sobota 31. března 2012

Oh, my wardrobe

Trochu shopping update. Snažím se moc neutrácet, protože Anglie se blíží a taky už na sto procent vím, že další sobotu jedu do Prahy na Hamleta.
 
 Šáteček, který jste už viděli  v předchozím outfitu. Padl mi do oka jen náhodou, ale je naprosto geniální. Konečně kousek oblečení, který chápe mé šílené přesvědčení, že růžová a oranžová se k sobě neskutečně hodí.
 Šaty na fotce nevyniknou, což je škoda. Jsou ze strašně lehké látky a budou naprosto skvělé na léto. Jsou dost oversized, ale koho to zajímá :D
A BB cream! Už se řadím do velkého množství lidí, co mají tenhle růžový zázrak. Mou vlastní už jste přečetli :-)

A teď letím pomáhat na focení a poté jdu sestře na závěrečnou :D, nemám toho vůbec dost

pátek 30. března 2012

BB cream, ideální pro zelenokožce!

Nikdy jsem make - up nenosila.

Nikdy jsem make - up nepotřebovala.

Dobře, kecám.
Na focení nebo nějakou společenskou akci se celkem hodí. Jenže když jsem si ho půjčila od mamky, tak byl moc tmavý a když jsem si pujčila od sestry, tak byl sice světlý, ale oranžový! Vypadala bych jako přezrálý pomeranč! Pokud si myslíte, že má sestra nějaký šuntský make - up, tak jste na omylu. Myslím si, že je to zrovna ten nejlepší produkt z toho, co máme v naší zemi na trhu.
Jenže já jsem zelená! Zeleno -šedá. Vlastně tak nějak pořád vypadám jako po tahu. Navíc mám kruhy pod očima, takže to ten dojem ještě posiluje.
Jenže všechny make upy jsou do hněda nebo do pleťova. Nikdo tady nepočítá s goblinní kůží (tak říká odstínu mé pleti spolusedící).
To je diskriminace zelenokožců! :D

Pár měsíců zpět začal v Česku velký humbuk kolem BB creamu. Konečně něco, co má ten správný odstín! (Pak že jsou Asiati žlutí, když jsou zelení! :D)
Už bylo jen otázkou času, kdy si taky jeden pořídím.

A teď už k samotné recenzi na Skin 79, Super+ (klasické růžové balení)

Efekt: Pleť je krásně sjednocená a i bez pudru se neleskne (aspoň mě ne). Nemám ale pocit, že by krém nějak moc kryl. Zakryje mi kruhy pod očima, jizvy, ale myslím si, že nějaké horší akné by asi šlo dost vidět. Ovšem to jsou jen domněnky v praxi neověřené, akné se mě moc netýká.

Konzistence: Psala jsem vám někdy jak z duše nenávidím krémy? Nejsem schopna se dotýkat ničeho mastného, takže si sháním speciální rychlevsakovací tělové jogurty nebo gely. Při představě Nivey a podobně se mi zvedá kufr (a to doslova). Blé! Celkem jsem se bála toho, že mi bude BB cream dělat špatně, ale nezdá se mi vůbec mastný a vsákne se za malinkou chviličku po té, co ho namažete na obličej.

Pocit: Jsem dost háklivá na líčení. Strasně málo věcí mi vyhovuje tak, abych to byla schopna používat denně. Mám jen své oblíbené produkty a s jinými na mě nechoďte. Make - up mi byl vždycky protivný, ale BB cream na sobě ani necítím.

Přirozenost: 100%! Nikdo na mě nepoznal, že na sobě mám BB cream. Žádné masky nebo indiánské líčení alá "jdem na medvěda, bratři". Ćlověk by musel být asi velký "umělec", aby na sebe napatlal tolik BB creamu, aby to šlo vidět.

Zdraví: Podle obalu by měl krém chránit před UV a částečně bělit, ale to bych vám neodpřísáhla. Jen jsem si všimla, že mám pleť jemnější a hydratovanější (na obličej ani krém nepoužívám, protože bych se zcvokla).


Cena: Přibližně 300, což se mi nezdá moc. Čekám, že mi dlouho vydrží.


Rychlost dopravy: Až překvapivě rychlá! 10 dní mi přijde dost málo.


Takže za mě rozhodně ano. 
Co na to říkají oranžokožci? :D


čtvrtek 29. března 2012

Weirdo? Yes!

Čas od času prostě ztratím chuť na velké sukně a halenky. Navíc přichází jaro a mě posedla chuť kombinovat nekombinovatelné barvy. A tohle je jedna ukázka.
Šátek - sekáč za 30Kč
Kabátek - sekáč
Triko- půjčené od sestry
Pásek - objevil se ve skříni sám od sebe :D, fakt!
Sukně - Vietnamci
Silonky - sto let staré
Boty - Deichmann
(a krásná tapeta v kuchyni XD)

neděle 25. března 2012

Na co se těším?

Můj internet je zatím v dobré náladě, a tak můžu napsat aspoň krátký článeček (protože delší by určitě nevydýchal.
  • těším se až dopíšu svůj "román" o SH. Mám asi 80 stran A5 a jsem někde v půlce. Je to zajímavá práce, protože denně většinou více umažu než napíšu. Mám pocit, že opravdu píšu po zadu :D
  • Hamlet už je téměř jistý, do Prahy se pojede o prázdninách. Sice nemohu moc utrácet, protože šetřím na Anglii, ale stejně se moc těším.
  • Příští týden sice nemůžu na sraz, ale opět pomáhám s focením pro salon. Můžete čekat nějaké postřehy, možná i rozhovor s modelkami.
  •  Těším se asi jako každý na prázdniny, následující týden bude ale vražedný, takže je pro mě vidina prázdnin jedinou útěchou
  • Anglie už se kvapem blíží! :D Baker Street volá :D
Protože můj internet je schopný nějaké činnosti jen v brzkých ranních hodinách, tak si zřejmě pár článků nadepíšu jen tak do Wordu, aby to tady úplně neumřelo. Nafotím vám pár outfitů, aby jste si dokázali ty šílenosti, co jsem schopna vytvořit, představit.

Tak si užijte o hodinu zkrácený nedělní den :-)

sobota 24. března 2012

Exhausted internet

Tak jste si asi všimli mí milí stalkeři, že nám to tady trochu umřelo. No, ne že bych pochcípala já, ale můj internet už je asi starý a nemocný a nezvládá můj nápor.
Tak vám aspoň rychle napíšu, co dělám v poslední době:
  • došívám poslední spodnice a doufám, že už si brzo udělám sukni pro sebe
  • objednávám lístky na muzikál Hamlet a neskutečně se těším
  • občas se učím strašné spamy do školy
  • vybrala jsem semináře - matika, ekonomika, fránina
  • chci si udělat certifikát na fráninu
  • budu pomáhat salonu s focením šatů
  • cvíčím (ano, zbláznila jsem se! :D)
  • nosím strašně nápadné barevné kombinace (modrá a oranžová, růžová a modrá :D)
  • nemůžu jít na sraz 31 :-(
  • budu mít BB cream, takže bude recenze
  • chci lepší internet :D
A co děláte vy, když mě nečtete? Čím žijete poslední týdny?

úterý 20. března 2012

Na čem si ráda pochutnám

 Nejsem žádný labužník a v jídle se moc nevyžívám. Vydržím dlouho o hladu (za to nedokážu být půl hodiny bez vody). Pokud vím, že jídlo není dobré (školní jídelna), tak si ho radši odpustím. Za to když si uvařím sama, nebo vaří mamka, tak se klidně přejím a pak se válím po bytě.
Nerada jím venku v neznámých restauracích, protože v ně prostě nemám důvěru. Pokud musím, tak jdu do čínské restaurace, protože mám pocit, že na tom jde zkazit nejméně věcí (ale jedla jsem i pěkně hnusnou čínu).

Následující žebříček není pořadník, ale pouze seznam. Moje chutě se hodně mění. Když jsem byla malická, tak jsem milovala zelí s knedlíkem. To už na seznamu nenajdete.
Poslední dobou jím docela zdravě, takže si moc nepotrpím na řízoně, fastfood nebo uzeniny.
Radši si dám sojové maso :D

1. Rizoto - Jak už jsem kdysi říkala, já miluji rýži! Čím víc, tím líp! Rizoto je pro mě naprosto ideální pokrm. Posypu ho pořádně sýrem, ukráju si k němu kyselou okurku a jsem nejspokojenější. Sama ho ale uvařit stále neumím, vždycky ho buď rozvařím nebo připeču. Chce to ještě cvik :D

2. Zapékané brambory - Parádní jídlo, které můžete zapomenout v troubě, nechat ho tři hodiny péct a nic se tomu nestane (možná dostane ještě famóznější chuť XD). Ideální pro sklerotiky jako jsem já! Nasypu do něj vždycky tunu hrášku a pak ho nechám na pospas troubě. Občas ho vypnu dříve, než mi začne "sublimovat".

3. Sushi - Sushi jsem měla poprvé asi rok nebo dva zpět a hned jsem mu naprosto propadla. Snažila jsem se ho dělat doma, ale mám jaksik divnou řasu, tak mi to nešlo. Vždy, když jedu do Brna, tak si ho musím dát. Nedávno jsem se dozvěděla, že sushi prý bude i v Avionu v Ostravě. Mám z toho strašnou radost, tak doufám, že je to pravda :D

4. Koprovka - Je to zelené a je to mňamózní! Jen jsem ještě nepochopila, jak může někdo jíst koprovku s knedlíkem :D. Nějak mi to nejde do hlavy. Já beru zásadně brambory a vajíčko. Nejlepší na koprovce je to, že je rychle hotová. Nejhorší to, že se poslední dobou kopr ve sklince strašně blbě shání. A když koupíme ten živý, tak jsme z toho úplně na kaši. Ono to tak voní-smrdí, že je člověk za chvíli strašně sjetej :D Nevěříte, věřte! (Zkuste si to! XD)

5. Čína - Mám asi milion jedna způsobů, jak udělat čínu. Nejradši kombinuji cibuli, hrášek, mrkev a ananas. Ale ráda přihodím i bambusové výhonky, fazolové lusky nebo čínské zelí. Nikdy nezapomenu přidat pořádnou dávku kari a chilli. Mám několik druhů pálivých omáček a ta, co jsem kupovala poslední je totální kyselina. Ta hoří i přes obal! Zbožňuji ji! *_*

6. Chilli con carne - Ani nevím, kde jsem na tohle jídlo narazila. Je to mleté maso s fazolemi v rajčatové omáčce s neskutečným množstvím chilli omáčky s rýží. Moje sestra fazole nejí a mamka si zase stěžuje na moji plechovou hubu a tak je tohle jídlo jen vyjmečně - když sestra není doma a mamka si uvaří něco jiného. Je hrozně divné vyvařovat jen pro sebe, ale aspoň se nemusím omezovat v počtu papriček XD

7. Mexická "hořlavá" polévka - Tuhle polévku jsem měla poprvé ve Vaňkovce a byla jsem unešená. Fazole a chilli, to je moje. Tak jsem přijela domů a začal experiment, kdy jsem vařila podle chuti a snažila se odhadnout, co v tom asi bylo. Nakonec to dopadlo více než skvěle. Sice to vždycky skoro rozežere hrnec, ale to nevadí. Jen jednou mamka důrazně nevarovala hosty, že jsem vařila já a dala jim moji osobní polévku. Nebyla jsem doma a tak jsem tomu nemohla zabránit. No měla jsem je skoro oba na svědomí XD. Brečeli, kašlali, smrkali a nadávali. Chlapi hasili "oheň" i druhý den :D (A já byla fakt naštvaná, protože mi bez zeptání sežrali moji vzácnou polívku!)

8. Polévka "co dům dal" - Je to vlastně obyčejná zeleninová polévka, do které se naháže všechna zelenina, co se doma najde. Nejlepší je i s hřiby. To pak tak nádherně voní a ještě lépe chutná. Jsem schopná ji jíst i několik dní (při psaní tohoto článku zrovna čekám, než se mi tato polévka dovaří XD)

9. Těstoviny - Je to první jídlo, které jsem uměla udělat sama a pořád ho dělám asi nejčastěji. Je to rychlé a člověk se toho nají. Většinou je dělám s kečupovo-zeleninovou omáčkou a mletým masem. Pokud se mi nechce dělat s omáčkou, tak si udělám jen lehký salát. Nejradši mám těstoviny s dírou, protože z nich stříká omáčka a já můžu všechno v okolí zašpinit XD (ne, prostě mi jen více chutnají, když jsou "nasáklé")

10. Kuskus - Nejlepší kuskus dělají v čajovnách. V Olomoucké dělají skvělý kukus se zeleninou a sýrem a v Přerovské zase sladký kuskus se sušeným i živým ovocem. Zdaleka nejlepší kuskus jsem ale měla v "polní" čajovně na festovalu Keltská noc. Byly v něm fazole (ano, posedlost XD), hrášek (taky posedlost), kukuřice a sýr. Moře sýru.
Doma si dělám kuskus s brusinkami, švestkami a plátky jablíčka posypaného skořicí, nebo jako na Keltské se zeleninou. Už se těším na léto.

To pojedu jenom na kuskusu, zelenině, ovoci a vodě :D

Tak co drazí, udělala jsem vám chutě?
Co vaše top 5 jídel?

pondělí 19. března 2012

Na konci světa

Modré krásné šaty v délce po kolena. Pokud se  vám zdá, že tenhle typ šatů zabírá zbytek skříně, co zbyde po lolitě, tak rozhodně ANO. Ale tyhle modré! Miluji je! I přes ne zrovna příznivou cenu jsem si je musela vzít, jinak bych je ještě za půl roku oplakávala. Vypadají skvěle s koženými lodičkami. Doufám, že už bude jen teplo :-), abych je mohla nosit jen s lehkým sáčkem.
 Záclonová sukně, na kterou jsem chodila asi půl roku. Slevnili ji na příjemnou cenu a tak nakonec přistála taky do košíku. Asi ji ještě upraduju krajkou a přidám jí na objemu. Jen nevím jestli ji unosím. Kdyžtak ji prodám. Myslím, že tahle sukně se jen tak neztratí :D
 Splnila jsem si jednu položku mého wishlistu, když jsem domů dotáhla tuhle oranžovou krasavici. Je to úzká sukýnka, která se dá nosit buď v pase nebo trochu níž. Pokaždé to vypadá skvěle a úplně jinak. Mohla jsem si vybrat z mnoha barev, ale zelená a žlutá mě děsí, takže zbyla šedá a oranžová. A i když nemám nic oranžového, tak jsem si ji vzala. Protože bude jaro a to chce barvičky. Navíc se hodí k hnědé :D

neděle 18. března 2012

Solárkoví černoši

Vždycky mě zaujme, když potkám v zimě holku, která má barvu, jako by právě přijela od moře. Je asi mínus dvacet a z bílé sněhové "tmy" křičí černá kůže. Nevypadá to vůbec přirozeně ani hezky. Solárkové opálení.

Moc tomu nerozumím. Není to vůbec zdravé a stojí to strašně moc peněz. Dost často jsou to mladé holky, studentky, kdo takto chodí po ulicích. Kde na to berou? Kde dávají tak dobré brigády, že si za to mohou platit minuty v "svítící rakvi?" Asi mají spíše zazobané (a značně bláznivé) rodiče, kteří jim rádi dají peníze na to, aby byly "sexy"
Jak chtějí slečny vypadat ve čtyřiceti? Každé opalování ničí pleť. A tohle umělé více. Za pár let jim nepomůže ani svěcená voda a budou vypadat jak seschlé broskve.

Asi jsem staromódní, ale uznávám bílou pleť, čím bílejší tím lepší. Asi v sobě nmám stále zakořeněné to, že bílá pleť je znakem aristokracie.
Pokud je samozřejmě holka snědá od přírody, tak je to fajn, ale pokud si světlounká blondýnka lehne do solárka, tak pak vypadá až komicky. Ty vlasy přece nemohou s tmavou pletí vypadat přirozeně. Nikomu asi nenakecá, že je to její přírodní odstín. Obyčejně by se tak přece nikdy neopálila. Ten kontrast bije do očí.

Tak počkejme aspoň na sluníčko. Když to nepřeženem, tak budeme krásně medové a v malých dávkách je to dokonce i zdravé.
Ale některým se prostě čekat nechce......a tak svítí svou černí do dáli

Co si myslíte o soláriích vy?

sobota 17. března 2012

Novinky v šatníku

Takové trošku "Umbridge" sako. Nejdřív jsem si říkala, že je růžové, že bych ho nenosila, ale prostě jsem bez něj nemohla odejít. Nelituji. Je od Marks&Spencer a ta kvalita jde docela dost vidět na materiálu. Navíc je jako stvořené pro tohle jarní počasí. Když je venku dvacet stupňů, tak se nemůžu neusmívat :-) a klidně budu i růžová!
Triko bylo za hubičku. Je obrovské, ale nějak jsem si oblíbila oversized věci, takže mi to ani nevadí. Krásně se hodí k sáčku.
 Chtěla jsem malé černé. Našla jsem tyhle a byla nadšená. Ale vypadaly tak male a cedulka 36 mi tvrdila, že se do nich nemohu vlést. A přece jsem šla do kabinky si dokázat, že to nedám. A já to dala! Myslela jsem si, že budu skákat radostí. Jsou jak na mě šité! Mají krásně vyřešené záda a celkově vypadají hodně luxusně. Navíc ten pocit, že je prostě obleču je parádní (Že by mělo to cvičení i nějaké jiné účinky než bolest všech svalů? :D)
Šaty šly se mnou, i když nebyly zrovna levné.


 Sherlockovský prstýnek jsem si vyhlídla u Tenshi. Stál pár korun a je nádherný. Musím ho pořád nosit. *_*

čtvrtek 15. března 2012

S poctivostí nejdřív pojdeš?

Někdy si připadám jako v jiném světě. Jako návštěvník odněkud z vesmíru.
Každý den kolem sebe vidím podvádění.
Beze studu.

Abych si zametla před svým prahem - nikdy, opravdu nikdy neužívám tahák. Neumím to a přijde mi to jako podraz. Dotyčný si většinou napíše tahák (,čím by se to měl naučit) a spoléhá na to, že to prostě obšlahne z papírku. Udělá si "chytrý" taháček, tímto jeho příprava končí. Za mě je to prostě fuj, obzvlášť, když to člověk dělá neustále a využívá své schopnosti podvádět častěji než šedé kůry mozkové.
Pokud jde o opisování od souseda, mé svědomí je více méně čisté. Ano, někdy se podívám (a zkontroluju mu to XD), ale nikdy neopisuju celou písemku. Maximálně si najdu chybu, nebo upozorním jeho.
Docela často napovídám slovně, i když už se mi to párkrát vymstilo. Bohužel je to vyžadováno kolektivem a já to celkem chápu. Prostě pokud má člověk vědomosti tak se o ně musí nutně podělit. V rámci celotřídní spolupráce. Ale opět - celou písemku nediktuji. Dokážu pochopit nejistotu, výpadek vzorce, uniknutí maličkosti. Pokud někomu unikne celá písemka, tak ho asi opravdu nezachrání ani modlení.

Ale co opravdu nemohu pochopit je to, že osoby, které opíší celou písemku z taháku nebo ze sešitu potom machrují na ty "čestné", co používají pouze mozek, že mají lepší známku. Jo, parádní, že nic neumíš, ale máš tak dobré oči, abys přečetl Arial 5!
Já ho nepřečtu.
A i kdyby.
Tak to neudělám.
A kdyby přece, tak se studem červenám až na zadku, moc dobře vím, že jsem si tu známku nezasloužila.
Neměla bych z toho radost a už vůbec bych se nechlubila tím, že jsem nekolegiální hajzl, který se chová nefér.

Možná je to v této době užitečná vlastnost. Umět podvádět. Možná se tak člověk dostane tam, kam by se s rovnými zády nedostal. Možná to pomůže v některých životních situací.
Možná pak dostane z testu za jedna.

Ale nikdy to nebude obdivuhodné.
Nikdy.

středa 14. března 2012

Víš, co čteš?

To, že Sherlocka Holmese umím citovat, jako někteří citují Bibli, to všichni víme. Co ale čtu, když "nepomáhám" drahému Watsonovi s řešením zapeklitých případů jeho geniálního přítele?


1. Něco s historickým nádechem
Pro ukázku jsem vybrala Madam du Barry
Mé nejoblíbenějnější "historické" knihy jsou o 18.-19. století z Francie nebo Anglie.Mám ráda atmosféru této doby, ale nikdy bych v ních nechtěla žít. Maximálně se do ní podívat jako neviditelný cestovatel v čase. (To jak zacházeli s ženami je brrrrrr!).

2. Tak trochu fantazie
Nemám ráda sci-fi a fantasy taky zvládám jenom po malých dávkách. Knížka Stravaganza mě ale okouzlila a mám kvůli ní nesnesitelnou touhu jet do Benátek na karneval. Téměř celý děj se totiž odehrává v jednom smyšleném světě za karnevalu.


3. Upírské ságy?
Přečetla jsem celou Twilight ságu, abych mohla říci, že se mi nelíbí. A všechny knížky, které přišly po Stmívání ve mě budí jisté podezření o přiživování se na slávě třpytivého upíra. Mnohem dřív jsem za velmi levný peníz koupila Modrou krev. Upíři jsou tam přesně takoví, jaké si je představuji. Elegantní, vychovaní a aristokratičtí (hajzlové). Navíc se to odehrává na jižní Moravě. Domácí prostředí prostě dělá dojem :D.


4. Nebezpečné známosti
Tato kniha by se dala zařadit do první kategorie, ale je pro mě natolik výjimečná, že musí mít své vlastní číslo. Často jsem byla přirovnávám k Markýze de Merteuil, tak jsem si knihu musela přečíst. A dobře jsem udělala.
Všichni totiž vidí markýzu jako mrchu, já ji vidím jako ženu, která se měla narodit o pár století později. Stačí jen kouknout trochu hlouběji než na její "intriky". One se chudák jen narodila dříve, než bylo ženám dovoleno myslet.

5. "Sranda musi byt!"
Když se chci zasmát, tak sáhnu po příbězích z Ostravy. Tohle město je mi blízké, protože se už od mala stýkám s takovou klasickou ostravskou rodinkou. Nemám problém rozumět nářečí, takže se můžu jen smát vtipným zážitkům Ostravaka.


6. Shakespeare
Musím se stydět, že tu mám jako ukázku Shakespeara mangu. Bohužel jsem musela vrátit jeho hry a své vlastní jsem si zatím neopatřila. Mou největší srdcovkou je Hamlet. (Možná i kvůli muzikálu Janka Ledeckého).

A co čtete vy (kromě mě? :D)

úterý 13. března 2012

Královská sukně

Zase jedna kráska, tentokrát na "zakázku".
Oproti minulé sukni z této látky má na konci volánek, který je nahoře oddělen krásnou proplétanou kraječkou.
Pro velký úspěch si tuhle sukni v menších obměnách zopakuji ještě jednou :-)





pondělí 12. března 2012

Nevýhody lolity

1. Krátké sukně
Jsem typický dlouhonožec evropský takže mi některé délky sukní opravdu nevyhovují. Nebazíruju na pravidlech, ale sukně nad půl stehen je opravdu moc krátká a z takové délky jsem nervozní. Připadám si naprosto neslušně a nehezky. Proto musím vždy při nákupu i šití pečlivě měřit, abych nakonec nevypadala jako "levná pracovní síla".

2. Roztrhané punčochy
Člověk si sedne do lavice a okamžitě se mu roztrhne punčocha. Nevypadá člověk jak blb, když řekne profesorce, že k té tabuli prostě nedojde, protože ho nechce pustit židle? Navíc u nás na škole máme tak zákeřné stoly, že jsou schopny zničit i kvalitní punčošky. Chodit celý den s dírou na punčoše je ponižující -_-.

3. Moc "široká" sukně, která zůstává na lidech
Čas od času se mi stane, že se mi sukně odloží na někoho, sukně zůstává ležet a já odcházím a jdou mi vidět bloomers. Není to tak strašné, pokud se vám to nestane vždycky s jedním a tím samým profesorem XD.


4.Vrstvy
Punčochy, bloomers, sukně, halenka. Fůj, horko! V lolitě chodím zásadně pouze tři roční období. V létě je pro mě slovo lolita naprosto sprosté. Jen ta představa vrstvení mě naprosto děsí. V létě bych nejradši nevycházela ven. Nemám ráda moc odhalené kůže, jak na sobě, tak na jiných. (Je jen pár vyjímek, které snesu odhalené :D)


5. Finance
Nic si nenamlouvejme, lolita prostě leze do peněz. Ať člověk nakupuje po sekáčích a snaží se ušetřit každou korunku, nakonec dojde do fáze, že si koupí nějaký ten Bodyline a něco z CC. A k sukni potřebuje ještě halenku atd...pak už je potřeba jediného a to brigády!


6. Halenky, co se rozevírají na prsou
Nesnáším halenky. Mám pocit, že mám malé prsa a málo v pase, ale stejně mi skoro žádná košile nesedí. Prostě se mi šklebí na prsou. Pokud je přes prsa Ok, tak bych se do ní v pase vlezla dvakrát. Proto poslední dobou košilím moc neholduji.


7. Cestovné a cestování
Většinu srazů sice poslední dobou mívám v mém blízkém okolí, ale občas si zajedu někam dál. To, že jsem to přehnala se spodničkou vždycky zjistím až ve vlaku, kdy sotva prolezu uličkou. Jít v lolitě na záchod v nákupním centru se občas také může proměnit v komedii.
Samozřejmě peníze za cestování velice trápí mou peněženku (proč nemůžu být režista?!:D)

8. Místo ve skříni 
Sukně a spodnice zabírají všchno místo v mých skříních. A skříně pak zabírají většinu místa v mém pokoji. A pak nemám žádné místo na svou existenci. XD


9. Lolita boty
Mám velké a divně rozplácnuté nohy, takže shánění botů je práce na několik týdnů. A stejně mě nakonec vždycky někde tlačí. Roztomilé botičky mě sice lákají, ale vím, že bez zkoušení si o nich mohu nechat jen zdát. Nakonec si stejně vezmu pánské polobotky, než abych se hodiny tiskala v krásných ale mučících botách.
(Bůh požehnej RHSky!)


10. Vítr
Když foukne větříček, tak to bývá hodně vtipné. Sukně i spodnice na hlavě, bloomersky radostně koukají na svět, vlasy poletují a ignorují tunu laku na nich, oči slzí a rozmazávají pracně udělané linky. Katastrofa! :D

Marně hledáte hatování haterů a čumilů?
Ne, lidi mě prostě neumí vytočit. Ať pomlouvají a čumí.
Možná jim vypadnou oči a já vždycky chtěla vidět oko mimo důlek! :D

neděle 11. března 2012

Co mi dala lolita?

1. Smíření se sebou (aspoň částečné)
 Nikdy jsem se necítila jako holka. Nechtěla jsem se hezky oblíkat, chtěla jsem jen lítat po venku a stavět bunkry. V dospívání jsem začala "bytí holkou" přímo nenávidět. Záviděla jsem klukům a neměla ani jedinou přítelkyni. Jen to ženské myšlení mě vytáčelo do běla a probírání nejnovějšího make-upu v nějakých desíti letech mi přišlo dost mimo. Vzdalovala jsem se od světů šminků k chlapeckým radovánkám. A každý mě spíš bral jako kluka, jako kámoše, i když jsem měla vlasy až pod zadek.
Veškeré vztahy ztroskotaly na tom, že jsem moc chlap. Že se sebou nejsem smířená.
 A pak jsem našla lolitu. Něco naprosto nemyslitelného. Krajky, sukně, doplňky. Líbilo se mi to. Přitom to bylo tolik ženské! Byl to experiment, ale hned jak jsem na sobě měla své první hanmade šaty, tak jsem věděla, že to je ta správná cesta.
Můj kamarád sice říká, že klamu tělem "pod tou slupkou nejelegantnější dámy se skrývá racionálně myslící sociopat", ale já vím, že jen když mám na sobě lolitu, tak jsem ráda, že jsem žena. Aspoň na chvíli.
Že na sobě mohu mít tak krásné šaty a dělat svět barevnějším.

2. Sebevědomí
Když jsem byla mladší, byl pro mě jakýkoli kontakt s cizím člověkem velice nepříjemný. K lolitě ale patří balíčky na poště, nakupování látek a seznamování na srazech. Můj strach byl překonán nadbytkem podnětů a nyní už mi vůbec nevadí mluvení s cizími lidmi.Vlastně se celkem ráda seznamuji s lidmi s podobnými zájmy a mám více kamarádů.
Jako každé lolitě se mi čas od času stane, že někdo netaktně čumí na mé oblečení, že někdo má blbé poznámky nebo se nevhodně vyptává, ale i na to jsem si taky zvykla. Neřeším to a rozhodně mi to neubližuje. Snažím se do těch lidí vcítit a říkám si, že to musí být prostě zvláštní potkat na předžínované ulici někoho v krajkách. Před pár lety bych se určitě taky divila (ale nečuměla, umím si prohlížet lidi nenápadně :D).

3. Bloomers
Díky lolitě jsem objevila bloomers, nejoblíbenější kousek loli oblečení. Ze začátku se mi zdály divné a směšné, ale po prvních bílých jsem hned objednávala černé, pak koupila krémové. Nejen, že člověku nefouká na zadek a zakryje spodní prádlo před nechtěnými obdivovateli, ale taky pořádně zahřeje, když je venku -20 a nenechá mi punčochy spadnout až ke kolenům. Navíc krajka na nohavičkách s některými muži dělá divy :D.


4. Experiment
Díky lolitě jsem se naučila kombinovat nekombinovatelné tak, aby to vypadalo, že to tak má být. Dříve byly i dvě barvy problém, teď si ráda pohraju se vzory nebo odstíny. Ovšem jsem posednutá sladěností, takže pokud vycházím z domu, tak mé oblečení musí mít řád.

5. Šití
Jsem od přírody "levá" a všechny domácí nebo oprávářské práce jsou pro mě malá maturita, Vždycky jsem chtěla ale strašně moc umět šít. A tak jsem s tím začla. Ze začátku jsem si myslela, že to vzdám, protože moje nadání je asi v mínusu, ale časem jsem chytla trošku cvik. Teď už umím šít rovně (největší problém). Šití je pro mě veliký relax, protože nemusím myslet svým obvyklým způsobem.

6. Šetření (a nakupování)
Nikdy před lolitou jsem nic tak drahého nechtěla. Stačilo prostě říci mamince, že potřebuji nové triko a bylo mi koupeno (protože to staré mělo díru po zápasem se stromem). Lolita se ale pohybuje v jiných cenových relacích a tak mám stejně jako většina jedinou možnost- samosponzoring.

7. Váha
Do lolity jsem vstoupila s naprosto ne-loli mírami. Jakákoli sukně na internetu mi byla malá (a krátká). Nebyla jsem se sebou spokojená a necítila jsem se na to, abych lezla do lolity. Rozhodla jsem se to změnit.  I lolita mi pomohla k tomu, abych shodila na zdravou váhu a cítila se ve svém těle lépe.

8. Čaj
O čaji už jsem psala, ale čajovny jsem vynechala. Jsou to pro mě nejpříjemnější místa. Nekoukají tam na člověka nako na vetřelce a příživníka, když hodinu sedí nad čajem. Většinou je tam moc milá obsluha, které není vůbec divné, že jí v salónku sedí pět obživlých panenek a bez keců a hloupých pohledů podává ten skvěle připravený čaj.

9. Pozitivní pohled na věc
Jako vedlejší účinek u lolity se často objevuje celková chuť do života. Pozitivnost. Když na sobě mám krásné šaty, tak se cítím hezky a všechno kolem mě je takové příjemnější. Zastaví mi auto na přechodě a každá maličkost mi vykouzlí úsměv na rtech.

 10. Noví lidé
Díky lolitě jsem za ty čtyři roky poznala skvělé lidi, na které se neustále těším, protože je vídám jenom na srazech. Už nás dávno nespojuje jenom móda, ale je to pevné přátelství.


sobota 10. března 2012

Kosa v Brně

Minulý týden ve čtvrtek jsme se s partou vydali pro výsledky testů do Brna. Poprvé jsem zažila v Brně opravdovou zimu. Foukalo, sněžilo a jediné, co mě zachránilo, byly půjčené rukavice.

Byla jsem navštívit Katuku v Kaleidoskopu a vychytala 15% slevu v knihkupectví. Koupila si sushi a obědvala pizzu, která chutnala lépe než vypadala.

Co jsem si koupila?
  • Tašku od Porcelain doll
  • Prstýnek s koláčkem
  • dvě Holmesiády
  • Chrám Matky Boží v Paříži - Victor Hugo

 


pátek 9. března 2012

Hudba, druhý svět

A co já tak dělám, že nepíšu?
- finišuju několik projektů najednou, i při těchto pár řádcích makám na jednom z nich
- utrácím své vydělané peníze za materiál a kníhy a pořád jsem na suchu
- prožívám zajímavé životní kotrmelce, ze kterých mi je sice občas dost šoufl, ale sranda musí být
- hodně moc šiju a začíná mi to konečně jít automaticky od ruky
- můj pokoj se mění v skladiště a já nemám chuť s tím nic dělat
- šetřím si na Anglii a šíleně se těším
- číhám na lístky na Hamleta od Janka Ledeckého
- byla jsem v Brně a nakoupila jsem si pár věcí - zítra shopping update
- mám chuť se "zbláznit"....
- poslouchám hudbu, symfonie, klasiku, Adele....

Miluji to.
Radši instrumentální skladby než zpěv, radši klasickou než moderní muziku.....a tohle je takový mix.....


čtvrtek 8. března 2012

Co mě dokáže spolehlivě namíchnout

1. Alkohol v rukou nezletilých a nezodpovědných - Už jsem to psala mnohokrát. K alkoholu mám prostě odpor. Toleruji dobré víno v malém množství, přípitky nebo ochutnávání slivovice, kterou dělal děda. Pokud ale někdo má potřebu se při každé příležitosti zkalit je to pro mě naprostý zoufalec.

2. Cigareta v rukou nezletilých - Ničit si zdraví za peníze rodičů. To je teda humus. Nevypadá to elegantně, nevypadá to ani dospěle. Vypadá to prostě jen trapně a křičí to do světa "já jsem puberťák a chci být strašně moc cool"

3. Drogy v jakýchkoli rukou - Nedokážu si představit, že bych ublížila někomu pod vlivem nějaké omamné látky. Vlastně celá ta představa, že bych o sobě nevěděla, že bych si něco nepamatovala, je děsivá. Zajímalo by mne, jestli všichni ti teenageři, kteří experimentují s drogami přemýšlí o tom, co by se mohlo stát. Ale pochybuji, spíš chtějí být "drsní".

4. Protiřečení - Když někdo mluví, tak ho poslouchám a pamatuji si. Pokud člověk řekne něco zásadního a za pár dní (ne-li minut) si začne protiřečit, tak si toho vždycky všimnu. Pokud se mi dotyčný snaží tvrdit, že nikdy neměl jiný názor, tak mám chuť si pořídit diktafon. A nahrávat to!

5. Blbost - Kamarád vždycky říká "představ si, jak je průměrný člověk blbý a pak si uvědom, že většina z nich je ještě blbších". Chápu, že každý není Einstein, ale co je moc, to je moc. Obzvlášť když jsou na svou omezenost ještě pyšní.

6. Přetvářka a pokrytectví - Když si o někom myslím, že je kretén, tak to dotyčný ví jako první. Nejsem zrovna stvořená na pomlouvání a na jiné pipkovitosti. Jsem prostě upřímná. Ovšem nemůžu z toho, když někdo někoho pomlouvá a pak za ním doleze a baví se s ním. To je tak povrchní a hnusné! Bezpáteřnost.

7. Touha zapadnout - Nikdy předemnou neříkejte, že něco děláte pro to, aby jste zapadli. Zapadnout totiž můžete leda do hnoje. Myslím, že každý je kým je a pokud má potřebu dělat něco, co by nikdy jindy nedělal jen kvůli tomu, aby se někomu zalíbil, tak je to blbec.

8. Sprostá mluva - Někdy si ráda zanadávám a nejsem žádná světice. Ale nesnáším, když mi někdo říká ze zvyku vole, nebo hůře. Nejsem žádný vykleštěnec, tak si to nechte.

9. Špatné sezení v sukni - Když má holka sukni, má sedět jako dáma. Pokud si sedne obkročmo na židli, tak ze sebe udělá akorát naprostého trotla a nevychovance. Že je to tak pohodlné? Paráda, tak si vem kalhoty, protože mě spodní prádlo nezajímá.

10. Lež - Chápu, že někdy se lhát musí. Ale lhát se musí umět a pokud se mi lže a já to poznám, tak se měním v boha pomsty.

A co nesnášíte vy?
(Mimochodem dneska jedu na výlet do Brna pro výsledky jedněch moc únavných testů, jsem zvědavá na výsledky)

středa 7. března 2012

Deset závislostí

1. Sherlock Holmes - Mám pocit, že tato postava velice změnila můj život. Nikdy jsem ho nepotkala, nikdy ho nepotkám a někteří mi budou dokonce tvrdit, že nikdy neexistoval. Pro mě je to jeden z nejduležitějších lidí mého života.Takový idol všech "sociopatů". Myslím, že je i přes své špatné stránky dobrým vzorem.

2. Čaj - Asi rok a půl zpět jsem byla hodně silně závislá na kávě. Nakonec jsem ale uznala, že to není s kombinací s mým vrozeným špatným tlakem ideální kombinace, tak jsem přesedlala na menší zlo, tedy na čaj. Za tyhle lístečky utrácím měsíčně docela strašné sumy, protože si potrpím na kvalitu a mám prostě velkou spotřebu.      

3. Nehty - Nikdy bych si nenechala udělat umělé nehty. Na své nehty jsem totiž naprosto zatížená. Nikdy je nesmím mít krátké, jinak mě posedne hysterický záchvat. (Ať teče krev, ale hlavně ať si nezalomím nehet.) Barvičky na nehty jsou kapitola sama pro sebe. Velmi nerada chodím ven s neupravenými nehty. Dle mého je to neslušné a nečisté.

4. Muzikály -Miluji písničky, tanec a divadlo. Kéž bych měla více talentu a mohla se tomuhle umění věnovat. Nebylo mi ale naděleno a tak můžu obdivovat pouze z hlediště. Dobře, že nebylím v Praze, utratila bych za vstupenky klidně všechny peníze (a radši nejedla, než abych si odpustila moje oblíbené kousky)


5. Rýže - Nedokážu si představit ani týden bez rýže. K rýži totiž taky patří moje speciální čína, kterou prostě zbožňuji. (Ano, nejradši si asi vařím sama. Dá mi to sice hodně práce, ale za to vím, že je to opravdu dobře připravené.)

6. Šaty a punčochy - Nemám moc ráda kalhoty, mám pocit, že mi omezují svobodu (navíc mi většinou strašně dřou nohy). A když už má člověk šaty, tak potřebuje punčochy. A potřebuje jich čím dál víc. Nakonec mu šaty skáčou ze skříně a punčochy se plazí z šuplíků. (Džungle oblečení!)

7. Chilli a kari - Bez koření se prostě neobejdu. Osobně moc nemusím sůl ani cukr a pokud nutně nemusím, tak nesolím ani necukruji. Ovšam bez pořádné chilli papričky se neobejdu. Stejně jako mají někteří "mlsnou" a potřebují sníst něco sladkého, já mám "pálivou" (prý mám "plechovou hubu")a musím nutně sníst něco ostrého.


8. Votočvohoz - Podle mě je votočvohoz.cz ta nejlepší stránka na internetu. Konečně se můžu bez poplatků zbavit svého starého, ale neobnošeného oblečení. (A za "vydělané" peníze opět koupit další oblečení). Navíc se tam dá prodat i plno handmade věcí. Prostě parádní!


9. Systém a pravidla - Občas se projevuji jako "anarchista", který usznává akorát chaos. Ale pravdou je pravý opak. Mám úplně ve všem nějaký systém, který narušuji opravdu nerada. Mé vlastní pravidla jsou v podstatě neporušitelná. Asi jsem konzerva. xD


10. Můj diář - Dostala jsem ho na Vánoce od nejlepšího přítele (,který se domnívá, že mám v životě bordel XD). Velice rychle jsem si na něj zvykla a teď už ho používám místo mozku. Tedy co si nenapíšu, to nevím. Za to mám po hromadě všechy "deadline" a mohu sledovat, jak mi ubíhá čas, než musím odevzdat něco strašného (seminárku.)
Moc praktické a to já ráda.

úterý 6. března 2012

Nálada podle Sherlocka

Někdy se musím falešně usmívat, abych nekřičela nebo nevraždila....pak vypadám jako psychopat. Nebo jako vysoce výkonný sociopat?

Když mě někdo úmyslně rozhodí, těkám očima sem a tam. Hledám ztracenou rovnováhu. Díkybohu to ovládá jenom pár vyvolených (a ti toho moc nezneužívají)

Když se mi s nikým nechce mluvit, tak si někam zalezu a celé dny nevydám ani hlásku.

Ale když se něco povede, tak mám chuť křičet :D a skákat...a docela často to opravdu dělám XD

Když mě znudí normální svět, tak mám pocit, že by mě uspokojilo jedině vyprázdnění zásobníku do zdi.

Někdy se prostě rozčiluji nad lidskou blbostí. Jak může někdo (doplň nějakou stupiditu)? A nikdo jiný nechápe mé strašné rozhořčení :D

A jak to vypadá, když mám bad day? Prostě bych nejradši praštila (do mrtvoly) a bylo by mi fajn

Lék na všechno: kámoš, ve dvou se to lépe táhne.....(i bez románků :D)

pondělí 5. března 2012

Be optimistic!

Jsem strašně optimistická osoba.
Tedy snažím se jí být.

Jako mladší jsem si prošla takovým tím typickým depkařením a nošením černé barvy, Ale časem jsem zjistila, že mi to nepomáhá. Že když ukážu světu, že jsem smutná, tak nepřestanu být. Jen se mi buď vysmějí nebo mě začnou litovat. Nevím, co snáším hůř, obě varianty mě vytáčí. A tak jsem se na "smutnění" vykašlala, protože mi nic nepřineslo. Spíš mě ještě více ubíjelo.

Snažila jsem se v sobě najít tu sílu pokračovat dál, ať byla rána jakkoli hluboká a najít si na každé špatnosti něco dobrého. Nakonec se mi to povedlo. A provozuji to do dnes.
Myslím si, že život je moc krátký na to, abych trávila hodiny sebelitováním, brekem nebo jinou nepříjemnou činností. Většina lidí, kvůli kterým se pláče si to stejně nezaslouží.

 Tak radši vyrazím do přírody. Někam daleko od lidí. Někam, kde budu sama a budu se moci znovu nabít tou pozitivitou.
Když mě něco moc vytočí, tak ze sebe musím tu špatnou energii nějak dostat. Jdu běhat, na bazén, jezdím na kole, posiluji. Vybíjím si zlost a ještě pro sebe něco dělám. A je to efektivnější než nějaké nadávky a mírumilovnější než mlácení živých bytostí (ne, že by si těch pár facek někdy nezasloužily!)

Soustředím se na maličkosti. Na východ slunce, na zpěv ptáků, na  barvy kytek. Je tolik drobností, kterých si normálně nevšímáme. Svět kolem nás je  krásný (i přes všechny ty továrny).

----------------------------------------------------------------------------------------------------
Život je kámoš a hajzl a šmejd,
tu slunce zasvítí tam začne lejt!
Děláš co umíš a stejné pak čumíš.
Tak zavři oči a nech to bejt!
(na gifech Jeremy Brett, text "Život je kámoš"-Krysař)





neděle 4. března 2012

Zámecká paní

Trošku jsem si mákla a za včerejšek jsem (s pomocí maminky) stvořila dvě sukně. Jsou si hodně podobné. Jednu z nich si nechám a druhá snad najde novou majitelku.
Jak to dopadlo?

Jsem naprosto nadšená! Sukně vypadá nádherně a vznešeně (navíc u ní vidím aspoň maličký pokrok v mých dovednostech).
 Sukně na prodej je dlouhá 48cm, v pase má 78cm, šířku má 2,5 metru.

 Koupila jsem poprvé madeirovou krajku. Nebyla moc drahá, takže jsem si jí mohla dovolit. Množství mi vyšlo jen tak tak. (Celou dobu jsem se modlila, aby mi nechybělo 5cm!)
 Sukně v celé své kráse (ale na postavě vypadá lépe)
A zbyly mi asi 3 metry. A z nich budeou šaty......až se odhodlám :-)

sobota 3. března 2012

Funny hat

 Na sobě mám:
 klobouk: Bijoux Brigitte
 korále: Vietnamci
šaty: sekáč
 sukně: přesitá sekáč
 pásek: ???
punčochy:Gate
boty: Deichmann
 bloomers: Porcelain Doll
+kocour Čmoud
navíc:
šála: Pantaloon
kabát: Odevné závody Trenčín (po babičce)
pásek: Vietnamci

Realista a idealista, nejlepší přátelé

Holmesiády.
Watson nádherně vypráví, případy jsou zajímavé. Ale stejně to není to hlavní, co mě u těchto knih už léta drží. Největším magnetem je pro mne vztah Holmese a jeho věrného kronikáře.

Watson sám sebe hodně často podceňuje a považuje se za méně podstatného. Ale kdo by se necítil tak trochu méněcenný vedle tak inteligentního člověka? Z čistě objektivního pohledu je ale John naprosto nepostradatelný. Kde by bez něj skončil Holmes?
On a jeho méně chvályhodné zvyky (čti kokain), by ho určitě zničily. On a jeho mozek, který se děsí ustrnutí by ho možná svedl na špatnou cestu. Určitě.

Jaký je totiž rozdíl mezi Moriartym a Holmesem?
Oba jsou nadmíru inteligentní.
Oba musí myslet, jinak je to ničí.
Oba si rádi hrají.
Oba mají rádi výzvy.
Rozdíl mezi Holmesem a Moriartym je jediný, samotný Watson.
To on je rozdíl mezi dobrou a špatnou stranou.

Ale Watson mnoha lidem připadá jako využívaná chudinka a on sám je někdy znechucený Holmesovým přístupem.
 Skoro by čtenáři mohlo připadat, že je Holmes jen dobře fungující stroj. Kdo čte do hloubky tak pochopí, že Holmes je spíš jen špatně fungující člověk. Citový. Možná více než kdo jiný. Ztracený v sobě i ve světě. A proto je jeho idealistický kronikář ten nejlepší společník. Chrání ho před okolím, před sebou a ještě se tváří, že nic z toho nedělá.

Spolubydlící, kolega a hlavně přítel.....doktor John Watson.


Abych dokázala, že Holmes opravdu není jen ten nehybný bezcitný pán s deerstalkerem na hlavě, tak vám zkopíruju kus Kánonu, konkrétně povídka Tři Garridebové ( Zde můžete stáhnout všechny knihy )

„Neublížil vám, Watsone? Řekněte proboha, že vám neublížil!“
Stálo to za zranění - bylo by to stálo za četná zranění - že jsem poznal,
jak hluboké a vřelé city se tají za tou chladnou maskou. Jasné, neúhybné oči
se na okamžik zamžily, pevné rty se chvěly. Poprvé a jedinkrát jsem viděl,
že Holmes má nejen skvělý mozek, ale i horoucí srdce. Celá ta léta, kdy
jsem mu pokorně a jednoznačné sloužil, pro mne vyvrcholila v tomto
okamžiku.

...
Jeho (Holmesův) obličej ztvrdl jako křemen, když pohlédl na našeho
zajatce, který se ještě celý omámený zvedal. „Měl jste štěstí, přisámbůh!
Kdybyste byl Watsona zabil, nevyšel byste z této místnosti živ.


Tento úryvek je jeden z mých nejoblíbenějších.


 (v gifech ten nejlepší Holmes všech dob - Jeremy Brett, Watson- David Burke)

pátek 2. března 2012

Nová látka

Na tuhle krásku se dívám už měsíce, ale pořád jsem se nemohla odhodlat ke koupi. Nakonec jí ale zlevnili a já si ji dnes radostně odnesla domů.
Co z ní bude?
Buď tři sukně nebo sukně a šaty :-).
Představuji si je spíše jednoduše s černým volánkem nebo krajkou na konci.

Už se těším, až začnu šít! :-)

Gymnázium není rekreační středisko

Když si člověk vybere pro své další studium gymnázium, měl by si být vědom toho, že následující 4 či více let nebude ubytován v luxusním hotelu u pláže, ale bude pracovat ve velké továrně na vědomosti jako ten nejpodřadnější dělník.
Samozřejmě to trochu přeháním, ale pointa zůstává jasná - gympl není žádná odpočívárna pro flákače a pokud člověk pracovat nechce, tak tam nemá co dělat.

Tento názor je ostrý a já to moc dobře vím. Vím, že mnoho z vás tento článek pobouří a nebudete s ním souhlasit. Ale to už tak s názory bývá.
-
Vrátím se na chvíli na základku. Měla jsem skvělého učitele informatiky. Dostala jsem ho v šestce a skoro jsem se z něho sesypala (a to mám výdrž jako kůň). Byli jsme na druhém stupni nováčci, ale on se s náma nemazlil. Valil nám úkol za úkolem. Pořád nějaké velké projekty, focení, prezentace, referáty, animace. A stopadesátkrát dokola. Pokud se mu něco nelíbilo, klidně mě to nechal pětkrát předělat, než teda řekl, že už se to celkem dá. Trávila jsem nad jeho úkoly hodiny s vědomím, že to stejně budu dělat ještě minimálně dvakrát.
Polevit znamenalo rozloučení s dobrou známkou. A tak jsem makala dál a ostatní taky. Šílené písemky, které se nikdy nedaly stihnou celé a celostátní soutěže byly neustále na pořádku dne.
Trvalo to přibližně rok a naše škola byla nejlepší v České republice v informatice. Pan učitel byl na nás žáky strašně hrdý. Byl to dobrý chlap.
A doteď je moje základka na absolutní špičce.
Proč asi?

Jsem zvyklá na tvrdý přístup a vím, že pokud člověk ve škole maká, tak to dělá pouze pro sebe. A ono se to vrátí. Do informatiky jsem za rok a půl nemusela hnout ani prstem. Tam, kde jiní brečeli nad projekty, jsem se smála, protože to pro mne byla práce na pár minut. To je TA informatika,  kterou jsem měla (mnohdy nechtěně)na stole denodenně. Nikoho nezajímalo, jestli na to mám čas (a já ho neměla), ale musela jsem si ho udělat. A k něčemu to bylo. Teď to vidím a hlavně cítím.

Někdy se divím, co se zvedá za vlny proti minimu úkolů, co dostáváme. Jsou z jednoho maturitního předmětu, kterým musíme projít chtě nechtě všichni. A my chceme projít. Nebo snad ne?
Profesorka nezadává úkoly proto, že by jí to nějak bavilo. Kdyby se chtěla bavit, tak si půjde zahrát bowling a nebude se otravovat s nějakými gympláky.
Dělá to pro nás.
Ať se vám to líbí nebo ne.
Teď budete békat. Teď budete mít kecy na to, že na to nemáte čas. Teď se vám nechce.
A u maturity budete šťastní, že jste měli takovou důkladnou profesorku, která vás zásobila všemi potřebnými znalostmi.
Protože kdo je připraven, není zaskočen.
A my připraveni budeme.
Díky ní,.

Tak to skousněte a myslete trochu do budoucna.
Už přece nejsme děti...