čtvrtek 15. března 2012

S poctivostí nejdřív pojdeš?

Někdy si připadám jako v jiném světě. Jako návštěvník odněkud z vesmíru.
Každý den kolem sebe vidím podvádění.
Beze studu.

Abych si zametla před svým prahem - nikdy, opravdu nikdy neužívám tahák. Neumím to a přijde mi to jako podraz. Dotyčný si většinou napíše tahák (,čím by se to měl naučit) a spoléhá na to, že to prostě obšlahne z papírku. Udělá si "chytrý" taháček, tímto jeho příprava končí. Za mě je to prostě fuj, obzvlášť, když to člověk dělá neustále a využívá své schopnosti podvádět častěji než šedé kůry mozkové.
Pokud jde o opisování od souseda, mé svědomí je více méně čisté. Ano, někdy se podívám (a zkontroluju mu to XD), ale nikdy neopisuju celou písemku. Maximálně si najdu chybu, nebo upozorním jeho.
Docela často napovídám slovně, i když už se mi to párkrát vymstilo. Bohužel je to vyžadováno kolektivem a já to celkem chápu. Prostě pokud má člověk vědomosti tak se o ně musí nutně podělit. V rámci celotřídní spolupráce. Ale opět - celou písemku nediktuji. Dokážu pochopit nejistotu, výpadek vzorce, uniknutí maličkosti. Pokud někomu unikne celá písemka, tak ho asi opravdu nezachrání ani modlení.

Ale co opravdu nemohu pochopit je to, že osoby, které opíší celou písemku z taháku nebo ze sešitu potom machrují na ty "čestné", co používají pouze mozek, že mají lepší známku. Jo, parádní, že nic neumíš, ale máš tak dobré oči, abys přečetl Arial 5!
Já ho nepřečtu.
A i kdyby.
Tak to neudělám.
A kdyby přece, tak se studem červenám až na zadku, moc dobře vím, že jsem si tu známku nezasloužila.
Neměla bych z toho radost a už vůbec bych se nechlubila tím, že jsem nekolegiální hajzl, který se chová nefér.

Možná je to v této době užitečná vlastnost. Umět podvádět. Možná se tak člověk dostane tam, kam by se s rovnými zády nedostal. Možná to pomůže v některých životních situací.
Možná pak dostane z testu za jedna.

Ale nikdy to nebude obdivuhodné.
Nikdy.

3 komentáře:

  1. Pokud mi to někdy v nějakém předmětu šlo, tak jsem se o své vědomosti nedělila. Nebyla jsem pak díky tomu v "kolektivu" oblíbená, ale vždycky jsem jim mlátila do hlavy větu: "Na tuhle školu a do téhle třídy chodím ne kvůli vám, ale kvůli sobě, abych udělala výuční list/maturitu a mohla jít pracovat."
    Jen ve druhém ročníku nástavby jsem seděla se super spolužákem (podobná "namyšlená" osoba jako já se skoro stejně tak velkým egem - snad proto jsme si padli do oka XD) a to jsme si vzájemně radili, ale jen proto, že půlka předmětů šla jemu a druhá zase mě. :D Ale zase až tak časté to nebylo. Většinou jsme to uměli i tak. ^^

    OdpovědětVymazat
  2. Noo já jsem taháky mívala, to musím přiznat. To byla vpodstatě celá třída, ale to je vedlejší.
    Prostě jsem blbá. Vzorečky si nikdy nepamatuju a neumím počítat. Takže tohle jsem si občas pojistila. I když popravdě to bylo beztak na houby, protože jsem stejně musela ty příklady předtím propočítat, jinak ani ty napsané vzorečky nepomohly a ani bych je neuměla upravit. Sice jsem si je už celkem pamatovala, ale pro tu jistotu... Po několika pětkách už jsem nechtěla riskovat zapomenutí, protože v písemce byly 2, max. 3 příklady a zapomenout jeden vzoreček znamenalo to nedopočítat a to mělo fatální důsledky.
    Ale zase v jiných předmětech jsem se to radši naučila. Navíc ten stres že mě s tím chytnou. To se mi stalo jednou v češtině. Obyčejně to byl předmět co mi šel a taháky jsem nikdy nepoužívala. Až jednou mi bylo děsně zle a nedokázala jsem se učit. A vymstilo se mi to. Navíc protože mě den na to ta choroba už opravdu semlela se ostatní pochechtávali že jsem neunesla ten fakt že mi učitelka našla tahák a nechodila do školy kvůli tomu.
    Potom už jsem používala taháky jen v předmětech které jsem fakt těžce nezvládala a nedaly se naučit zpaměti (tam kde se počítalo a byly vzorečky)
    Jinak jsem byla ale právě ten zločinec co taháky šířil. Zvlášť do té češtiny. To byly vždycky moje vypracované otázky, které jsem se učila a protože po tom třída toužila jsem je vytiskla na menší papír.
    Potom to začalo i v dalších předmětech. Tam jsem taháky používala defakto jako talisman, protože jsem měla tahák v rukávu a bála se ho vyndat. Jinak celá třída je použila jakoby nic XD
    Ale potom mě taky poměrně mrzelo, když se mi po písemných zkouškách smáli ti co je udělali díky tomu že všemožně opisovali. Ani se tím netajili, byla to kolektivní práce. Jeden dokonce opisoval z učebnice. Mě se pak smáli že jsem blbá a že jsem se radši měla učit. Byla jsem jediný trouba bez taháku a neprošla ani z jednoho ze 4 předmětů ze kterých ta praktická zkouška byla. Několik dní jsem se učila a totálně to zvrtala a ti co to měli na háku a ani se na to nepodívali to vpohodě udělali.
    Nevím jestli to byla pomsta osudu za ty dřívější taháky, nebo se mi vymstila poctivost a neopisování XD

    OdpovědětVymazat
  3. Já osobně teda taháky používám, protože když máš v ekonomice např. 20 vzorečků obsahující samý nelogický hovna, je to potřeba. Nebo v matice. Beru to tak ... když je fakt potřeba, napíšu si tahák, když je to zbytečnost co nemá cenu se učit, ale nechci propadnout, napíšu si tahák. I když je fakt, že se pak nikde tou známkou nechlubím. Třeba v té matice, tam je mi jedno co umím, jde mi o to nepropadnout.
    Ale většinou se to radši naučím a dostanu třeba 3 s tím, že vím, že to alespoň na tu trojku dám.
    Jinak spolupráce se spolusedící a okolím? Samozřejmost.

    OdpovědětVymazat