úterý 8. května 2012

Obraz Doriana Graye aneb řízený umělecký rozpad

Nemám ráda knížky osahané od cizích lidí, takže je pro mě chození do knihovny trochu sci-fi. Ráda kupuji knihy, ale jsem svázaná svou peněženkou, velikostí knihovny a zásobováním knihkupectví.
E-book je parádní alternativa, která mě navíc nezruinuje.
Mezi mými staženými knihami byl i Obraz Doriana Graye od Oscara Wilda a já se s chutí vrhla do zdolávání povinné četby k maturitě.
Kniha má jen "pár" stran, ale co nemá na délce, má na hloubce.Knížku jsem měla přečtenou asi za dvě odpoledně (,kdybych měla čas, tak to dám za jedno). Nebudu vám tady vypisovat děj. To je zbytečné, můžete si ho najít už v desítkách provedení jinde.
Nejlepší je ovšem si knížku přečíst, protože to stojí za to a navíc se to bude určitě hodit.
-
 Nemůžu říct, že bych s Harrym vždycky souhlasila. Většinou tedy spíš hlásal to, co já odsuzuju, ale stejně mi byl sympatický. Protože měl názor a uměl si ho prosadit. Za to Dorian všechna jeho moudra vstřebával. Možná až příliš. Nejsem ale zastáncem toho, že Doriana nějak zkazil svou povahou. Nevěřím, že je člověk tak ovlivnitelný, že by se dal celý předělat. Řekla bych, že každý má v sobě pár souborů odolných proti přepsání. Zbytek je už prostě v člověku. Dorian musel mít "divné"sklony, i když vypadal jako ztělesnění Boha. Vždyť čím vzhled vypovídá o povaze?
Co jde vidět, jde skrýt.
Každý máme své slabůstky.

 Ale málo kdo dokáže rozpad duše prodat tahle umělecky a nádherně. Člověk se kouká na to, jak druhého žerou červi a místo, aby měl chuť zvracet, tak se vyžívá nad nádhernou prostostí toho okamžiku. Místo aby byl znechucený, je v extázi.
Nějak tak jsem cítila Doriana. Měl by mě pobouřit. Mělo by mě ho být líto. Měla bych cítit odpor nad vraždou malíře Basila. Ale všechny tyhle emoce byly malé v porovnáním s hloubkou, kterou to Wilde napsal. Zachytil rozklad v přímém přenosu a udělal z něho geniálně pravdivý obraz. Možná nechutný, ale pořád reálný. Mučení vlastním svědomým vtěleného do obrazu, jak krásně vizuální pojetí. Vidět je přece jenom ještě výš než vědět. Vidění dává vědění jasné a nepopiratelné obrysy. Když neuvidíš, neuvěříš. Ovšem pokud ti zrak připraví podívanou, i kdyby nemožnou a nepravděpodobnou, jsi na rychlé k cestě k uvěření čemukoli.
 I šílenosti.
A jen k krůček k zešílení.
(Film nebyl tak dobrý jako kniha, ale rozhodně stojí za podívání.)

Tento článek ukončím dvěma velmi oblíbenými citáty z knihy:
Často si myslíme,že děláme pokusy na druhých lidech, a zatím děláme pokusy sami na sobě.
 a ještě jeden, pro mě důležitější:
„Lidé se velmi rádi zbavují toho, co sami nejvíc potřebují. Tomu říkám vrchol velkomyslnosti.“

7 komentářů:

  1. Já doufám, že tu knížku v knihovně seženu. Je pořád půjčená ... tedy ne že bych se divila. Film se mi líbil, a když se mi líbil film, kniha musí být úžasná.

    OdpovědětVymazat
  2. Ke knížce se vyjadřovat nebudu, neznám, nic mi to neříká.

    Spíše se zaměřím na ten začátek tvého článku.
    Pro mě pořád zůstane příjemnější sednout si do pohodlného křesla s horkým čajem a u toho si číst milovanou knihu.
    Pokud se totiž časem do počítačů narve úplně všechno, tak mnoho věcí přijde o své osobité kouzlo.

    Kde to bude pokračovat? Vztahy a svatby přes net? Srazy přes net? Život přes net? To už nikdo nevyleze z domu, protože bude mít všechno v té hranaté srandě?
    To není budoucnost, to je šílenství.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám radši knížky a třeba zrovna Dorian skončí v mé knihovně velmi brzy, protože se mi zalíbil. Ne každá povinná četba je ale tak skvělá a tak nemám důvod si knihy kupovat. Knihovna je pro mě bohužel zapovězená, i když to musím do vysoké stejně překonat.

      Vymazat
    2. Tak to souhlasím. :) Pokud je to jen povinná četba, je skutečně lepší si to přečíst v PC a nezahlcovat tím knihovnu. :)
      I když já osobně proti městské knihovně, kam chodím, nic nemám. :D Stejně tam skoro nikdo nechodí, takže je tam většinou klid a za půjčení knížek tam platím jen malý jednoroční poplatek. :)

      Vymazat
  3. Viděla jsem nejdřív film, což podle mě bylo dobře, mohla jsem si pak vychutnat filosofický postoj O. na svět nerušená zpracováváním děje. Přišlo mi uvěřitelné, že se ten kluk tak změní. Jinak díky za vysvětlení, proč je pro tebe volba knihy z antikvariátu neuskutečnitelná :D ... Já si převážně půjčuju knihy z knihovny, až když jsou dobré, koupím si je. I když nemá nic na pocit, že jsem si koupila dobrou knihu, aniž bych ji četla :D Nebo knihu, kterou jsem si chtěla přečíst - a je dobrá. Ale není na votocvohoz kniha jako z antikvariátu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mimochodem, kdybys mi odepisovala, tak na blog, tady si to zpětně asi nepřečtu. Díky :)

      Vymazat