středa 9. května 2012

Problém - předělejte celou rovnici

Asi jsem na lidi příliš náročná.
Vzpomínám si, že když jsem byla malá, tak jsem kolem sebe měla plno kamarádek. Měly mě rády a teď zpětně vidím, že se na mě vesměs staly závislými. Ale měla jsem s nimi hezké "dětství". Nikdy jsem nebyla sama.


 Čím víc stárnu, tím míň blízkých lidí zůstává. 
Ti, za které bych dala minulý rok ruku do ohně, se někde ztratili. Většinou si našli holky a na starou přítelkyni, která byla vždycky poblíž, naprosto zapomněli.
Neměla jsem jim to za zlé.
 Dokud jsem to samé neudělala svému nejlepšímu příteli. Jsem vyléčená z lásky, která ničí všechno krásné. To totiž láska není. Nic, pro co bych musela obětovat své přátele, není hodno toho, aby to existovalo. Zjistila jsem to velmi pozdě a skoro jsem zaplatila největší daň. To, že se tak nakonec nestalo, je jen dobrá vůle člověka, který by mě měl spíš zabít než mi odpustit.
A já vím, že tihle kluci se vrátí. Jako jsem se vrátila já. Vrátí se, protože vztahy nejsou věčné. Ne, že bych jim to nepřála.
Nepřeje jim to realita.

Kolem mě je plno dalších lidí....
Ne, že bych neměla ráda své spolužáky. Jsou to fajn lidi. Jenže za dva roky půjdeme každý jinam. Nejdřív budu mít pocit, že je to strašné, že mi budou chybět. To jsem si myslela po devítce. Byla jsem šokována tím, jak rychle mě to přešlo. Jak rychle jsme byli "cizí". Tohle se stane znovu. Pár vyjímek zůstane, zbytek bude řasem úplně zapomenut.
Už se vidím, jak si v padesáti nebudu moct vybavit jména jako moje babička nad třídní fotkou.
Je to tak smutné.
 Paměť je tak křehká věc.

Jsem zlá a odměřená, proto nemám kamarády.
 To si myslí mnoho lidí. Ale já nestojím o kamarády. Kamarádi jsou o tolik méně než přátelé, kamarád je ten, co tě prodá za třicet stříbrných.
Nikomu, komu bych říkala "kamarád", bych nemohla věřit.
 A důvěra je u mě základ všeho. Bez důvěry se nehnu z místa.

Jsem podezíravá a proto mám jen pár blízkých přátel. Proto jsem někdy sama.
Ale jeden z nich mě opravdu nepodrazí, ani mě nenechá ve štychu. Možná je to proto, že ho krmím :D
Představuji vám kocoura Čmouda (Krále Alexandra Velikého)
A kdoje váš nejlepší přítel? :-)

2 komentáře:

  1. Já s přátelstvím zacházím velice opatrně. Už proto že jsem v minulosti vlastně nic takového nepoznala. Teda měla jsem 2 kamarádky když jsem byla malá. Jedna na mě zapoměla kvůli ostatním lidem a u té druhé to bylo přátelství na tenkém ledě. Za každou blbost se semnou přestala bavit. Pak jsem měla problém vůbec nějaké kamarádství navázat. Lidem jsem nevěřila a pořát byla v křeči. Až teď si troufám říct že nějaké přátele mám.
    Taky mezi své přátele řadím kočky. Jen sousedi na mě blbě koukají když jdou kolem a vidí že na ně mluvím. U nich je to jen tvor na chytání myší a kromě toho že jim hodí nějaké to krmení jim víc pozornosti nevěnují.

    OdpovědětVymazat
  2. I já mám za nejbližšího přítele to vrnící klubko. ^^
    A souhlas s Alice-chan - blízkých přátel pár mám, ale jejich malé množství vyvažuje jejich upřímné vztahy ke mě. :)
    A co se týče přímo tebe, mě jsi sympatická a jsem ráda, když se s tebou vidím, i když to není tak často. :)

    OdpovědětVymazat