pátek 24. února 2012

Jak jsem "nahlédla" do modelingu část 1.

Někdy nám přijde do cesty zvláštní příležitost a je jenom na nás, abychom ji chytili pořádně za pačesy. Něco podobného se mi stalo minulý rok v létě, kdy jsem dostala nabídku na dělání rozhovoru s jednou modelkou. Bylo to pro velkoobchod se svatebními šaty Romantica (možná se nechcete vdávat, ale koukněte se, mají i moc pěkné společenky ZDE).

Nejdříve jsem z toho byla hodně na rozpacích.
Modelka?
Já?
Rozhovor?
 Už jsem za sebou měla trochu "novinářské" praxe ze školních novin. Dělala jsem pár rozhovorů s místními "misskami" a vždycky to bylo o nervy. Ty holky se chovaly jako by jim patřil svět a chodily každý měsíc na molu v Paříži. Přitom je nikdo neznal ani ve vedlejším městě. Nafoukané Barbie bez mozku a soudnosti. Znechutily mne.
Získala jsem k modelkám hodně velké předsudky. Navíc jako holka, co měla vždy pár kilo navíc, jsem jim zřejmě docela záviděla to, že jsou tak hubené a pěkné. Zaujala jsem velice povrchní postoj - modelka = blbá holka, co nic jiného neumí.
Můj bože, teď se to stydím jenom napsat. Přiznávám se, šeredně jsem se pletla.

Asi měsíc jsem si chystala otázky a přemýšlela o tom, že jsem se asi zbláznila. Nevím, co jsem si představovala, ale to, co nastalo, bych nikdy nečekala.

Vešla jsem do místnosti, kde měl probíhat rozhovor a následné focení. Byla tam majitelka salonu (,se kterou se dobře znám a mám ji moc ráda), pan fotograf a Šárka Cojocarová. A taky asi 60 šatů, které potřebovaly být nafoceny do katalogu.
Začal docela dlouhý den.

Šárka mi během převlékání odpovídala na moje otázky a já si připadala čím dál víc jako naprostý trotl. Co jsem si myslela?
Že holka, která cestuje po světě, žije samostatně a je úspěšná, bude stejně nemožná jako nějaká patnáctka, která si myslí, že s titulem "Dívka roku" dobude svět?
Během pár minut se můj pohled na modelky změnil. A z nemyslného pohrdání se nakonec stala obrovská úcta k jejich práci.

Na place jsme strávili několik hodin. Slunce peklo přes skleněnou střechu, bylo neskutečné vedro. Nakonec jsem i já skončila před objektivem a byla párkrát vyblýsknutá. A už nikdy více. Za těch pět minut jsem byla vypocená jako při čtyřícítkách horečkách. A to to bylo jen pár snímků (,na kterých jsem mimochodem vypadala jako pečený vepř XD)
Obdiv Šárce, že dokázala být na fotkách stále hezká, i když měla nohy sedřené do krve a stále desítky nevyfocených šatů před sebou.

Den končil u společné a zasloužené "večeře". A já měla pocit, že u stolu nesedím s úspěšnou modelkou, ale se známou.
Normální holkou, která se svou vlastní prací dostala nahoru. Respekt.

Předsudky byly zbourány.
Skvělá zkušenost, která ze mě zase udělala o trochu lepšího člověka.

(Zítra se můžete těšit na rozhovor se Šárkou)

2 komentáře:

  1. Tyhle předsudky modelka=rovná se hloupá holka má asi tak 99 % lidí. Njn, předsudky jsou předsudky. Ale zas je to člověk od člověka.

    Šárka má mimochodem krásné vlasy.

    OdpovědětVymazat
  2. No ony jsou takové jen ty co vpodstatě nic neznamenají a děsně by chtěly. Ty skutečné už mají svoje jasné a nepotřebují ze sebe dělat kdovíco.

    OdpovědětVymazat