neděle 10. června 2012

O "komárech" a lidech

Nic není černobílé.
Čas od času vyplňuji nějaký strašně anonymní dotazník, který se zaměřuje na šikanu. Miluji otázku "Setkal jste se někdy v život se šikanou?" V jakém bláhovém duhovém světě by žil člověk, který by upřímně napsal, že ne.
Pochybuji o tom, že někdo takový existuje.
Šikana je rozšířený fenomén mezi dětmi, obzvlášť na základní škole. Tihle skřeti, jak už jim říkám jako "starší agentka", jsou většinou neobyčejně krutí ve svém počínání.

Zažila jsem šikanu od různých skupin lidí. Mluvím jako zasvěcenec do všemožného ubližování. Moc dobře vím, jaké to je, když proti vám stojí každý.
V té době bych dala cokoliv za to, aby se mi to nedělo.
Teď bych se ani za nic nevzdala té zkušenosti.
Co tě nezabije, to tě posílí.

Chtít nějakým způsobem zamezit šikaně je blbost!
Nejen, že je to nemožné, ale taky je to podle mého nezdravé. Je to stejné jako přehnaná hygiena. Malý človíček si zvykne na všechno sterilní a pak když potká bacila, tak skoro umře. Za to dítě, které bylo vychováno v přirozeném prostředí je mnohem odolnější.
Je mnohem lepší, když se člověk naučí bránit v brzkém věku, než když ho pak začne buzerovat šéf a on se z toho zhroutí, protože do té doby na něj byli přece všichni hodní a milí.
Je mnohem lepší obrečet malé problémky s vrstevníky, než se pak divit, co lidi dokážou.
Je mnohem lepší, když se člověk zocelí.
V tomto platí, čím dřív, tím líp.

Takže drazí šikanéři, dělejte to dál a dělejte to se svým zvrhlým zapálením. Jste srabíci a někdo by vás měl přerazit vejpůl, ale nebojím se toho, že by na vás nedošlo. Na každou svini se vaří voda.

Drazí šikanovaní, ten idiot, co si myslí, že je lepší než vy, si nezaslouží vaše slzy ani pocit ponížení. Ukažte mu, že jste výš než on a koukněte se mu do očí. Usmějte se. Nenechte se zahnat do kouta. Máte na to vzdorovat!

Drazí přátelé šikanovaných, buďte oporou svému příteli, pomozte mu vzchopit se, ale nikdy nejednejte místo něj. I když jste silnější a násilníka byste rozmáčli mezi prsty, pomsta problém neřeší a zlo vyvolá jen další zlo.

Drazí přátelé šikanérů, prosím vás, dejte svému kamarádovi přímý úder do obličeje a doufejte, že si to vezme jako správný chlap/žena a rozsvítí se mu.
Pokud ne, tak je to v pohodě, asi už s vámi stejně nebude mluvit.
Takoví lidé za přátelství nestojí.

Ale i takoví jsou na světě potřeba.
Jako komáři. Komáři nás otravují, sají nám krev a roznášejí nepříjemné choroby. Ale kdyby nebyli, plno zvířat by nemělo co jíst. Potravní řetězec, to je jejich význam.
Význam šikanérů je zocelit. Jsou nám odporní a možná bychom je v jistých chvílích velmi rádi viděli na skřipci.
Ale nakonec nám dělají službu.
Stejně jako komáři.

I když komáry mám asi radši.

3 komentáře:

  1. Tak já osobně si myslím, že šikana by se měla řešit, pokud zachází daleko. Jako ničení věcí, bití a vyloženě psychické týraní.
    To že mě někdo pomlouvá, háže na mě blbé pohledy a nadává mi? Bitch please, ti lidi jsou hovna.
    Ona je totiž šikana a šikana.
    Já kvůli šikaně přestoupila na jinou školu, kde se mi to ale taky nevyhlo, a taky jsem to řešila. A taky se tomu zamezilo, sice ne tomu odvaru (pomluvy, nebavení se, pohledy, ignorace, posměšky, urážky), ale ten se dal zvládnout, hlavně díky mojí rodině (on je rozdíl když se máš o koho opřít a když ne).
    Ona šikana je hnus, ale pravdou je, že se jí člověk snad nevyhne.

    OdpovědětVymazat
  2. Podle mě by se šikana rozhodně měla řešit a mělo by se jí bránit. Sice chápu ten argument že se lidi naučí bránit, ale není to tak jednostranné. Někteří se to nenaučí.
    Mě buzerovali všude kam jsem přišla. Smáli se mi, házeli po mě odpadky, dělali mi samé sprosťárny a to trvalo 14 let dokud jsem neopustila systém vzdělávání. Jediná obrana proti nim je jim to tvrdě vracet, aby mě nechali chvilku napokoji, ale i tak to člověka rozloží. Ty rady že si nemá člověk takových otravů všímat jsou podle mě naprosto zcestné. Akorát přitvrdí když vidí že se nechá.
    Myslím že kdyby mi to nedělali, byla bych v životě daleko použitelnější.
    Minimálně bych se furt nesnažila před lidma schovávat a vyhýbat se jim. Nebála bych se jich. Mohla bych jít normálně na poštu, k lékaři nebo nakoupit, aniž bych se před tím týdny stresovala. Nebála bych se nosit oblečení jaké chci. To že mě lidi celý život buzerovali za každou kravinu, za to kdo jsem, jak vypadám a vůbec na tomhle zaručeně podíl mělo. Teprve když jsem se těch lidí střepala se začínám normálně učit žít. Jenže je pěkně naprd když je člověku už 20 a je neschopnější než leckteré děcko.
    Celý život to pro mě bylo o boji s někým, permanentním pocitu ohrožení, permanentním posměchu, hnusu a vyčerpání. Ono se to nezdá, ale člověka to presuje i když se tomu úspěšně brání. Tím že jsem byla holka na chlapském oboru tak na mě byly dvakrát takové nároky a furt jsem musela někomu něco dokazovat. Kamkoli jsem se vrtla tak se na mě lidi sesypali už od základky. Člověk to už pak nosí v sobě a je na něm vidět že je snadná kořist. Teď zas nemám práci a jsem v háji, protože prostě neumím někam jít a někomu se vkecat. Na životopisy samozřejmě žádné odpovědi nedostávám.
    Na vhodnou nabídku navíc narazím zřídka. Pokud člověk není průbojný, tak má prostě smůlu.
    Z venku to možná člověku tak hrozné nepřijde a vidí to jako dětské pošťuchování, ale v člověku to může nadělat pěknou paseku. Proto bych šikanu nikdy nezlehčovala. I když si tím někdo prošel taky, nemusí vidět co všechno zažívá ten druhý.
    Když člověka okolí x let vychovává ve stylu ,,hlavně drž hubu a zalez někam" nenaučí se to jinak.
    Právě proto si myslím že je to naopak s tím jak píšeš že se nenaučí bránit. Člověk který šikanovaný nebyl obyčejně má sebedůvěru a tak se šikaně ze strany šéfa postaví. Člověk co to zažíval celý život leda ohne hřbet a trpí to, protože je na to tak navyklý.

    OdpovědětVymazat
  3. Souhlasím s Alice-chan.
    Je pravda, že někoho (já, ty a spousta dalších) šikana zocelí, ale jsou i takoví, kterým ublíží dlouhodobě.
    A pak jsou tu samotní aktéři. Někteří to dělají pro vlastní zvrhlé potěšení, jiní z nudy, ale najdou se i tací, kteří se opravdu bojí, aby se to nestalo jim (či čehokoli jiného), tak raději oni dají první úder a když ještě vidí, že je ostatní podporují, myslí si, že je všechno OK.

    Celá ta studijní fraška je o strachu. Každý jedinec v každé společnosti se něčeho bojí, takže se z něj stane šikanér nebo jeho pomocník a na těch, co jsou sami sebou pak závisí rozhodnutí -> "Mám celou školní docházku předstírat, že jsem jako oni a svým milovaným činnostem/stylu oblékání/čemukoli se věnovat v čase, kdy mě oni nevidí nebo až dostuduju? Nebo prostě bojovat dennodenně a nenechat si nic líbit, protože mi ty věci za ten boj stojí?"

    Každý se rozhodne jinak a těch 14 (nebo méně či více) let pak prožije podle toho.

    Na druhou stranu s tebou souhlasím, že ti, kteří mají cestičku dlážděnou milými a řiťolezeckými slůvky a činy těch, co se jich na škole bojí, se pak ocitnou v práci, kde jim šéf/ka vynadá do neschopných kreténů a nakope do jejich růžových zadků. Mým šikanérům se již stalo a bez mučení se přiznávám, že mi to pomyšlení dneska dělá móóc dobře. XD A stejně jako ty, jsem za to období ráda, i když v daných letech jsem se snažila být neviditelná. :D

    OdpovědětVymazat