sobota 19. května 2012

Pomáhat potřebným

Právě probíhají maturity.
To znamená, že už je díky bohu po době, kdy probíhá tzv. "Poslední zvonění". Sama se přiznám, že tenhle zvyk považuju v podání, které vidím každý rok, za totálně nechutný. Maturanti lítají po ulicích s kasičkou, řvou ať přispějete a když nic nemáte slejou vás octem.
Jednou jsem octu neunikla. Měla jsem na sobě zrovna velice jemné a citlivé šaty a ten kluk, který to udělal dostal pořádnou ránu. Nebylo to zrovna chování dámy, ale copak lije gentleman po dámě takový humus? Neměl to dělat, já ho důrazně vyrovala. Divil se, že jsem to myslela vážně.

Od té doby si vždy v době matur pořádně promyslím, co si vezmu na sebe. Úkol zní "vypadat co nejstarší to jde". Většinou se dostanu ke třicítce a to už stačí na to, aby se mnou bylo jednáno trochu na úrovni.
Ale ani pak nedám peníze každému. Mám dvě kritéria a aspoň jedno musí být splněno:
a) slušné požádání, milé chování
b) skvěle propracovaný kostým
Letos jsem například potkala živou Avatarku! Byla tak nádherná. Škoda, že byla tak daleko a já ten den neměla ani korunu.

Podělím se s vámi ještě o jednu historku "z natáčení". Mám kamaráda, který dává svým maturantům na škole vždycky docela solidní sumičku. Minulý rok ho zastavili a peníze vybírali  do Erlenmeyerovy baňky. Kamarád jim chtěl ty peníze dát, maturanti se tvářili nadšeně. Najednou se kamarád zarazil a šokoval je: "Dám vám ty peníze, když mi řeknete, co je to za baňku". Samozřejmě nevěděli. Kamarád si své peníze schoval a ten rok jim nic nedal. Blbce nesponzoruje.

Nejsou to ale jen maturanti, kteří zastavují lidi na ulici a chtějí peníze.
Pouliční umělci. U nás v Česku malinká skupinka (ne každý, kdo má v ruce harmoniku je umělec!). Když jsem byla ve Francii, peníze na jídlo jsem za jeden den rozdala právě nadaným mladým lidem na ulici. Pokud je někdo skvělý, jsem věrný posluchač a ráda se vracím.
Žebráci. Mají vždycky psa a těch je mi strašně líto. Jenže vím, že když dám jeho pánovi dvacku, půjde si koupit krabicové víno. Alkoholismus nepodporuju. Nikdy.
Sbírky. Mám místa, kam dávám své penízky pravidelně, pokud potkám někoho cizího, tak kontroluju pečeti na kasičce, než ze mě něco vypadne.
Moc dobře vím, že jako jedna z mála to nedělám kvůli tomu, že bych chtěla být dobrá k světu, chci být dobrá k těm lidem, co celý den lítají po městě a nechají si nadávat pro dobro druhých.

Před mnoha lety jsem totiž byla já ten blázen, který sbírku pořádal. Byla to akce naší rodiny pro lidi s leukémii. Vytvořili jsme stovky sádrových sluníček, pomalovali je (některé kousky byly nádherné!) a pak je u nás ve městě dávali každému člověku, který nám něco dal. To byste nevěřili, jak dokáží být lidé hnusní.
  • Byla jsem malá holka, asi 13 let, ale to vůbec nezabránilo tak čtyřicetileté ženě, aby mi nadala do trosky, která oblbuje lidi a z vybraných peněz kupuje drogy.
  • Důchodci mě s oblibou stavěli, vyprávěli mi, jak mají strašně nízký důchod, že mi nemohou nic dát. Zdržovali mě třeba patnáct minut, pak zapadli do trafiky a koupili si ty nejdražší cigarety. 
  • Jeden pán si nechal ukázat všechna povolení, pečeti a podobně a po tom, co mě asi půl hodiny blokoval odešel s tím, že mi stejně nic nedá.
  • Když jsem se slušně zeptala asi padesátiletého pána, zakřičel na mě, že jsem malá somračka, ať vypadnu. 
  • Jednoho muže nejvíce zajímalo, co za to dostane. Když jsem mu ukázala sluníčka, tak se ušklíbl a řekl, že neví, co by s tím dělal a se smíchem odešel. 
Po celém dni na nohou jsme udaly všechna sluníčka. Vybraly jsme pár tisíc, které jsme hned posílaly nadaci. My jsme z toho samozřejmě neviděly ani korunu.
Ani nevím, zda nám nadace poděkovala, ale to není to hlavní. Vyzkoušela jsem si tu druhou stranu věci a to je cenná zkušenost.

Od té doby, i když potkám za den pět sbírek a už nemám peníze, jsem na ty lidi milá a snažím se je rozveselit nějakým vtípkem.
Jednou mi dokonce stačilo jen oblečení. Kráčela jsem ve svém loli kabátku po městě a zastavil mě klučina s kasičkou. Já neměla ani korunu, tak jsem se mu moc omlouvala. On se smál, že to nevadí, že by jen potřeboval, abych chvíli stála s ním. Moc jsem to nechápala. On najednou kousek poodběhl a zavolal "Hej kámo, pojď sem! Mám tady princeznu...(chvíli ticho)....ne vole, normální princeznu. Živou velkou princeznu!"
Za chvíli došel i jeho kamarád a zasněně si mě prohlížel se slovy, že princezny existují. Asi po deseti minutách jsem je opustila, i když z toho nebyli vůbec nadšení.
Prý se se mnou dobře povídalo.,....a taky jsem díky oblečení přitahovala pozornost lidí, kteří jim pak dali i těch pár korun... :D

Takže dívejte se na to i jinak, když vás na ulici zastaví kluk či holka s kasičkou.....nemusíte jim dát peníze, ale úsměv určitě ocení...protože se na ně moc lidí neusmívá

10 komentářů:

  1. Upřednostňuji přímou a fyzickou pomoc než tu finanční - pracuji v diecézní charitě, už pět let chodím jako dobrovolník za pacientama na onkologii (dřív za dospělýma, teď na transplantační onko jednotku k dětem) a krom toho ještě na ženskou psychiatrii. A přináší mi to tisíckrát lepší pocit, než kdybych hodila desetikačku do kasičky. No a v neposlední řadě je mou budoucí profesí speciální pedagožka, takže pomáhající profese jsou můj život :-) A nevidím smysl v tom, abych do této oblasti ještě dávala peníze, když mě právě tato oblast o peníze v budoucnu bude připravovat -kdo by náhodou pochyboval, platy v této sféře nestojí ani za řeč :-) naštěstí nejsem pošahaný materialista, takže s tím nemám problém. Naopak nevidím důvod, proč by všichni ti, kteří pro tuto oblast nedělají NIC přínosného, nemohli alespoň finančně přispívat. Dala bych to jako povinnost (a teď mě zabijte :-P )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš můj obdiv. Na tohle jsem příliš slabá aneb děti s onkologickým onemocněním bych asi nikdy v životě nevydýchala, to už radši to psychiatrické oddělení. Docela si rozumím s autisty, tedy aspoň na té úrovni, na které si s nimi dá rozumět, ale jako práci bych to asi nedokázala. Proto si velmi cením lidí, jako jsi ty.
      Právě proto, že pro tyhle lidi nic nedělám tak ráda přispívám. I když na to padnou většinou mé peníze na jídlo...vlastně znovu přemýšlím o nějaké sbírce, ale problém je, že jich je v poslední době strašně moc X_X

      Vymazat
  2. S pouličním prodejem drobností, kdy jde výtěžek na dobrou věc, mám taky své zkušenosti. Měli jsme ve škole aktivní profesorku a všichni jsme se chtěli zapojit a pomoct jí, proto jsme prodávali stužky na pomoc v boji proti rakovině. Takových věcí, jaké jsme si vyslechli... ani neříkat. Musím se přiznat, že už bych do toho nikdy nešla.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak já tedy těmhle sbírkám moc nevěřím - tedy nepřispívám.
    A přiznám se, že nemám vyhlídnutou ani žádnou charitativní organizaci.. Nějak mě to neláká.

    Na druhou stranu, mám moc ráda zvířata. Asi i radši než lidi. Takže jezdím pomáhat do psích/koňských útulků, občas přivezu nějakou materiální pomoc, čas od času pošlu příspěvek tomu "svému", když mi zrovna zbydou peníze. Miluju tu práci a lidi okolo :)
    Ale pomáhat do nemocnice, to bych nešla, nebavilo by mě to.. A upřímně, asi bych to ani nevydýchala. Stačilo mi pomáhání při hiporehabilitacích...

    OdpovědětVymazat
  4. Lilith: jsi můj člověk. :) Za zvíře bych dýchala. U mě je to natolik silné, že je mi jedno jestlije to mini mravenec nebo naopak plejtvák obrovský. Zvíře jako zvíře a každé si zaslouží být milováno, obdivováno, hýčkáno. (i když rodiče tvrdí, že bych všechno jen rozmazlovala - ale dá se těm kukadlům odolat?)

    Reiko: vlastní poslední zvonění jsem ignorovala a vysedávala doma. Jeden z důvodů byl sice i ten, že jsme nehodlala jít po maturitě pít s ostatníma, ale hlavně proto, že tenhle zvyk mi přijde zbytečný. Ano, kdysi měl smysl, protože bylo známo, že studetni bývali chudí a tuhle sbírku k něčemu měli. Zjevně to, ale dnešní mládež neví a dál tupě každý rok napodobuje sto let starý zvyk. -.-
    Co se týče dávání peněz jinam, nikdy nic nedávám. Jednak (a to se přiznám, i když chlubit se něčím takovým není hezké) nemám ráda lidi a jednak i kdybch někomu pomoct chtěla, nemám jistotu, že se to k daným lidem skutečně dostane. Ano, můžou mít ověření atd. ale prostě jsem se nikdy nenaučila těmhle věcem věřit. Jako další důvod mám to, že na tom nejsme tak dobře a každá koruna je u nás potřebná. :( A i kdyby se to někdy změnilo, tak jak jsem psala výše, raději bych za ty peníze koupila něco zvířátkům v nějakém útulku či jiném místě. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Megamisama Aiko: Souhlasím, taky neřeším, o jaký zvíře se jedná. Občas se sice někdo zatváří trochu zmateně, když na něj zakřičím, ať si dá pozor, jinak zašlápne brouka, případně když mu zakážu zabít komára, ale tak co :) Prostě se řídím heslem "život jsi mu nedal, tak mu ho ani neber".
    Jinak peníze do útulků občas posílám (viz můj první komentář), ale málokdy mi něco zbyde. Jako správnej milovník zvířat jich mám několik doma a ty "sežerou" většinu mých financí. Nakupování mi třeba nic moc neříká, ale jak vyjdu do zverimexu, většnou vylezu s několika taškami a peněženkou o pár stovek lehčí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já měla andulky, teď mám kocoura. A ke všem jsem přišla náhodou. :D Ale jsem ráda, že se ke mě dostali. :)
      Přesně! Já pouštím mouchy a jinou drobotinu ven, pavouky chytám do krabiček, abych je bezpečně odnesla na zahradu, a podobně. :)

      Vymazat
  6. Díky bohu u nás se neleje ocet. Největší exces byli kluci před školou co si vzali nějakou voňavku.
    Ale vůbec je to nevděčná činnost něco vybírat. I na tu blbou maturu. Málokdo přispěl nějakou korunu, někteří byli sprostí, někteří nám vysvětlovali jak za jejich dob to neexistovalo a tak to kvůli tomu nebudou respektovat a podobně.
    Na druhou stranu. Maturanti jsou ti kdo budou jednou živit starší generace a vydělávat jim na důchody. Když už lidi nechtějí přispět, nemuseli by být aspoň sprostí.
    Zvlášť když u nás ve městě neexistuje nějaké polévání octem, nebo nějaké velké pořvávání na lidi. To si tu skoro nikdo nedovolí. Kdyby za toto někdo nadával, tak to chápu.
    Pokud mám na něco přispět, tak jsou to sbírky které skutečně znám. Třeba bílá pastelka a podobně. A maturantům taky. Co když mě jednou budou živit?
    Jinak mám sklony takovým sbírkám moc nevěřit. Jsem děsně nedůvěřivá.

    OdpovědětVymazat
  7. Já teda maturujícím přispívám, ale mým požadavkem je opravdu úchvatný převlek nebo musí být z mé školy ;). A musím s tebou souhlasit - jak pouliční umělci, tak žebráci i různé sbírky. Pokud jsou umělci opravdu šikovní, proč nepřispět. Naopak u těchto žebráků s pejskami, těch ej mi sice líto, ale jak můžu vědět, jak získané peníze zužitkují. Přiznám se, že kolikrát jim dám třeba jídlo, které jsem si koupila navíc nebo pití, které mám zbytečně velké. ohledně sbírek...kolikrát mě zastaví nějací mladí lidé a vnucují, div, že se mnou nevlezou až do školy nebo autobusu, jenom abych jim přispěla. Jednou si mi třeba stalo, že jsem čekala v čekárně na ortodoncii, když s enáhle otevřely dveře a dovnitř vstoupila stará paní s lístečkem, na kterém prosila o příspěvěk, protože je chudá. Já u sebe neměla peníze, ale kluk vedle přispívat. Přišlo mi to docela divné, jelikož přeci jen na tohle místo chodí převážně děti a mladiství a doktorka by byla opravdu rozlobena, kdyby přišla an to, že do její čekárny chodí lidé žebrat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Holt zoufalí lidé dělají zoufalé věci :-/

      Vymazat