úterý 28. února 2012

Nástrahy dospělého světa...

Táhne mi na osmnáct.
Je mi to jedno. Je to číslo jako všechny ostatní.

Vrstevníci se těšili na své patnáctiny, protože už konečně mohli mít sex. Jejich "do patnácti můžeš, od patnácti musíš" mě uvádí do záchvatu smíchu ještě dnes. Jinak bych nad jejich ubohostí musela brečet.
Já dostala občanku, vlastní bankovní konto a tím veškeré změny skončily.

Nyní mě čeká další meta, na kterou se všichni strašně těší s větou "konečně se pořádně ožeru". Já ovšem zbožňuji každou svou mozkovou buňku, takže je odmítám vyhlazovat ve velkém pomocí ethanolu.
Víte, co je mojí největší starostí po osmnáctinách? To, koho budu volit. Obzvlášť v prezidentských volbách. Naše politika mi totiž není jedno. Cítím se jako Češka a mám pocit, že i já budu mít (i když malý) podíl na tom, kdo mě zastupuje v parlamentu nebo v celém světě. Cítím volby jako svou občanskou povinnost. Jen aby bylo z čeho vybírat.
Ale politika do tohohle článku nepatří.

Vlastně nikdy nezáleží na tom, kolik máte napsané v občance, ale to na kolik vypadáte a na kolik se projevujete. Mnoho debilních lidí se mě snažilo kvůli mému vzhledu přesvědčit, abych jim koupila cigarety nebo alkohol. Kam jsem je poslala je určitě každému čtenáři jasné. Opravdu nebudu využívat svou "vyzrálost" na to, abych podpořila něco, co z duše nesnáším.
Ale často mi můj vzhled opatřuje jisté výhody.

Lidé na úřadech se mnou jednají jako s dospělou osobou. Ve vlaku mi vykají i očividně starší lidé než jsem já. Celkově mám pocit, že se chování ke mě velice liší od chování lidí k teenagerům.
V praxi jsem to ozkoušela o velkých prázdninách, kdy jsem šla do jedné cestovní kanceláře vybírat zájezd. Přišla jsem s jasnou představou o tom, co chci. Slečna se chovala velice hezky, ale bylo vidět, že je nová. Měla podle mě čerstvě dvacet. Však ve chvíli, kdy došlo k hlavní domluvě jsem se zmínila o tom, že nejsem plnoletá. Z milé slečinky se najednou stala pohrdavá mrcha, která mě vytočila asi dvakrát za minutu. Nevím, kde brala tu drzost se takhle chovat k zákazníkovi. Odešla jsem s hlavou plnou sprostých výrazů a do kanceláře jsem se už v životě nevrátila. Kvůli této zaměstnankyni, která se nade mě musela povyšovat, i když měla sotva o tři roky víc, celá cestovní kancelář přišla o docela velký kšeft. Uvažovala jsem dlouhou dobu nad tím, že si na ní půjdu stěžovat.
Zájezd jsem nakonec domluvila s jinou cestovkou po telefonu. Pro jistotu jsem nezmiňovala věk, protože bych už nevydržela podruhé takové neslušné jednání. Všechno klaplo a my si minulé prázdniny velmi užily.

A co se změní příští rok?
Možná se ke mě budou chovat jako k rovnocennému zákazníkovi. Ale to je tak vše.

Dospělá nebudu, dokud nebudu žít jen ze svého.
Ať vypadám, jak vypadám...

3 komentáře:

  1. Nemyslím si, že vypadáš "staře", to vůbec ne... spíš jako "elegantní dáma", holky v Tvém věku se většinou oblékají do džínových uniforem a nebo hodně extravagantně. Teda Ty taky nosíš extravagantní módu, ale není to styl "mám na hlavě duhu" nýbrž je to velmi krásné a líbivé! A k elegantní dámě se lidé automaticky chovají slušně (aspoň většinou XD).

    Hlavně mi na svůj věk přijdeš hodně vyspělá rozumově a duševně. Tím si u lidí také získáš hodně úcty.

    To s tou kanceláří by mě taky naštvalo. Nikdo není o nic víc ani míň, jen kvůli nepatrnému věkovému rozdílu... bych tu i napsala hořký odstavec, ale nebudu se rozčilovat.

    Ono na věku vlastně ani zas tak nesejde, jsou lidé, kteří ani ve třiceti nejsou dospělí... a jsou lidé, kteří jsou zodpovědní a moudří už před 18tým rokem, jako třeba Ty. Pro mne "dospělost" znamená vzít život do vlastních rukou, uvědomit si svou zodpovědnost za vše co dělám. Přestat být "dítě, co by si pořád jen hrálo", ale i přispět svou prací společnosti. Když je člověk mladý, jeho život řídí především rodiče a je na nich i hodně závislý... v dospělosti pomalu přebíráš veškerou zodpovědnost na sebe.

    OdpovědětVymazat
  2. Pod to bych se mohla podepsat!
    A to "do patnácti můžeš, od patnácti musíš" mě vždycky dostane. Fakt retardace.
    A víš co, ty vypadáš starší, já tě furt beru "nad sebou" i když vím, že jsi mladší a celkově působíš už jako dáma. Chááápeš.
    Bych té krávě v kanclu asi dala bombu fakt X_X

    OdpovědětVymazat
  3. To je fakt to co píšeš. Naprosto s tebou souhlasím.
    Lidi se rádi povyšují věkem. I na netu. S Heliusem máme server hry kterou hrajou poměrně děti nebo puberťáci a tak se každou chvíli nademě pokouší někdo vyvyšovat když má pocit že je starší než ostatní. Většinou sklapnou když zjistí že jsem stejně stará, nebo (častěj) starší a mohla bych jim to vrátit. Nejoblíbenější nadávka u nich mimochodem je ,,děcko". Přijde mi to hodně směšné. Obecně říkám, že ve 20 nejsem o nic lepší než mladší lidi, ale jsem dost stará na to aby mi nějaký 14 letý cucák sprostě nadával.
    Tomu heslu že ,,do 15 můžeš...." se docela směju taky, během života mě ve spojitosti s ním ale pár momentů připravilo o řeč. Jako když se mi v 17 spolužáci smáli že jsem sedmnáctiletá pana. To mi přišlo totálně absurdní a měla jsem 100 chutí jim doporučit návštěvu chocholouška.

    Mimochodem, v nějakém dřívějším článku jsi mluvila o módním diktátu a padla zmínka o podprsenkách nošených navrch. Pozor, už je to tady!!! :D
    http://28.media.tumblr.com/tumblr_lzeaxjsdTM1qds8mqo1_500.jpg

    OdpovědětVymazat