neděle 26. února 2012

Dívat se se zavřenýma očima

Co je to krása?
Něco neuchopitelného, neurčitelného. To, co mi přijde jako vrchol estetičnosti, někomu může přijít odporné.
Každý totiž vnímáme jinak.

Krása je podle mne hlavně uvnitř člověka. Zbytek už je jen takový bonus. Něco jako 1+1 zdarma.

Ale dokážu ocenit i fyzickou krásu. I když mnozí tomu říkají divnost, protože u mne klasická "miss" většinou neuspěje. Je prohlášena za vzhledově "nudnou", což znamená, že její tvář zapomenu hned, když uvidím další holku.
Mé oblíbenkyně jsou většinou zvláštní výrazné osoby se smyslem pro styl. A většinou je neznám osobně. Vlastně nikdy.
Protože jen tehdy dokážu být ohledně té "krásy" objektivní.

Ve chvíli, kdy člověka poznám, vnější schránka absolutně mění podobu. Pamatuji lidi, kteří se mi velmi líbili vzhledově, ale když jsem se jim dostala pod kůži, tak se mi znechutili natolik, že je nyní vnímám jako ošklivé. Jsou pro mě neatraktivní.

Najednou už to není pouze tělo, hezké oblečení a úsměv. Už jsou to názory, charakter, inteligence, pohled na život.
I ta nejhezčí holka se může stát slepicí.
I ten nejkrásnější kluk se může proměnit v ropuchu (,i když to bývá v pohádkách většinou naopak).

Proto nesoudím podle vzhledu. Je to tak zavádějící!
 A pokud už musím soudit někoho, koho znám, tak zavírám oči.
Tak totiž vidím nejvíc.


Jak vidíte krásu vy?
Dnes končím výrokem Ireny Adlerové, "The Woman" : "Brainy is new sexy!"

3 komentáře:

  1. Vzhled u mě hraje taky určitou roli, ale ne hlavní. Navíc mě se líbí strašná kvanta typů lidí, od holohlavců až po intelektuály. Od krásných modelek až po takové ty klučičí holky.
    Ale i kdyby byl člověk sebekrásnější, pořád je u mě důelžitější to jaký je. Mě si člověk získá smyslem pro humor, pohledem na svět, chováním k jiným lidem ... a je úplně jedno jak vypadá.
    Mám to stejně jako ty. Když je někdo pěkný, ale totální dement, v mých očích se najednou jeví jako hnusák. A naopak.

    OdpovědětVymazat
  2. Hmm já odlišuji tělo a to co dělá človeka osobností(duše,rozum)... Podívám se na člověka a řeknu *páni to je kráska, ten je krásnej!* Ale vidím je jako oběkt *děsná myšlena* ale netoužím ho znát jen pro krásu.

    Hmmm a přiznávám, každý můj přítel a přtelkyně jsou pro nejkrásnější bytosti co znám, má rodina a okolí to vnímá jinak.
    Lidi které miluji a říkám jim přátelé, jsou mimo konvence a v mnoha případech jsou to samotáři co jsou ponoření do knih,ps:her, hloubání.

    OdpovědětVymazat
  3. Já to mám s krásou podobně. Člověk který není hezký duševně je pro mě ošklivý i kdyby pro ostatní byl pravý opak. Už na základce se mi totálně hnusil kluk, kterého ostatní holky označovaly za nejhezčího ze třídy.
    Obecně když poznám nového člověka, tak nerozliším jestli je krásný nebo ne. To rozliším pozděj až když ho znám víc. Než dotyčného poznám, nezapamatuju si ani jeho obličej a nepoznám ho, pokud nemá nějaký výrazný znak. Proto jsem měla problém i při příchodu na novou školu. Zezačátku jsem nepoznala jestli jsem ve správné třídě, učitele....nic. XD

    OdpovědětVymazat