké tašky

3. část skříně
nahoře vlevo: věci na cvičení a "lítačku"
nahoře vpravo: věci na spaní
vlevo pověšeny: saka, kalhoty (napočítám na jedné ruce a nosím jen jediné), dlouhé sukně
vpravo pověšeny: civil úzké sukně a loli - sukně
dole na obou stranách silonky a punčochy
v šuplatech jsou věci do školy, žádné oblečení XD

4. část skříně
nahoře: kalhoty na lítačku a kraťasy
pověšeny: mikiny, ponča a svetry
dole: moje milované tenisky (a aktuálně věci na prodej, které jsou v bordel stadiu - tudíž jsem je nefotila XD)


úterý 11. září 2012

18. den - v co věříš

  • věřím v sílu člověka. Myslím si, že všechno jde, když se do toho jde na plno. Myslím si, že v sobě má každý skrytou energii, kterou může využít ve svůj prospěch a pro své štěstí
  • věřím, že když budu konat zlé věci, tak se mi v několikanásobně horším vrátí
  • věřím v lásku na první pohled
  • věřím na přátelství mezi mužem a ženou
  • věřím, že každá věc má svého kupce, stejně jako každý člověk má svou ideální polovičku, která běhá někde po světě
  • věřím, že se každý člověk dokáže dostat ze "začarovaného" kruhu, pokud sám pocítí, že mu kruh zavazí
  • věřím, že dobrá nálada dokáže člověku pomoct více než většina léků
  • věřím, že úsměv je důležitý pro život
  • věřím v dobro
  • věřím v sebe

čtvrtek 6. září 2012

17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok

Začneme neúspěchy, ať to máme za sebou:
  • nepovedený vztah s nevhodným člověkem
  • dlouhá krize s přítelem, kterého mám nadevšechno ráda
  • nepříjemná nemoc
  • neúčast na Animefestu
  • neúčast na srazu v Bratislavě
A úspěchy:
  • druhák zvládnut s čistým štítem (myšlen průměr 1,0)
  • podařilo se mi malinko posunout v šití
  • začala jsem jíst zdravě a hýbat se
  • zase jsem něco málo shodila
  • budu blogovat pro VV (o tom jsem ještě nepsala, ale čekejte na to téma celý článek)
  • oživila jsem tento blog
A to je asi to hlavní, co se za poslední rok událo :-)

středa 5. září 2012

16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku

Mainsteam je prý to, co poslouchá většina. Hlavní proud.

Mainstream asi hraje většina rádií.
Hm.
Rádio nikdy neposlouchám :D

Občas se mi stane, že něco objevím a pak mi někdo řekne, že je to známé. To se mi třeba povedlo u Somebody That I Used To Know. Já si myslela, co je to za novinku :D, originální šílenost a ono už to hrálo asi týden ve všech rádiích. To je tak, když člověk žije na Marsu a nesleduje dění na vzdálené Zemi.

Ale obecně nemám ráda diskárny, rap (kromě Eminema), hiphop a tuctucárny. Po dni stráveném nakupováním, kde hrají tyhle hrůzy v každém obchodě, jsem totálně psychicky vyždímaná.
 Nechápu písničky, kde se opakují tři slova do nemožného rytmu a všichni se tváří, že je to super hudba.
Děti, slyšeli jste někdy Bacha?
Ne?
Tak si na mne dejte bacha a pouštějte si ty svoje mainstream kůlovinky do sluchátek, ne na plné pecky ve vlaku či jinde na veřejnosti.
Toť k cizímu mainstreamu v Česku.

Když ale přemýšlím, tak by českým mainstreamem mohly být třeba Chinaski nebo Lucie. Na ty já nedám dopustit, protože jsem na nich vyrostla.
Nikdy nezapomenu, když jsme jezdily autem v závějích a zpívaly na plné pecky "sekec, mazec, blázinec!" nebo lépe "jsem skoro panic, není to lehký".

A to jsem v té době ani nevěděla, co to slovo "panic" znamená.
Ale tu písničku jsem žrala :D


PS: (Jaké "lehké dívky"?  Já si to pamatuju /moc dobře/ s jiným trochu peprnějším výrazem XD)

úterý 4. září 2012

Pro příjemnější mučení..


Mám ráda divné (pro mě krásné) školní pomůcky.
Hlavně sešity.
A protože mám ještě strašně moc práce, nebudu moc povídat a nechám vás kochat mou letošní výbavou :-)
A5 a A6
 A5

 A4

neděle 2. září 2012

15. den - tví oblíbení blogeři

Tak, tohle téma musíme rozdělit na skupiny:
1. Lolita a přidružená komunita
2. Životní styl a inspirace
  • Julie - ZDE 
  • Nikki - ZDE 
  • Veganotic - ZDE 
  • Jana - ZDE
3. Muzikály

sobota 1. září 2012

Spadlé listí...

Přichází nejoblíbenější část roku.
Od minulého podzimu jsem zase trochu shodila, takže jsem (s potěšením XD) zjistila, že si musím nakoupit pár věcí.

Jako první jsem měla na seznamu kožené kraťasy. Chtěla jsem je už minulý rok, ale míry mi to nějak nedovolily. Letos už jsem na ně míry měla, ale pro změnu jsem je potkávala jen ve velikosti XXS. Nakonec jsem je sehnala přes Votočvohoz, i když tam normálně nakupuju jen knihy :D.

Kůže je prostě můj materiál. Kolikrát měsíce nejím maso a skoro by se dalo říct, že moje tělo (bez jakéhokoli přesvědčení) samo směřuje k vegetariánství. Jenže když otevřu mou skříň, nelze o tom ani mluvit. Tašky, pásky, boty, doplňky i samotné oblečení, všechno z kůže. Podle mne je to ten nejlepší materiál na světě a toho bych se rozhodně nikdy nevzdala.
Sukně je z Gatu, vybrala jsem poslední slevy.....a je úžasná :-)

Co je lepší než svetr? Oversized svetr!
Vzala jsem si Lko, aby mi trochu plandal. Dokonce jsem přemýšlela nad XL, ale bylo mi řečeno, že už teď vypadám jak strašidlo, tak jsem uznala, že to stačí :D

Fusek není nikdy dost, obzvlášť, když jsou za hubičku. Od každého druhu jsem si vzala dvoje....vím, že jsem ničitel největší :D

pátek 31. srpna 2012

Sladké hřešení pro potěšení

Už přes měsíc se držím a žiji opravdu zdravě, ale to neznamená, že občas nemám chuť si pořádně zahřešit.
A tak jsem to vyřešila po svém - inspirovala jsem se na internetu a udělala si  mňamku, kterou si zasloužím jen po 25 kilometrech na kole :D

Potřebujete:
  • sušenky BeBe (příchuť podle chuti, já jedině oříškové)
  • jogurt
  • hrozno (oříšky, cokoli)
  • nějakou krabičku
Není to nic světoborného.
 Na dno krabičky naneseme jogurt, pleskneme na to jednu sušenku, dáme další vrstvu jogurtu, do které zaboříme ovoce nebo oříšky, další sušenka, znovu jogurt, náplň, sušenka, jogurt a na vrch poslední sušenku rozlámat a posypat tím celý výtvor, popřípadě dozdobit ovocem.
A šup s tím na noc do chladničky :-)

Je to naprosto geniální, chutné, energeticky dost vydatné......ale stejně mňam!

čtvrtek 30. srpna 2012

14. den - tvá nejranější vzpomínka

V hlavě mám strašně mnoho vzpomínek. Možná i proto celkem nerada fotím, protože si to můj mozek zapamatuje líp, než se může zachytit na nějaký barevný papír. Ale určit, která z těch vzpomínek je nejranější, to už je těžké. Nemám se čeho chytit. Je to trochu rozmazané...málo podrobné.

  • pamatuji si babiččiného černého kocoura. Jmenoval se Monroš. Zvláštní a vtipné na tom je, že si moje hlava zapamatovala to, že má babička měla černého pantera, obrovskou kočku, větší než já. I teď, když na Monroška vzpomenu, má pro mne velikost vysokého psa. Nějak si nedokážu zvyknout na to, že to byla jen obyčejná, trochu přerostlá kočka, jen já byla tak malinká. Pro mne bude asi vždy velkou šelmou, stejně jako v době, když mi nebyly ani dva.
  •  hlídala mne babička a já čekala, než přijede maminka z porodnice s mou malou sestrou. Pamatuji si, jak jsem byla napnutá, jak jsem neustále vyhlížela. A oni pak přijeli. Byla jsem moc šťastná...a povedlo se mi sestřičku vysypat z peřinky (teď je to docela vtipná představa, tehdy nebyla). Bylo mi dva a půl.
  • vzbudila jsem se v noci, spala jsem ještě na skládací posteli a měla jsem strašný strach. Slyšela jsem divné zvuky ze zahrady i z domu. Pes štěkal.....ráno jsme zjistili že na ježčí rodinku :D, mohly mi být tak tři
  • když nám umřel můj milovaný pejsek Ron, který mne vždy hlídal. Maminka mi vyprávěla o tom, že mne učil pít z kaluže a já to pak s radostí dělala :D, to si ovšem nepamatuji. (Škoda!)
  • Jedné zimy jsme se sestrou odhalily, že není Miluláš (mamčiny stopy ve sněhu) a Ježíšek (načapání) a vůbec nám to nebylo líto. My jsme to nějak vždycky věděly :D
  • První den ve školce. To bylo strašné, brečela jsem snad celou dobu, než si pro mne přišla maminka. A nakonec jsem to tam měla celkem ráda. Nic není takové, jak to vypadá na první pohled. 
Od pěti let už mám vzpomínky o něco jasnější....nebo aspoň to soudím z toho, že si přesně pamatuji to, jak jsem všem ve školce nakecala ať jí šťovík, co rost na zahradě. Že je to prostě super dobrota. No to teda byla!  Oni ho snědli moc a pak jim bylo všem zle.
A pak to na mne samozřejmě práskli.
To byl můj první průšvih v životě :D

středa 29. srpna 2012

13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a

Jsem z těch lidí, co mají v naší zemi hluboké kořeny, takže nevidím jako pravděpodobné to, že bych nakonec žila někde jinde. Ale i to se může stát. Život je nevyzpytatelný.

Ale míst, kam bych chtěla jet, je mnoho...
..Norsko - byla jsem nakažena mým nejlepším přítelem. Jeho fotky mne natolik uchvátily, že jsem odhodlaná odjet na nějakou poznávačku na sever.
..Island - stejně jako v předešlých řádcích, byla jsem zlákána fotkami a skvělým povídáním o této zemi čarodějnic a skřítků.
...Nový Zéland - nádherná krajina, to je to, co mne láká
..Irsko - ta země je mi velmi blízká, ani nevím proč
...sever Anglie - pořád se motám na jihu okolo Londýna, ale já bych chtěla na sever, někde do poloviční pustiny..
...Bretaň - o Bretani zpívají krásné písně na Keltské noci, člověk lehce propadne pocitu, že se tam musí podívat

Je jasné, že se držím dost v zimě. Jih mne příliš neláká. Mám asi moc horkou krev na to, abych vydržela v klidu vysoké teploty.
Vůbec by mi ale nevadilo se znovu podívat do Bulharska, kde se nám opravdu líbilo na rodinné dovolené.
Také Egypt a Thajsko mne velmi lákají, ale jejich podnebí bych asi přežívala jen stěží.

A všichni asi čekají Japonsko. Ano, ale ne kvůli Tokiu, ani kvůli Harajuku, ale opět kvůli přírodě, zbytek už je jen bonus.
Ale když se nad tím zamyslím.....ten Island mne láká víc.
Možná kvůli té jejich víře v pohádky.
Kde jinde najdete značku "Pozor troll"?

úterý 28. srpna 2012

#5 - Neplýtvej dobrým

Nechala jsem se inspirovat Votočvohoz deníčkem a ze zápisů z minulého roku jsem si nechala zcvaknout v copy-centru tenhle recyklák :D
Jako motiv jsem si zvolila NCIS, protože je to jedna z mých závislostí, která se ještě příliš materiálně neprojevila.


A na přední straně mám pár Gibsových pravidel, abych se na ně mohla vždy podívat, než udělám nějakou vylomeninu :D

 (na obrázku to nejde přečíst, takže to tady máte přepsané)
Rule #5: You don't waste good.
Rule #6: Never say "You're Sorry." It's a sign of weakness. 
Rule #7: Always be specific when you lie.
Rule #9: Never go anywhere without a knife.
Rule #10: Never get personally involved in a case.
Rule #11: When the job is done, walk away.
Rule #12: Never date a co-worker.
Rule #16: If someone thinks they have the upper hand, break it.
Rule #18: It's better to seek forgiveness than ask permission.
Rule #23: Never mess with a Marine's coffee... if you want to live.
Rule #35: Always watch the watchers.
Rule #38: Your case, your lead.
Rule #40: If it seems someone is out to get you, they are.
Rule #45: Clean up the mess that you make.
Rule #51: Sometimes - you're wrong.

 Jinak dnes odjíždím na poslední dovolenou, ale nebojte, byla jsem akční a předepsala články, takže si mé nepřítomnosti (pokud jsem to správně nastavila) ani nevšimnete.
Tak se mějte a užívejte si volna, pokud ho vůbec máte,
R. :-)

pondělí 27. srpna 2012

Každá růže má trny...

Už cítím podzim ve vzduchu :-)
Chtěla jsem využít nového svetříku v úžasné pudrové růžové. Je tak strašně pohodlný. Už aby začly padat listy a přišlo počasí, které zbožňuji.

svetr: sekáč
tílko: Pantaloon
nadkolenky: malý obchůdek s punčochovým zbožím, Olomouc
boty: Deichmann
kabelka: sekáč
čelenka: New Look, GB