čtvrtek 31. května 2012

Deset not ze zahraničí

Často se mě lidé ptají, co poslouchám.
 Nikdy neumím odpovědět uceleně. Mohu jen říct, že nemám ráda klasický popík, dechovku a klasickou operu. Že hiphopu moc nerozumím a z rapu má milost pouze Eminem. Že mám ráda anglické a francouzké lidovky s keltským nádechem a že zbožňuji originální hlasy.
 A konkrétně?
Nightwish - Phantom of the Opera
Mám moc ráda Nightwish, tedy pouze starou éru s Tarjou. Dlouho jsem nemohla vybrat písničku, která by zastoupila celý jejich repertoár a nakonec jsem vybrala písničku přejatou. Je totiž asi milionkrát lepší než originál. Je to síla :-)

Melodie mého srdce
Jako zástupce nezpívaných srdcovek jsem zvolila Comptine d´un autre été. Z klasiky mám ráda skladbu La gazza ladra ouverture (byla jako podklad ke krádeži korunovačních klenotů Moriartym v Sherlockovi) nebo třeba Toccata & Fugue v podání houslistkyVanessy Mae.


Celtic Women - You raise me up
Jako zástupce keltské muziky jsem vybrala skupinu Celtic women. Přespívávají klasické anglické písničky a dávají jim svůj specifický půvab.


Evanescence - My immortal
Velice hluboká a smutná písnička, kterou zbožňuji už od nepaměti. Někdy mám při jejím poslechu husí kůži. Nikdy nevím z čeho. Jestli je pro mě tak strašně tragická nebo tak strašně nádherná. Asi obojí. V tom je její kouzlo.


 Adele - Someone like you
Ani já jsem nedokázala odolat nádhernému a silnému hlasu mladičké Adele. Každá její písnička je skvost a dlouho jsem se nemohla rozhodnout, která ji bude v mém "žebříčku" reprezentovat. Nakonec jsem vybrala tuhle, ale mohla to být taky Don´t you remember nebo Rolling in the deep.




Peter Gabriel - My body is a Cage
Už zmiňováná "House" písnička. Líbí se mi na ní ta zvláštní síla a upřímnost. A to jak se na konci rozjede a mě se vždycky rozvibruje stůl.

Amy Winehouse - Tears dry on their own
Je škoda, že nás opustila tak brzo. Amy byla velká zpěvačka se skvělým hlasem. Opět jsem nemohla vybrat nejlepší písničku, ale nakonec jsem místo Love is a loosing game nebo známého Rehab vybrala právě tuhle. Je nakažlivá a někdy si ji zpívám i celé dny.

Linkin park - In the end
U Linkinů se mi strašně líbí klavírní pozadí písniček. Ráda si poslechnu Numb pouze v piano verzi. A ty texty....skvělé :-)


Scala - Creep
Díky filmu o Markovi - zakladateli facebooku jsem přišla na tento klenot. Je to nádherná dojemná písnička zpívaná sborem. Opravdu se mi při ní dostávají slzy do očí. Naprostá extáze.


Edith Piaf- Je ne regrette rien
U Edith jsem měla jasno, i když zbožňuji i její méně známé písničky. Tahle je ale bezkonkurenče nejhezčí. To kvůli textu, je tak pozitivní, tak rozsvícený. Vždycky mi dává chuť do života. 
Říct si nahlas "ne, ničeho nelituji".

A co vaše oblíbené písničky? Trefila jsem se vám něčím do vkusu?

středa 30. května 2012

Tři životy

Mám moc ráda "životopisné" knihy o zajímavých lidech. 
V téhle chvíli čekám na nový přírustek do mé zatím malé sbírky. Bude to Hugh Laurie Nespokojený melancholik, kterého jsem koupila přes votočvohoz.
 
Knihu o Tomiovi jsem si koupila kvůli tomu, že mě zajímalo, co to je za člověka.
Vždycky, když byl v televizi, tak se ti líbilo jeho vystupování a s jeho názory buď přímo souhlasím nebo mi přijdou velmi dobře postavené a obhajitelné.
Navíc u mě má velké plus za to, že se dokázal vypracovat z ničeho.


Na konci knihy jsou japonské recepty :-)

(Když jsem chtěla udělat sushi, tak mi nezměkla řasa. Vůbec nevím, kde je chyba, ale asi mám pouze vadnou řasu :D, nikomu jinému se to nestalo)

----------------------------------------------------------------
Další mou stálicí je Jedu dál o Blance Matragi. Další příklad toho, jak se z holky z vesnice může stát velice úspěšná osoba.
Kniha je napsaná velmi čtivě a je prokládána fotkami šatů, návrhů, keramiky, šperků a soch.

Blanku osobně velmi obdivuji. Její šaty jsou neskutečné, kouzelné a snové.
Zároveň se s ní dokážu ztotožnit, protože jsem sama přeaktivní, chci mít všechno podle sebe, pracuji do padnutí a nakonec se mi strašně uleví, až všechno skončí. A hned se vrhnu na něco nového. :D

Jen je rozdíl v tom, že ona šije princeznám a já maximálně pár slečnám.
Ale i ona  někde začínala. Je to motivace, vidět, kam až to člověk může dotáhnout.
       ----------------------------------------------------------------
 A trošku z jiného soudku.

 Od malička mám ráda Čachtickou paní od Joža Nižnánskeho.

Osoba záhadné uherské šlechtičny mě velmi fascinuje. I proto jsem si koupila tuto knihu.

Je tam velmi podrobně rozebraný život v Uhersku v 16. století. V knize je taky plno dopisů mezi přáteli a rodinnými příslušníky Alžběty.
A taky samozřejmě soudní proces a jednotlivé výpovědi svědků.

Kniha je navíc nádherně graficky provedena a má plno obrázků.

Život jaké osoby a životní osudy by zajímal vás?

úterý 29. května 2012

Aktuality z jiného světa

 Rozhodla jsem se vás zasypat nepotřebnými poznámkami z mého života. Není to moc zajímavé čtení, ale jak říká Holmes "bez hlíny cihly neuplácám"...fakta jsou potřeba :-)
  • do Anglie mi zbývá jen 11 školních dní. Ano, odškrtávám si je jako malá :D
  • po pěti měsících bez srazování konečně vyrážím do Brna na akci, takže budou nějaké outfitové fotky. Recenzi nechám zřejmě na Kiře :D, má praxi
  • budu sestře upravovat šortky, aby vypadaly nějak takto

    samozřejmě to nechci úplně stejně ani nemám tak dobrou krajku, ale snaha se cení. Určitě své pokusy zdokumentuji :-)
  • stále nemám vhodnou látku na bílé šaty, ale rozhodla jsem se, že s nimi začnu až poslední týden v červnu. Po nemoci se musím trochu věnovat škole, abych nezničila to, co jsem celý školní rok budovala (ano, mé vysvědčení je trapně šprťácké :D)
  • všechny mé lékařské výsledky, které už jsou, jsou skvělé, takže se mi ulevilo. Jen ta únava může trvat i měsíce -_-
  • občas mám chuť někomu moc ublížit, ale nakonec se vždycky překonám a doufám, že na každou svini se někde vaří voda..přece si nebudu špinit ruce
  • snažím se sehnat levně Lolitu od Nabokova, ale zatím se mi nedaří
  • Tulák po hvězdách už je do čtvrtiny přečtený, recenzi můžete čekat někdy v půlce června
  • přemýšlím, že začnu předepisovat články, aby mi to tady za týden v Anglii neumřelo :D
Tak to jsou technické poznámky z mého života....prosím pokračujte ve směru jízdy :-)
Vaše R.

Labutí píseň

Dlouho jsem svůj šatník neobohatila o nějaký lolita kousek. 
Každý, kdo má internetové bankovnictví ví, že je v něm skryté zlo. Je tak bezva dobít si kredit bez chození do trafiky, je tak super, že tam chodí peníze od nakupujících. Jenže stejně jednoduše penízky odcházejí a vždycky rychleji, než bychom chtěli.

Poslední dobou utrácím dost přes internet. Prvním nákupem byl Tulák po hvězdách, druhým Obraz Doriana Graye (, který je už na cestě ke mně) a poslední věcí je tato sukně z closet cleaningu.

Je od Porcelain Doll z nějaké starší kolekce. Zamilovala jsem se do ní a strašně se bála, že do ní nevlezu. Nemoc na mě ale napáchala svoje "škody" a je mi akorát. :-)

Poslední dobou prostě miluji modrou. A kytičky.




V sobotu jedu po dlouhé době na sraz do Brna a strašně se těším.
Konečně lidi a konečně sushi, už mě to moje "domácí vězení" s nemocí za krkem nebaví :-)

pondělí 28. května 2012

Studie v zlatobílé

Ráno jsem seděla na nádraží, dopisovala sešity a ujel mi vlak. 
Do školy jsem přišla pozdě, ale o nic jsem nepřišla. Měli jsme mít tři hodiny a nakonec jsme měli jen dvě a tak se ptám, proč tam vůbec chodím?
Konec školního roku je prostě k ničemu. Už si odškrtávám dny do Anglie...

Pro dnešek jsem zvolila jednoduchý bílozlatý outfit. 
Svetr a korále od mamky, naušnice Gate, tílko od sestry (XD), pásek Oodji, sukně sekáč, krajkové kraťasy H&M, třpytivé silonky Reserved, boty Deichmann

Já vím, chtělo by to zlaté boty nebo aspoň podpatky, ale po opravě mých RHS jsem si o ně rozedřela patu a tak potřebuji strašně měkkou botu, abych nebrečela při každém kroku.
Lidi koukali na průhlednou sukni jako blázni :D
(ta pozice je ale divná :D, nikdy nevím, co mám dělat)

Došla mi skvělá sukně od Porcelain doll z CC, takže se na ní můžete těšit :-)

neděle 27. května 2012

Nebezpečné známosti musíte znát

Je to román z 18. století, který se odehrává ve Francii.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. 


Opět to nebude klasická recenze, protože těch je na internetu hned několik. Bude to jen můj dojem z knihy.

V dopisech se vypráví celý propletený příběh mezi několika postavami. Nejhlavnější je samozřejmě vikomt de Valmont a markýza de Merteuil.

Od začátku jsem zbožňovala styl psaní markýzy s vikomtem. Možná tím, že jsem svého času denodenně spisovala několika stránkové maily pro jednoho přítele.
Vlastně mi ta kniha přijde celá trochu osobní a můj pohled na ni tedy bude možná až příliš subjektivní.

 Vikomt s markýzou rozjedou hru o moc a snaží se jeden druhého dostat. Kdo vyhraje, tak bude mít odměnu, kdo prohraje, tak splní vůli druhého. Nikdo se nechce vzdát. Do svých intrik zapletou i plno dalších lidí a ze sítě už není únik.
Mám ale oblíbenou otázku, proč?
Proč se ti dva museli zničit? Možná je to špatný pohled, možná je to pohled člověka se stejnou zkušeností, ale dle mého si to jen neuměli přiznat.
Že jeden druhého milují víc, než by měli a chtěli.
To není jejich styl, na to nejsou zvyklí a zvykat si ani nechtějí. Nějaké podřadné city je přece nebudou ovládat. Za to moc nad druhým je nekonečně opojná. Proto se markýza snaží řídit každý vikomtův krok a vikomt na dálku svým chováním řídí markýzu.
Je to balancování na žiletce nad hlubokou propastí. Špatný krok znamená pád. Pro oba. Tím špatným krokem byla vikomtova zamilovanost k jiné ženě. Markýzu to zranilo víc, než dala ve svých dopisech najevo. Ona totiž nikdy nesnížila svůj styl psaní.
Doteď si pamatuji nejkratší dopis, který vikomtovi napsala:
Nuže dobrá, tedy válka.
A tím opravdu válka začala. Z bývalých milenců, nerozlučných přátel a společníků se stali nepřátelé. A nutný konec už byl nadohled.
Všechno kvůli tomu, že k sobě jen v jediné věci nebyli dostatečně upřímní.

Lidé co tu knihu četli si možná teď říkají, že jsem četla něco úplně jiného. Ne, nečetla, jen se snažím číst i to, co nám nechaly postavy mezi řádky svých dopisů.
Každý to může vidět jinak.
 Pro některé bude markýza vždycky ztělesněním samotného ďábla, největší hříšnice a přímý viník smrti Valmontovy. Pro mě je jen zamilovaná žena, která se narodila ve špatném století. Ženy v její době nesměly myslet a ona se narodila s bystrým mozkem. Chtěla využívat svého daru, ale společností mohla být pouze odsouzená k nemilosti.
A Valmont? Intrikán, který se nechá vést jen mocí?
Pokud berete lásku jako moc nejsilnější, tak s tím mohu souhlasit.

Byla jsem mnohokrát přirovnána k markýze.
Je to téměř lichotivé, když zapomenu na to, jak skončila...
Sama, zrazena, opuštěna...

sobota 26. května 2012

Jak prodělat deseti korunu...

Dneska jsem byla prodávat na Bleším trhu v mém okresním městě.
A řeknu vám je to bída!
Jela jsem s plným těžkým kufrem, takže jsem si vzala taxík na cestu k výstavišti, kde se akce konala. Taxikáři jsem zaplatila osmdesát korun, ale ušetřila si skoro tříkilometrové kodrcání s kufrem. Za stůl jsem zaplatila padesát korun.
Za čtyři hodiny, co jsem stála v studené hale jsem vydělala 120 korun! Jsem tedy desetikorunu v mínuse.
Nebylo to tím, že bych to měla předražené, ale tím, že lidé, co tam chodili byli buď příliš staří na mé oblečení, nebo příliš tlustí. A to jsem měla velikosti do 44!
Holek normální velikosti tam bylo, co by člověk na jedné ruce napočítal. Jedna korpulentní dáma mi dokonce říkala, že mám prostě moc malé oblečení, že to neprodám. Měla jsem chuť jí říct, že jsem stan nechala doma. To je snad jediné, co by jí bylo.
Takže jsem touhle akcí naprosto zklamaná a jsem přesvědčená, že lidi začínají být opravdu více tlustí než normální.
A jak jde vidět, tak jim je to úplně jedno.
Tučný hroch, šťastný hroch.
Jen obchodník nad tím zapláče :D

Abych si spravila náladu tak jsem se s přáteli vydala do Olympie.
Chtěla jsem punčochy k bílé průhledné sukni ze včerejška a v Reservedu měli zrovna skvělé se zlatou nitkou.
 A konečně pořádný bílý pásek do pasu. Opět zlatá spona.
Mám ráda zlatou, bronzovou, přijdou mi teplé, za to ze stříbra mi je zima a málokdy ho nosím. Když už, tak musí být šedé a zašlé, ne blýskavé.
Jsem unavená. Hodně. Dnešek mi za tu námahu rozhodně nestál.
Ale každá zkušenost je dobrá.... :-)

pátek 25. května 2012

Tělo je jen klec


Tento týden pro mě byl ve škole opravdovou výzvou. Vrátila jsem se po více než 14 dnech do doby, kdy se všichni snaží uzavírat známky. Hned v ponděli jsem si řekla, že pokud to vydržím do pátku bez toho aniž bych se fyzicky zhroutila, koupím si něco hezkého. 
Je pátek, takže jsem to zvládla! :-)
Už včera mi mamka z města přinesla tyhle skvělé kraťásky, které mi padnou jako ulité. 

Taky mi koupila nové plavky, takže můžu bez obav vyrazit na bazén (,ale fotit plavky sem mi přijde divné XD). Jsem vodní tvor a ráda si jen tak zaplavu. Jako jedna z mála nenávidím dvojdílné plavky. Člověk skočí šipku, vršek mu vyletí a spodek uplave. Snažím se plavat rychlý kraul, ale nejde mi to, protože přemýšlím o tom, jak mi vypadne "vybavení". 
Na plavecký výcvik jsem nosila tankiny, ale radši mám celkovky. Vepředu mají dost hluboký výstřih, který ale vzhledem k mé relativní plochosti nevypadá vůbec vulgárně a celé záda jsou holé. Těším se, až si půjdu zaplavat. I když je po nemoci má fyzička úplně v tahu....

Dneska jsem šla do města a do oka mi hned padla tahle sukýnka. Je opravdu průhledná, takže pod ní půjdou krajkované kraťásky. Jinak je úplně úžasná......jen musím vymyslet jak ji nějak originálně využít.
Vlastně bych takovou vzdušnou průhlednou sukýnku snesla i dlouhou.

Ty šaty na fotce vůbec nevyniknou! :-(
Jsou na nich malé třešničky a puntíky. Se spodničkou jsou úplně geniální. V metal shopech je vídám za tisícovku-dvě já je mám za třicítinu. Určitě je brzy uvidíte nošené :-)

A co kolem mě ještě děje?
  • skončil House a já to oplakala...co bez něj budu dělat?
  • zítra jedu prodávat na Blešák 
  • čekají mě poslední dva týdny školy, pak mám výlet a Anglii
  • snažím se jíst co nejlépe a vylepšuju svůj recept na kuskus
  • poslouchám písničky, na které mě přivedl House, třeba mou oblíbenou My body is a cage, která mě inspirovala k názvu tohoto článku :-)

čtvrtek 24. května 2012

Značková posedlost

Občas si říkám,zda někteří lidé přemýšlejí nad výchovou svého dítěte. Pokud potkám na ulici holku, která chodí sotva na druhý stupeň a je od hlavy až k patě pokryta nápadnými značkami, tak jsem si jistá, že někdo ztratil rozum.

Pokud na to má, ať to ukáže
Ano, jistě, samozřejmě. Pokud má slečna zazobané rodiče, tak by měla přeci všem ukázat, že má nejlepší mobil v širokém okolí, aby ji mohl první pobuda okrást a rodiče jí mohli koupit ještě parádnější stroj. Měla by na sobě mít značky, aby šlo vidět, že to oblečení stálo polovinu výplaty těžce pracujícího člověka. A budit tím všeobecnou závist.

U mě je to spíš lítost. Slečna vypadá povětšinou jak od kolotočů a "tři pruhy" na tričku a hvězdička na botě to nezachrání.
Otázka zní proč?
Vždyť jde hezky obléct i z "normálních" kousků, které na sobě nemají velké DC a nemají trapně nadhodnocenou cenu.

Je to kvalita
Někdy ano. Uznávám, že sama mám dost značkovou bundu na snowboard (ano, představte si mě na prkně! :D) a myslím si, že to jde opravdu poznat - čtěte "ať sebou mydlíte o zem jak chcete, stejně nikdy nepromokne". Ovšem značková tílečka, které mají vepředu jen nápis a jinak jsou "Made in China" jako všechno, to opravdu žádnou kvalitu nezaručuje.

Když mám, tak dám
Podle toho se řídit a jsou všude kolem rozmazlenci a nesamostatní lidé. Dítě by se mělo co nejdřív naučit znát hodnotu peněz. Vždycky tu totiž nebude papá s naducanou peněženkou, jednou se o sebe bude muset postarat samo. Opravdu se jinak utrácí, když to jde z cizího a jinak pokud to jde z vlastního, těžce vydělaného.
.Je fajn to zjistit v 15ti (či dřív) po první brigádě. Dotyčný rozmazlený fracek to zjistí nejdříve ve dvaceti, až odejde od rodičů.
Bůh mu pomáhej...do života je totiž naprosto nepoužitelný.

Dalším extrémem jsou faky. Nemám rády faky, obzvlášť těch nejluxusnějších značek typu Vuitton, Chanel, Prada. Většinou jsou to hnusné napodobeniny, které nesahají originálu ani po kotníky. Samozřejmě se musí nějak pekelně zkombinovat, aby to bylo dostatečně děsivé pro okolí a každý hned věděl, že někdo nemá soudnost.

Nejvíce mě ale rozesmála napodobenina jednoho parfému, právě už zmiňované Prady.
Stálo na něm velkým písmem PRAVDA :D
Že by to mělo nějaké zajímavé účinky na pravdomluvnost?
 Toho by se dalo zneužít jako zbraně hromadného ničení XD

středa 23. května 2012

Deset malých černoušků - jedna z nejlepších detektivek

http://knihy.abz.cz/imgs/products/img_203503_main.jpgKdyž člověk má rád záhady a rád sleduje vyšetřováním s nějakým detektivem " po boku", časem určitě musí narazit na Agathu Christii. Neříká se jí královna detektivky jen tak, množství jejích knížek je snad nekonečné. Jen se podívejte u vás v knihkupectví, kolik polic zaberou černé knížky s barevnými nápisy. Většinou je jí pro jistotu věnován celý stojan.

V jejích knihách se objevuje mnoho detektivů.
Nejznámější je asi Hercule Poirot, kterému neustále někdo komolí jméno. Za mě musím říct, že mě tenhle malý mužíček s knírem prostě nenadchnul. Mám pocit, že jeho charakter je moc placatý. Nepřijde mi realisticky popsaný, není zajímavý.
To už mám radši slečnu Marplovou. Přijde mi jako originálnější postava. Žena, stará, ale pro všechny vrahy, zloděje a jiné kriminálníky, je nebezpečnější než kdejaký policista.

Ale teď už ke knížce....
Na ostrov se "náhodou" dostane deset různých lidí. Něco je spojuje - každý z nich spáchal zločin. Někoho zabili. Hned první den po večeři se ozve hlas, který nad všemi přítomnými pronese obvinění z jejich činů. A porcelánové figurky černoušků začínají pomalu mizet. Lidé pomalu umírají podle říkanky:
Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,
jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.
Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,

jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osm.
Osm malých černoušků vyšlo si hrát před dům,
jeden z nich se potloukal, zbylo jich jen sedm.
Sedm malých černoušků šlo naštípat klest,
jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest.
Šest malinkých černoušků chtělo vybrat med,
čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět.
Pět malinkých černoušků k soudu spolu míří,
jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři.
Čtyři malí černoušci nechali všech pří,
jeden z nich šel pasti klást, šli do světa tři.
Tři malincí černoušci šli ulovit lva,
medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva.
Dva malincí černoušci chodili dvě hodiny,
jeden klesl na skále, a tak zbyl jen jediný.
Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný,
proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný.


Je to napsané skvěle. Vina přeskakuje z jednoho člověka na druhého a vždy, když máte pocit, že už víte, kdo je vrah, tak váš podezřelý zemře. Je to dokonale zamotané.
Na konci je jen jeden ostrov, deset mrtvých lidí....a vrah nikde. Jen jedno vysvětlení....(,které samozřejmě neprozradím :D)

Do poslední stránky je tato kniha napínavá a často mě uváděla do naprostého úžasu. Je napsaná čtivě, takže pokud si ji půjčíte/koupíte, tak si nezapomeňte najít čas na přečtení celé knihy najednou. Věřte mi, je to lepší, pokud totiž přestanete se čtením, budete nervozní a budete toužit po tom, zjistit jak to bylo. Odhalit to tajemstí a porozumět dokonale celému příběhu. A budete naprosto nemožní v tom, co byste měli dělat, když si budete přeříkávat tu krvelačnou říkanku.

Na konci knihy jsem netušila kdo je vrah (a to už jsem z detektivek vycvičená) a myslím, že i to ukazuje, že knížka je prostě skvělá.

Bohužel musím říct, že mě Christie vlastně zklamala, protože kromě Černoušků, kteří jsou doopravdy geniální a vypointovaní, mě nic od ní nějak extra nezaujalo.
Bylo to až moc průměrné na to, jak skvěle byla napsána kniha, o které je tento článek.

Knihy jsou potravou pro ducha...

Kdysi dávno mi půjčil nejlepší přítel nádhernou knihu. Nic úžasnějšího jsem v ruce v životě nedržela. A přitom se o ní tak málo ví.

Sháněla jsem ji, když jsem ji musela vrátit, ale v polovině knihkupectvích o ní v životě neslyšeli. A teď jí mám na stole.

Koupila jsem ji na internetovém bazaru. To, že je osahaná od cizích lidí bylo odsunuto do pozadí. Moc dobře jsem věděla, že ji stejně jinak neseženu. Byla vydána v roce 1984. Stála 38 Kčs. Přijde mi skoro smutné, že jsem ji nyní koupila za 30 korun. Tak malou hodnotu měla pro bývalou majitelku. Však já si jí cením jako svého největšího pokladu a nedám ji ani za nic. Dostane místo v mé knihovně, hned vedle Holmese a bude čtená tak často, jak mi bude přát volný čas.
Krása totiž plodí jen krásu....

"Recenze" na tuhle knihu se dočkáte hned, jak si jí znovu přečtu a nasaju každé písmenko do své paměti.
Už teď ale mohu říci, že lepších knih je jen málo. Vlastně ani nevím jestli jsou...

úterý 22. května 2012

Od rozdělané práce se neodchází

Ne, že bych už byla úplně v pořádku, ale už mám chuť se vrhnout pořádně do práce. Práce mě totiž vždycky léčí...

Mám za sebou první šití šatů bez jakékoli pomoci a rady. Ušila jsem je ze zelené chirurgické hadry :D. Přiznávám, nevěřila jsem tomu, že bych mohla vršek na poprvé střihnout dobře, ale povedlo se. Teď jen musím vymyslet, čím zakrýt černá nemocniční razítka. Šaty totiž jsou moc krásné a nositelné. Jen jde vidět z čeho jsou šité kvůli nešťastně umístěným razítkům.
Chtěla jsem je už vyfotit, ale ještě potřebuji nějak dozdobit a přišít jim ramínka.
Fotky ale budou brzy, nebojte :-)


A na čem ještě dělám? Je toho dost....
Modrobílý set, který není ještě úplně dokončený ....sukni chybí kraječka oddělující vlastní sukni od volánu a tašce chybí matchy matchy mašlička :D Původně měl být na prodej, ale nevím nevím, nějak se mi to nechce dát z ruky. Poslední dobou jsem si modrou opravdu oblíbila.


V sekáči jsem koupila parádní šaty z Atmosphere, původní cena 17 liber, já je mám za 40 korun. Důvod pro takovou směšnou částku jsou dvě malé dírky na konci šatů. Jenže ty šaty jsou megadlouhé. I s podpatky (10cm podpatek, celková výška 188cm) se mi konce šatů plazí po zemi. Dírky jsou ale ještě výše než by byla pro mě ideální délka šatů, tudíž jsem se rozhodla je zkrátit nad kolena. Je to škoda, ale zároveň vím, že dlouhé šaty tolik neunosím.
Stejně v nich mám sklon zpívat "Teď královnou jsem já", připadají mi egyptské XD
(omlouvám se, ale celé mi nevejdou do foťáku)



Poslední věc jsem ještě ani nezačala. Budou to bílé šaty. Takové loli-neloli. Ušiju je s dostatečně širokou sukní nad kolena. Jenže nechci, aby vypadaly uplně panenskovsky. Chci spíš trochu "luxusnější" model. Vlastně se trochu bojím, aby to nakonec nevypadalo jako krátké svatební šaty :D. Budou jednoduché, elegantní......a budou mít tyhle úžasné "ramínka". Nádherná krajka po babičce :-)
Jen sehnat vyhovující látku a hned se na to vrhnu!

pondělí 21. května 2012

Na kolonádu...

Takhle nějak vypadá má letní modifikace lolity. 
Vlastně přemýšlím, jestli někdy vůbec nosím předpisovou lolitu. Nejspíš ani ne. Nemám ráda velké omezování, jsem na to moc tvořivý člověk. A tak z lolity většinou zbyde jen spodnička a nějaký doplněk.
Zbytek už je přispůsobený tomu, jak se cítím.
Třeba miluji pásky do pasu k lolitě, i když to rozhodně není klasický prvek :-)

Včera jsem si vyrazila s rodinkou do místních lázní na pohár. Bylo moc velké vedro a já myslela, že se asi rozpustím. Navíc jsou lázně docela daleko a já tam skoro ani nedošla XD (zpátky jsem se skoro plazila po zemi).
Klobouk: Gate, šaty NEXT ze sekáče, zbytek jmenovaný v minulém postu

neděle 20. května 2012

Vyhlášení Giveaway!

http://www.keton.cz/catalog/images/nino/59-10754-toaletni-voda-salvatore-ferragamo-incanto-bliss-100ml-w.jpg 

Tak a máme to za sebou. První Giveaway končí.
Musím říct, že jsem ráda, že se to nezvrhlo a nechodili sem úplně cizí lidé, kteří by chtěli jen vyhrát voňavku.
Za rady jsem velmi vděčná a pomalu pracuju na nápravě všech jmenovaných chybiček :-)

Nakonec jsem si vybrala pro vylosování vítěze random.org.......
A vítězem se stává....
Osmý komentář napsala Tenshi! :-)
Adresu nejspíš mám :-), takže během týdne může čekat balíček.

Ostatní nebuďte zklamaní :D, návštěvnost stoupla a 20 000 bude za chvíli :D

Pride? Za mě ano!


Letos se v Praze podruhé koná Prague Pride, čili pochod homosexuálů a jiných sex. menšin a další akce s tím spojené.


Datum už se pomalu blíží a internet opět začíná ožívat velice "tolerantními" názory.
Minulý rok to korunoval pan Hájek svými devianty a prezident republiky to také s vyjadřováním zrovna nevychytal.

 Pod každým článkem o plánované akci se snad schází všichni homofobové a prskají jak jen mohou.

Argumentují tím, že sexualita je věc každého, tudíž, by se neměla takhle ukazovat. Zvláštní, že v další větě většinou vytáhnou Bibli a začnou citovat.
Jak často je v televizi přenos nějaké mše?
Jak často se tam řeší papež?
Jak často se tam řeší arcibiskup?
Určitě mnohem častěji, než se tam vyskytují homosexuálové (vím snad jen o pořadu Q). Když mohou tedy křesťané ukazovat svou víru, sice na katolických základech postavené, ale ve směs ateistické české společnosti, myslím si, že druhá strana má právo na to samé.
Křesťané mají svou pouť, homosexuálové Pride. Není v tom moc rozdílů.

Další moc chytrý člověk přemýšlel o tom, co ponesou za transparenty a navrhoval "pryč s hetero". A to jako proč? Odkdy jsou homosexuálové nenávistní k celé heterosexuální společnosti? Ano, jsou rádi se "svými lidmi", ale to je logické - mohou si najít partnera, mají stejné problémy - ale to není důvod k nenávisti k lidem, co nejsou jako oni.
Myslím si, že něco jako heterofobie neexistuje, je to jen zdůvodnění homofobů k tomu, aby mohli být dál zabednění.

Je to jen menšina a většina nepovažuje za důležité, aby měla své akce.
Za prvé, jak si může někdo dovolit mluvit za většinu a za druhé Listina základních práv a svobod, doporučuji důkladně přečíst.

Ale aby to nevypadalo, že jsem jsem homo fanda, ocenila bych takové akce i u jiných menšin.

Třeba Vietnamci. Je jich tady tolik, ale co o nich vlastně víme? 
Měla jsem od spolužáka z Vietnamu dvouhodinouvou přednášku, ale zdaleka do ní nevešlo všechno. Bylo to opravdu zajímavé. Ocenila bych, kdyby právě tito lidé udělali průvod, třeba v národním oblečení, udělali pár přednášek o historii Vietnamu, workshop na vaření vietnamských jídel. Prostě nám ukázali, odkud vlastně pochází. A Vietnamci jsou na svou zemi většinou velmi hrdí.


A věřte nebo ne, tahle akce by mě zajímala i v podání Romů. 
Studuji teď ve městě, kde je díky místnímu ghettu, rasismus celkem normální pojem. Dokážu malinko pochopit ty lidi tam žijící, ale mě samotnou to nikdy nepřesvědčí k tomu, abych se vyjádřila nějak moc špatně o těchto lidech. Je to možná tím, že s nimi nemám žádné špatné zkušenosti, možná je to tím, že je mi strašně líto těch slušných Romů, kteří to za své nepřispůsobivé musí nést.
Myslím, že by to byla veselá akce, barevná a bylo by tam hodně skvělé muziky. Zajímalo by mě třeba, jak u nich vzniká ta hierarchie rodů, jaké mají tradice, co rádi vaří, proč třeba tolik netrvají na vzdělání a podobně. Na plno otázek se dá najít odpověď, ale já to vždycky radši slyším z úst člověka, který v tom žije než nějakého redaktora, který půlku napíše a půlku si domyslí.

Takže zpět k pražské Pride.
Škoda, že jsem od Prahy tak daleko, protože bych se tam ráda podívala. Myslím si, že atmosféra musí stát za to.
Myslím si totiž, že je to skvělý nápad!

Ať jsi jdou nenávistní lidé třeba skočit, 13 srpna bude opět nejteplejší den v roce! :-)
Hodně lásky,
přeje R.

sobota 19. května 2012

Květinový sen

Konečně jsem se dostala z nejhoršího a tak můžu splnit další bod ve zlepšování blogu - aktualizovat rubriku Daily Reiko :-)

1. Šaty z Pantalonu, které jsem vylepšila, jste viděli nedávno v jiném článku, sako je z Gate a boty (bohužel už dost jeté) z Deichmannu.
 Nejsem vůbec namalovaná a jde na mě vidět, že ještě nejsem úplně 100%, takže můj obličej moc neřešte :-)

 2. Babička slavila narozeniny a tak jsem se konečně po dvou týdnech pořádně upravila a konečně si připadala jako člověk.
Růžové šaty jsou ze sekáče za 80Kč :D, pod nimi mám bílé šaty, které jsou strašně lehounké a téměř průhledné a tak už je nosím pouze pod jiné, moc krátké šaty. Pod tím vším je Labutí spodnička, kterou jsem si udělala pro sebe. Na hlavě čelenka z Kiku, připadám si v ní tak vílovitě :-). A boty stejné jako na první fotce.

Pomáhat potřebným

Právě probíhají maturity.
To znamená, že už je díky bohu po době, kdy probíhá tzv. "Poslední zvonění". Sama se přiznám, že tenhle zvyk považuju v podání, které vidím každý rok, za totálně nechutný. Maturanti lítají po ulicích s kasičkou, řvou ať přispějete a když nic nemáte slejou vás octem.
Jednou jsem octu neunikla. Měla jsem na sobě zrovna velice jemné a citlivé šaty a ten kluk, který to udělal dostal pořádnou ránu. Nebylo to zrovna chování dámy, ale copak lije gentleman po dámě takový humus? Neměl to dělat, já ho důrazně vyrovala. Divil se, že jsem to myslela vážně.

Od té doby si vždy v době matur pořádně promyslím, co si vezmu na sebe. Úkol zní "vypadat co nejstarší to jde". Většinou se dostanu ke třicítce a to už stačí na to, aby se mnou bylo jednáno trochu na úrovni.
Ale ani pak nedám peníze každému. Mám dvě kritéria a aspoň jedno musí být splněno:
a) slušné požádání, milé chování
b) skvěle propracovaný kostým
Letos jsem například potkala živou Avatarku! Byla tak nádherná. Škoda, že byla tak daleko a já ten den neměla ani korunu.

Podělím se s vámi ještě o jednu historku "z natáčení". Mám kamaráda, který dává svým maturantům na škole vždycky docela solidní sumičku. Minulý rok ho zastavili a peníze vybírali  do Erlenmeyerovy baňky. Kamarád jim chtěl ty peníze dát, maturanti se tvářili nadšeně. Najednou se kamarád zarazil a šokoval je: "Dám vám ty peníze, když mi řeknete, co je to za baňku". Samozřejmě nevěděli. Kamarád si své peníze schoval a ten rok jim nic nedal. Blbce nesponzoruje.

Nejsou to ale jen maturanti, kteří zastavují lidi na ulici a chtějí peníze.
Pouliční umělci. U nás v Česku malinká skupinka (ne každý, kdo má v ruce harmoniku je umělec!). Když jsem byla ve Francii, peníze na jídlo jsem za jeden den rozdala právě nadaným mladým lidem na ulici. Pokud je někdo skvělý, jsem věrný posluchač a ráda se vracím.
Žebráci. Mají vždycky psa a těch je mi strašně líto. Jenže vím, že když dám jeho pánovi dvacku, půjde si koupit krabicové víno. Alkoholismus nepodporuju. Nikdy.
Sbírky. Mám místa, kam dávám své penízky pravidelně, pokud potkám někoho cizího, tak kontroluju pečeti na kasičce, než ze mě něco vypadne.
Moc dobře vím, že jako jedna z mála to nedělám kvůli tomu, že bych chtěla být dobrá k světu, chci být dobrá k těm lidem, co celý den lítají po městě a nechají si nadávat pro dobro druhých.

Před mnoha lety jsem totiž byla já ten blázen, který sbírku pořádal. Byla to akce naší rodiny pro lidi s leukémii. Vytvořili jsme stovky sádrových sluníček, pomalovali je (některé kousky byly nádherné!) a pak je u nás ve městě dávali každému člověku, který nám něco dal. To byste nevěřili, jak dokáží být lidé hnusní.
  • Byla jsem malá holka, asi 13 let, ale to vůbec nezabránilo tak čtyřicetileté ženě, aby mi nadala do trosky, která oblbuje lidi a z vybraných peněz kupuje drogy.
  • Důchodci mě s oblibou stavěli, vyprávěli mi, jak mají strašně nízký důchod, že mi nemohou nic dát. Zdržovali mě třeba patnáct minut, pak zapadli do trafiky a koupili si ty nejdražší cigarety. 
  • Jeden pán si nechal ukázat všechna povolení, pečeti a podobně a po tom, co mě asi půl hodiny blokoval odešel s tím, že mi stejně nic nedá.
  • Když jsem se slušně zeptala asi padesátiletého pána, zakřičel na mě, že jsem malá somračka, ať vypadnu. 
  • Jednoho muže nejvíce zajímalo, co za to dostane. Když jsem mu ukázala sluníčka, tak se ušklíbl a řekl, že neví, co by s tím dělal a se smíchem odešel. 
Po celém dni na nohou jsme udaly všechna sluníčka. Vybraly jsme pár tisíc, které jsme hned posílaly nadaci. My jsme z toho samozřejmě neviděly ani korunu.
Ani nevím, zda nám nadace poděkovala, ale to není to hlavní. Vyzkoušela jsem si tu druhou stranu věci a to je cenná zkušenost.

Od té doby, i když potkám za den pět sbírek a už nemám peníze, jsem na ty lidi milá a snažím se je rozveselit nějakým vtípkem.
Jednou mi dokonce stačilo jen oblečení. Kráčela jsem ve svém loli kabátku po městě a zastavil mě klučina s kasičkou. Já neměla ani korunu, tak jsem se mu moc omlouvala. On se smál, že to nevadí, že by jen potřeboval, abych chvíli stála s ním. Moc jsem to nechápala. On najednou kousek poodběhl a zavolal "Hej kámo, pojď sem! Mám tady princeznu...(chvíli ticho)....ne vole, normální princeznu. Živou velkou princeznu!"
Za chvíli došel i jeho kamarád a zasněně si mě prohlížel se slovy, že princezny existují. Asi po deseti minutách jsem je opustila, i když z toho nebyli vůbec nadšení.
Prý se se mnou dobře povídalo.,....a taky jsem díky oblečení přitahovala pozornost lidí, kteří jim pak dali i těch pár korun... :D

Takže dívejte se na to i jinak, když vás na ulici zastaví kluk či holka s kasičkou.....nemusíte jim dát peníze, ale úsměv určitě ocení...protože se na ně moc lidí neusmívá

pátek 18. května 2012

Krajka je všude kolem nás

Nedávno jsem psala o dostupnosti loliabilních věcí v českých obchodech. Po dlouhé době strávené doma jsem si s mamkou vyšla do města. Přiznám se, že mi to nikdy nepřišlo tak daleko :D. Plazila jsem se jako hlemýžď, ale ani to mi nezabránilo dojít do jednoho second handu. Tam jsem pro změnu zjistila, že únavou nezvednu ruce a nemůžu hrabat ve vysokých stojanech se šaty.
Myslela jsem si, že mám smůlu, že si nic neodnesu, ale kvůli svému "handicapu" jsem se přehrabala ve spodních oddělení s triky a našla tam dva klenoty.

1. Triko z C&A, má na sobě jemný krajkový vzor, barva je krásně sytá a látka není průhledná, jak je poslední dobou u takových trik zvykem

2. Krajkové bolerko z H&M, béžová barva, padne mi jako ulité
3. Sukně, ze které budou nádherné letní šaty, stačí ji jen přepásat bílým páskem

A kolik, že jsem tam nechala? Asi 120 Kč, za jednu věc tedy průměrně 40 Kč.
To byl parádní nákup :-)

Lehká "lolifikace"

Kraječkám už jsem podlehla dávno. Vlastně mám stále chuť něco vylepšovat. Paní z galanterie u nás ve městě mě vždycky ráda vidí. Každý si tam jde jednou za rok koupit nitě a nechá jí tam pár korun. Můj obličej ve dveřích znamená, že přichází peněženka, která bude cestou zpět určitě prázdná. Kupuju hlavně krajky a ty lezou do peněz.

Tentokrát jsem si potřebovala "zlolifikovat" modré šaty s kytičkami. Vypadaly tak nějak moc džínovitě a to se mi vůbec nelíbilo.
Nakoupila jsem tedy metry pro tentokrát výjimečně syntetické krajky a dala se do nekonečného obšívání.
Jak to dopadlo?
Předtím:
 Potom:
Podle mě je to hned stokrát lepší a více se mi hodí do šatníku :-)
Musela jsem si k nim hned vytvořit dvě mašle na brož. Jsou velké asi 8cm.
PS: Na první fotce jsou celokrajkové šaty, které taky potřebují malou úpravu. Vyřešit to, jak se poprat s jedním ramínkem, abych se nemusela bát, že se někde na veřejnosti odhalím více, než bych chtěla. Asi tam chtíc nechtíc budu muset přišít druhé ramínko. Jen to tím nechci zkazit, takže potřebuju nějaký osvícený nápad XD

PPS: Povedl se mi ušít podle vlastního střihu ušít vršek od šatů. Připadám si jako hvězda XD Což mě sice brzy přejde, ale vám můžu slíbit, že se tu brzy určitě objeví moje první šaty. A jaké budou?
Bílé.

PPPS: Borelióza je negativní! Moc se mi ulevilo, ale na slavení je ještě brzy, plno testů ještě není hotovo...

čtvrtek 17. května 2012

Sestřiny klenoty

Jednoho večera se mamka už nemohla dívat na sestřinu šperkovnici a nabídla jí přetřízení. Sestra by se k tomu sama nikdy nedokopala a tak mohla mamka začít mravenčí práci. Já jsem se k tomu přidala, protože jsem doufala, že ve změti různých korálků a řetízků najdu mé už dávno "ztracené" věci
A to se samozřejmě stalo. 

Moje tmavě zelené korále koupené asi před čtyřmi lety, kdy jsem milovala zelenou a měla dlouhé rezavé vlasy. To jsou vzpomínky :-)
 Černý náramek s kytkou, který byl tak drahý, že jsem si ho skoro nekoupila. Musela jsem ho trochu opravit, protože mu chybělo strašně moc perliček.
 Prstýnky, které mi nikdy nepatřily, ale už jsou moje. Prohlásila jsem je za své vlastnictví, protože je mi líto, že je sestra nenosí, když jsou tak krásné.
 Malinké růžičkové naušničky, které se u nás ocitly asi zázrakem, protože nikdo neví o tom, že by si je někdy kupoval XD
To je jedno, už jsou moje.
Ani nemusím chodit do obchodu, stačí protřídit jen dávno zapomenuté věci a už mám plno nových doplňků. Mám z nich radost :-)

Přemýšlím o přidání nějakého "Vyrob si sám" návodu, ale zatím mě napadají jenom celkem obyčejné věci, které asi každý umí typu mašle do vlasů, totebag.....nějaké vylepšení secondhand oblečení.
Uvítaly byste takovou možnost nebo je to zbytečné?

středa 16. května 2012

Giveaway aneb zkouším štěstí

Zase zkouším štěstíčko v jedné obrovské Giveaway....ZDE
Říkám si, že někde se má smůla v poslední době musí vyvážit XD
 

Kosmetický koutek od R.

Nejsem odborník na kosmetiku. nepoužívám příliš mnoho zkrášlovací přípravků, ale aspoň to vejde do jednoho článku :-)

1. Rtěnka... Nejdůležitější a nejpotřebnější kosmetickou pomůckou je pro mě rtěnka. Nesnáším pocit suchých rtů a ještě víc nesnáším, když mi někdo "ochotný" půjčí lesk, který přeci vůbec nelepí a já pak nemůžu hodinu otevřít pusu. Fuj! Není moc lidí v mém věku, co si potrpí na rtěnky, takže ji tahám pořád s sebou.Mám velmi ráda béžové až hnědé odstíny, které ke mně jdou podle mého nejlépe. Samozřejmě si pohrávám s myšlenkou fatální rudé, ale myslím si, že ji spíše přenechám černovlasým Sněhurkám a zůstanu u své přirozené vizáže.

 Moje nejoblíbenější rtěnka byla vždy od Rimell z kolekce Moisture renew lipstick, odstín 750 Coffe Shimmer.
Jenže Rimell jak se zdá pomalu ale jistě zdražuje a to, co jsem dříve kupovala za stovku nyní stojí kolem 140Kč.

+ skvělá a dlouhotrvající barva
+ vydrží 3 měsíce

- cena



Nyní mám už od Vánoc dvě rtěnky z Oriflame z kolekce Triple Core Lipstick, ostín Sensational Bronze a Amazing Peach. Mám radši hnědý odstín, který je na obrázku, zdá se mi, že mi světlé barvy jako je broskvová tolik nesedí.

+ pečující balzám přímo v rtěnce
+ vydrží i 5 měsíců každodenního používání

- nemá velkou výdrž, aplikace nutná několikrát denně



2. Řasenka...Mám naprosto světlé obočí i řasy, takže pokud se nenamaluji, tak vypadám, že řasy nemám, což je škoda, protože jich mám hodně :D. Nemám ráda výrazně řasenkový vzhled, čímž myslím obrovské vstvy a žmolky, které z každého udělají číňana. Řasenku mám proto, abych měla hezké řasy, ne proto, aby mi přes ní nešlo vidět oko.
Mojí nejoblíbenější řasenkou je Rimell Extra Super Lash v odstínu Brown Black. Je tmavě hnědá, což některým přijde nelogické, protože při vytáhnutí kartáčku je prakticky nerozeznatelná od klasické černé, ale na oku vypadá hnědá mnohem lépe.

+ přirozený vzhled
+ cena (a věčné akce na ni v DM)

- rychle se spotřebuje
3. Tekuté linky ... Pokud chci zvýraznit oči a po ránu se mi moc neklepou ruce, tak používám oční linky. Černé už mi přijdou příliš a myslím, že mi ani nesluší a tak jsem přešla na tmavě hnědé. Je docela síla sehnat vyhovující linky v nečerném provedení.  
Tentokrát jsem je našla  v Alverde, odstín Marron 10.

+ sytá barva
+ pevný štětec, který usnadňuje nanášení
+ žádné pitomé třpytky
+ výdrž
+ přírodní kosmetika

- malinko divný zápach (ne, nejsou prošlé XD)
4. "Krém" na ruce... Nenávidím všechny krémy světa a při slovu Indulona se mi chce zvracet. Léta jsem si na kůži nic nemazala, protože jsem toho nebyla schopná. Pak jsem si všimla, že mám ruce v horším stavu než moje maminka ve středním věku a odhodlala se s tím něco dělat. Obyčejné krémy typu Nivea byly od začátku mimo hru. Chvíli jsem měla Dolivu s olivovým olejem, která se rychle vsakovala, ale zároveň dost významně vysávala moji peněženku. Pak jsem si pořídila super úžasný gel od Oriflame, který samozřejmě hned po mé koupi přestali nabízet. Nemusím říkat, že jsem měla chuť někoho přetáhnout. Dlouho jsem hledala schůdnou alternativu pro mou přecitlivělost na mastnotu.

Nakonec jsem svůj vysněný produkt našla u Avonu. Je to Red rose & Peach moisturising body whip. Má skvělou konzistenci podobnou jogurtu smíchaného s pudinkem a vsakuje se opravdu okamžitě.
Pokožku zanechává vyditelně hydratovanou a příjemnou na dotek. Dříve jsem se téměř styděla podávat ruce, protože jsem místo nich měla hrubý šmirl papír. Každodenní péčí se to zlepšuje, ale jemné ručky šlechtičny asi nikdy mít nebudu.

+ skvělá vůně
+ rychlé vsakování

- nevím žádný
5. Zázračný kelímek.... Je to mastné. Je to extrémně mastné. Brrr. Bohužel to ale pomáhá na špatnou kůži kolem nehtů, na kterou dost trpím. Je to vlastně založené na vazelíně, kterou máme doma taky, ale nějak se neodvažuji na tu velkou tubu šahat. Jsem asi extrémně paranoidní. V poslední době Oriflame vydal nové druhy zázračných kelímků. Vanilka je moc dobrá, ale nakonec jsem si vybrala třešně.
Mám ráda ovocné jemné vůně. Kelíměk se zdá malý, ale vydrží docela dlouho. Je to takový všeuměl. Každý den si ho mažu kolem nehtů, aby se mi kůžička zahojila a taky si s ním mažu rty, které jsou pak hezky vláčné. Když jsem si rozřezala prst, mazala jsem jím novou jizvu, aby se neroztrhla a pokud mám něco hodně suché, tak to namažu a už je to v pořádku.

+ skvělá vůně
+ "lék" na všechny bolístky

- děsně mastný -_-
6. Voňavka ... Mám svoje dvě vůně, na které si potrpím a bez kterých neexistuji. Není pro mě nic horšího než použít cizí voňavku. Mám pak pocit, že za mnou neustále někdo šíleně smrdí, ale nakonec zjistím, že jsem to já samotná. Jsem náročný zákazník, který o polovině luxuních vůní prohlásím, že přesně tohle máme doma na záchodě nebo že přesně takhle by v mé představivosti voněla stará prostitutka. Z čehož plyne, nikdy, opravdu nikdy mi nekupujte voňavku jinou než tu, co používám. Docílíte pouze toho, že skončí na záchodě a nebo v giveawayi, pokud se zrovna jedná o luxusní kousek.
C-tru, Pearl Garden. Říkám jí zimní vůně, protože jí většinou používám od září do března. Jsou to kytičky a ovoce, nic těžkého z čeho by okolí bolela hlava. Je skvělá a lituji, že jí většinou cítím jen první týden, co jí používám. Pak si na ní příliš zvyknu :-(.

+ neuvěřitelně nádherná vůně
+ vydrží na jednu "zimní" sezonu

- na léto je příliš zatěžující
A když je zimní, tak je logicky i letní a tou je AVON naturals refreshing pomegranate&mango body spray. Je skvělý na léto. Je lehoučký a na kůži ho vůbec necítím. Zároveń velmi příjemně voní a lidé mi ho často chválí. Opět ovocná vůně. Jiné u mne asi nenajdete.

+ osvěžující sprej
+ dlouhotrvající vůně

- vydrží jen na půl sezony (většinou stihnu za léto dva)

 Ještě jsem vynechala deodorant a to proto, že nemám žádnou oblíbenou značku. Většinou prostě beru to, co je, což je u mě více než nezvyklé. 
Pokud jste čekali BB cream, tak jsem to s ním po třech týdnech vzdala a věnovala ho mamince, která je z něj nadšená. Proč? Začal mi vadit. Měla jsem pocit, že se pod ním potím a naskákalo mi akné, které prakticky nikdy nemám. Zbavila jsem se růžového zázraku a zase mám pleť jako přistávací dráhu. Jen škoda, že na obličeji mám ty kruhy pod očima. Ale to už ke mně asi patří, nikdy nebudu mít sjednocenou pleť, protože jsem neskutečná cíťa.
Ach jo :D 
 To je ode mě snad vše, doufám že jsem nic podstatného nevynechala :-)

A co potřebujete ke svému životu vy?

úterý 15. května 2012

První kolo zlepšováků

V rámci mého GIVEAWAY jsem vás prosila o tipy pro zlepšení mého blogu.
Díky mojí drahé Kiře jsem splnila už první "úkol" a tím bylo změnění vzhledu blogu. Byl tu v podstatě od jeho založení a už bylo čas ho maličko převléct a vybrousit.
S novým jsem naprosto spokojená. Chtěla jsem opět něco jemného, elegantního a trochu vintage. Chápu, že někteří mají rádi radši barvičky, ale ty nemohu kolem sebe snést zase já.
 Vypadá to celkem jarně, světle a pozitivně a to je přesně to, co v těchto dnech potřebuji.
Aspoň tohle "sluníčko", když se po antibiotikách vyhřívat nemůžu.

Taky byla zrušená neoblíbená "capcha" :D
Dále až se hodím do koukatelného stavu, tak oživím Daily Reiko.
Dávám taky dohromady pár faktů o sobě (nějaké, co jsem ještě neprozradila).
Mám v hlavě jeden nápad na recenzi na kosmetiku a jeden doporučující článek na knížku.

Prostě si beru vaše rady k srdci :-)
Vaše R.

Pásky jsou mé lásky

Je to jedna z mých závislostí.
 Milují pásky do pasu, který zdůrazňují přesně to, co mám na své postavě nejradši. Sice jsou mi po shození pár kil většinou volné, ale aspoň je můžu nosit i přes svetry.

Mezi mé nejoblíbenější patří hned první camel s mašličkou a všechny tři uvedené nakonci. Oodji měl být původně pro mamku, ale okouzlená jsem si ho zkusila v obchodě a zapomněla, že mamka má v pase o pár centimetrů více než já. Byl ji moc úzký a tak jsem si ho nechala. Jeho "spona" mi připomíná keltský uzel.
1. Ann Christine
2. Gate
3. sekáč
4. těžko říci, ale možná Gate
5. Caliope
6. Caliope
1 a 2.Gate
3. (mám ho i v bílém, ale nevím, kde se mi zase ztratil) - ??
4. Vietnamci
5. Byl k šatům z NY
1-3. Vietnamci
1. Next ze sekáče
2. Oodji
3. NY nebo Terranova

PS: Má nemoc se prodlužuje, už si začínám připadat jako hypochonr. Lidi ze školy si asi myslí, že je to děsně super být nemocná, ale já bych byla radši ve škole a psala písemky. Tohle totiž není žádná dovolená na Bahamách, tohle je peklíčko. Čekám na výsledky krve a doufám, že je to jen nějaký pomatený vir, který mě chce zničit a ne nic horšího. -_- jsem ták strašně unavená....