úterý 31. července 2012

Novinky z kobky..


...nedivte se názvu, venku je vedro a tak jsem se zabarikádovala uvnitř.
Co je u mne nového?
  • snažím se víc sportovat, kvůli jednomu nepravděpodobnému a bláznivému snu
  • opravdu neutrácím a pokusím se to dodržet
  • jsem strašně pozitivní, tak moc, že to štve okolí
  • jím zdravě (Překonávám se! XD)
  • chtěla bych se účastnit psaní blogu na Votočvohoz. I když si myslím, že mám co nabídnout, konkurence z řad facebookových královen bude velká. Bohužel jde o hlasy ZDE
  •  koukám na NCIS a jen kvůli nové řadě září nevymažu z kalendáře
  • sledování data mě děsí a ničí
  • outfit z posledního srazu musím vyfotit znovu, fotky mi kvůli světlu nevyšly X_X
  • stále nemám bílou látku na šaty! 
  • přemýšlím o prodání dalších lolita věcí, chci si nechat jen jednodušší lehce kombinovatelné kousky
  • koupím si pernamentku na bazén
  • udělám si ještě minnimálně jednu květovanou čelenku
  • prostě žiji sladce.. :D
/obrázek, co mne velmi zaujal při surfování na netu. V zrzkách prostě něco je :-)/

pondělí 30. července 2012

Trocha stínu na očích...

Víte, že se moc nemaluju, takže ode mne moc kosmetických rad čekat nemůžete. Podle mě je to stejně nuda, ale lidé to očividně čtou. :D
Ale pravda je, že když bych si chtěla něco koupit, tak možná dám na recenzi.
Tak se na to pojďme vrhnout.
Dneska to bude o MAXFACTOR, MAX EFFECT, DIP - IN EYE SHADOW, odstín Party Lime 06.

Koupila jsem si ho hlavně kvůli tomu, že mi moje zelené stíny pošly věkem. Nepoužívala jsem je moc, ale hodlala jsem s tím (hlavně kvůli hráškové sukni) začít.
Původně jsem šla pro linky, ale ty se v takovém světlém provedení neprodávají a tak jsem sáhla po těchto stínech.

+ vydrží na očích i v totálním vedru celý den
+ intenzivní barva
+ žádné nepříjemné pocity těžkosti nebo sypání z víček
+ jednoduché nanášení (žádné hledání ztracených štětečků)
+ praktický tvar

+/- v akci stály 99Kč
+/- nemám představu jak dlouho mohou vydržet, nejsou moc velké, ale zase jimi člověk neplýtvá kvůli šikovnému štětečku

neděle 29. července 2012

Divní lidé zaútočili na Brno!

Zatím nebyli hlášeni žádní mrtví, jen dva lidé, kterým vypadly oči z důlku a jeden cyklista, který při sledování těchto zjevů spadl do příkopy...
(pokus o bulvární nadpis :D, který je pouze reality-inspired)

 Bylo normální ráno a já jsem si vstala překvapivě brzo. Jen jsem nevěděla, že v televizi dávají reprízu zahájení OH, takže jsem se místo chystání koukala na zahajovací stejnokroje.
Pak jsem se upravila za pět minut a letěla na vlak. Nakonec jsem jela sama, protože mě Facebook nemá rád (a já nemám ráda jeho) a tak mi neposlal zprávu, že je příjezd orgů posunul na dřívější čas. Nevadí, aspoň jsem si popovídala se svým Pádlem (mobilem) a konečně jsem ho donutila dělat, co chci aby dělal.

Dojela jsem na místo.
 Začla akce "Hledáme hodiny". Nechápu, proč mají Brňáci tu hodinovou úchylku. Taky jsem to zažila. Bylo mi řečeno stůj u hodin. Ptala jsem se u jakých a oni mi na to řekli, že mi to bude jasné. Nebylo! U nádru je tolik hodin, všechny podobné. Vrrr! Nakonec jsme ale Ty Hodiny našli a Yuyu předala své věci nějaké slečně a my mohli pokračovat v krasojízdě.

Klukům se líbil náš srazový sexshop, u kterého většinou děláme fotky, ale zdrhli mi moc rychle takže tentokrát nebude žádná reklama na zajímavý obchod.
Pak jsem je konečně trochu postavila do latě a začla fotit "kvalitní" momentky :D, kterých bylo nakonec asi sto.
Zapadli jsme k Vietnamců, kde jsme trochu poděsili lidi a pak zamířili do Vaňkovky. Zjistili jsme, že jsme rozděleni na dva týmy. 4 trpaslíci a 4 vysocí. Samozřejmě malí si pořád stěžovali, že je utlačujeme :D (a my jsme to přitom vůbec nedělali, viďte! XD)
Ve Vaňkovce jsme zjistili, že ani nevíme, proč tam jsme a neustále jsme se zastavovali a tvořili skupinky v nevhodných místech.
 Pak jsme zamířili do NewYorkeru, do sekce spodního prádla, kde se část výpravy včetně mne zapomněla. Při odchodu už začínaly drobné přeslechy, když jsem se s Yuyu bavila o barvách léta, tak se najednou ozvalo "Tetřev? Tetřev?" Nevím, kde se vzalo slovo tetřev, ale aspoň vidíme, jak máme velkou fantazii :D.
Následovalo jídlo, tedy spíš obsazení KFC ženskou částí osazenstva a Mexikánců u pánské části osazenstva. Já jsem samozřejmě držela s pány. Byla jsem opět prase dne, protože jsem ještě nezjistila jak tu zatracenou polévku v chlebu jíst, abych vypadala inteligentně. (Čekám hejta!)
Začli jsme se bavit o svých "studijních předpokladech" (poprsí) a já to detailně zdokumentovala. V tuto chvíli se začal sraz rozjíždět a už to s námi šlo jen s kopce.
Nakonec se jedna půlka stolu tak smála "výtahu", že jsem měla chuť udělat fotku "Elita prezentuje....výýýtáááh!"

Pak jsme zamířili do čajovny, kde nás (jako obvykle) podělali otevírací dobou a tak jsme bloudili Brnem a hledali jistou cukrárnu. Já zatím zdokumentovala i pánské studijní předpoklady (jen zadky v kalhotech, co si o mne myslíte?! XD), aby i dámy mohly ocenit mé fotografické snažení.
V cukrárně jsme si objednali různé super ovocné koktejly. Pánové se inspirovali Yuyu a dali si něco jahodového, já měla citronádu, Kira nealko Mochito, dvě holky měly Sex on the beach a myslím, že jsem zapomněla, co pila Eris XD. Ovšem vše vypadalo opravdu luxusně!
A jak si tam tak sedíme a bavíme se o tom, zda by to Jackovi stálo za to být šlapkou a Yuyu to zkrátila jen "zda by to Jackovi stálo", tak se tam najednou objeví kamarád kluků. Svět je prostě malý a Slovensko je asi tak malé, že se tam všichni znají XD. Kira si ze svého Mochita odnesla lopatu. Poučila jsem ji o tom, že když zakope mrvolu, tak musí minimálně 150cm pod povrchem, aby ji nevyhrabala zvěř, ale vypadalo to, že Kira nikoho nedonutí se potkat se Steavem (revolver), ale že se do své "chlupaté lopaty" zamilovala. Kira nebude "Forever Alone!"

Konečně jsme došli do čajovny a obsadili podium. Na stole se začly objevovat džusy, čaje a hlavně tam přistála šíša s jabkovou příchutí. Není to zrovna "my style", takže jsem byla jediná čistá a koukala na to, jak Jack dělá kroužky a ostatní se o to jen snaží. Yuyu to vzdala a ukázala nám, že byla v minulém životě "dráčikem" a foukala kouř nosem ven. Nálada se stala velmi uvolněnou :D

Kira se (opět!) upravovala a vyndala své kouzelné zrcátko, o němž holky prohlásily, že vás udělá.....Nedopověděly větu, já s Yuyu už jsme byly zvědavé, jak to funguje, tak po tom zrcátku čapnu a zjistím, že mě udělá...ufonem! Bylo to totiž takové to super zvětšovací. S Yuyu jsme byly tak zklamané a tak jsme si založily telepatickou rádiovou stanici, na které jsme se bavily po zbytek srazu. Název kanálu je Staré perverzačky :D
Winnie nás opustila a my pokračovali v krasojízdě.
Pánové nás začli zaučovat do tajů jazyka, ne tedy jejich vlastního, nýbrž slovenského. Zaujalo nás slovo "korytnačka" a začli jsme přemýšlet, proč je zrovna želva korytnačka. Měla jsem na tom být sice s hlavou nejlépe, ale každý to přehodnotil, když jsem řekla "no, tak když želvu vydlábnu, tak mám koryto". Opravdu originální vysvětlení, které zděsí každého milovníka zvířat. Nebojte děti, korytnačky mám ráda :D

Když jsme skončili v čajovně, a že se nám nechtělo, tak jsme se odplazili po hlavní k nádru. Nejdříve jsme odeslaly kluky. S Yuyu jsme "brečely", ale ostatní holky to moc nechápaly, stejně jako to nechápal celý perón. Ještě jsme si poslali pár "zamilovaných" pusinek a kluci odfičeli na slovenskou stranu.
Pak jsme ještě chvíli zevlili (derpili!) na nádraží. Já si koupila už druhé velké pití a kdosi pronesl teorii, že už ví, proč celá kvetu. Protože dobře podlívám!
Já jsem zase prohlásila, že než pojede vlak, tak budu na suchu (,což se ukázalo jako pravda...wuaaa).
Rozloučily jsme se se zbytkem bandy a počkaly si na náš super expres vlak na Bohumín.
Jako nejvyšší a nejprůbojnější jsem se vetřela mezi první lidi, co vstoupili do vlaku a tak jsme měly krásné místečka, i když jsme stejně chcípaly i s otevřeným oknem horkem.
Nejdřív nás opustila Kira a my s Yuyu jsme pokračovaly v osobní debatě o chlapech až do Přerova. Pak mě opustila i Yuyu a já si v klídečku dojela sama až domů.

Po cestě z nádraží mě potkal muž, tak 40-50 let, takový normální chlap a řekl mi, že v tom oblečení vypadám sexy, že mi sluší, a že se mi musí omluvit, že mi celou cestu (šel za mnou) koukal na zadek XD. Uvedl mne trochu do rozpaků, ale byl milej, žádný úchyl, takže to bylo v pohodě.
(Po celém dni jsem nebyla vůbec sexy, byla jsem jak nahnilá kytka XD, ale asi to má rád).

Doma jsem projížděla fotky a musela jsem říct..
 Sme čarovný!

pátek 27. července 2012

Když se Reiko díva na NCIS....

...tak nemůže mít ruce v klidu.
A tak popadne všechny staré kalhoty a začne je vylepšovat.


Takže které jsou nej?
Všechny jsou k prodeji ZDE

čtvrtek 26. července 2012

Srpen - měsíc bez nákupů?

Asi bych si stejně jako u knížek měla říct s oblečením dost a vyhlásit srpen měsícem bez nakupování.
Jinak budu potřebovat další skříň (technicky nemožné, mám malý pokoj)
Jenže mám prostě štěstí. Vždycky potkám něco luxusního za málo peněz. A pak už se to kupí. Překvapivě většinu těch věcí vynosím a popřípadě prodám na VV.
Utrácím, ale i vydělávám.
Přidám i jedno moudro "Peníze budou, my nebudem" :D

Dnes jsem koupila v Gate dlouhou průhledou sukni ve slevě. Je skvělá a chci ji už od té doby, co jsem ji tam viděla.

 Sako za 40,- od nás ze sekáče. Mají tam teď megaslevy, tak si zítra půjdu ještě pro záclonu na vylepšování jiného oblečení :D

V Deichmannu jsem slyšela písničku. Zaujala mne. Chtěla jsem si zapamatovat nějaká slova, abych si jí mohla najít.
Pak jsem zjistila, že ji znám.
Bylo to zvláštní...
Byl to Michal Bublé a jeho Haven´t Met You Yet

středa 25. července 2012

Krajka na modrém podkladu

Už dlouho jsem sestřičce slibovala, že jí vylepším staré džíny. Ustřihla jsem je na kraťasy už na konci školního roku, ale nějak jsem se pořad neměla k dokončení.
Dnes ráno se vzbudím. Prší. Má vyjížďka na kole padla a tak jsem hledala práci na doma.
Vypárala jsem pas u mintové sukně, abych si ji mohla zkrátit na loli délku a nevěděla co dál.

Nakonec jsem se vydala na poštu odeslat balíky a zabloudila jsem i do sekáče.
Měli tam zrovna nějaké megaslevy (můj bože, snad ho neruší). Ozkoušela jsem si všechna světlá saka, ale velikost 38/40 je nesehnatelná. Nakonec jsem si přecejen vybrala béžévé s krajkou (sako uvidíte někdy příště), ale hlavně jsem koupila záclonu.
Obří, krásnou, za hubičku.
A mohla jsem začít tvořit.
Takhle vypadaly kraťasy před zásahem:

 Takto vypadají po zásahu:

Stálo mě to nehty i nervy, ale jsem spokojená. Jsou dokonce hezčí než na fotce :-)

úterý 24. července 2012

Kdysi jsem byla víla...

Dnes jsem si šla shánět umělé květiny, abych si mohla konečně udělat čelenku na sobotní sraz. Prošla jsem asi pět obchodů a až v posledním květinářství jsem našla to, co jsem potřebovala - oranžovou kytku. Jenže byla poslední a já potřebovala čtyři a tak jsem tam strašně smutně chodila a nadávala. A pak jsem našla něco lepšího.
Proč oranžové?
 Té na sobě budu mít až moc.
A vzala jsem si zelenobílé - k hráškové sukni.
 Asi jsem byla víla.
Nebo jsem?
Kdo ví.... :-)

pondělí 23. července 2012

Co uděláme s tím opilým námořníkem?

Jedna z nejhranějších písniček na KN. Mám ji ráda, je taková správně rytmická a rychlá :D

Tak a teď už k "suvenýrům"
  • náramek - někdy si ho nechávám až do září, protože mě nabíjí pozitivní energií. Letos je růžovo-černý (byl bílý, červený, modrý, žlutý...)
  •  tílko s logem - letos novinka, prostě jsem ho musela mít. Je pohodlné :-)
  •   šátek - je obří! :D
  • náramek - je nádherný, nemůžu se na něj vynadívat :-)

neděle 22. července 2012

Sehnat chlapa je těžká robota - KN 2O11

Tak mám za sebou nejlepší dva dny prázdnin.
Po návratu prohlašuji, že jsme měli snad nejlepší počasí, co kdy bylo. Jo, pršelo, ale byla jsem celé dny v kraťasech, takže to asi nebylo tak strašné.

Tak a teď vás zasypu svými oblíbenými odrážkami :-)
  • kluci se nám smáli, když jsme náš stan pokryly igelitem. Zelenáči! Jsme staré Keltky a sakra dobře víme, co umí se stanem udělat letní deštík :D Možná si dělali srandu z toho, že "jdeme malovat", ale my měly ve stanu sucho. O stavu jejich stanu bych po dnešní noci pochybovala XD
  • Nikde neuvidíte více odhalených mužů než na KN. Tento rok bych napočítala asi tři přední části a asi deset zadních částí mužského těla :D. 
  • měla jsem nějaké špatné vibrace na levé straně těla. Ráno jsem se probudila odřená s modřinou na koleni. Tak jsem asi náměsíčná, protože nevím, že bych sebou práskla o zem:D Další den jsem se slunila (asi půl hodiny) na dece a pod levou paži mě píchla vosa. Paní vedle mě si myslela, že nadávám jí, když jsem začala vykřikovat "Mrcho jedna, chcípni!"
  • chtěla jsem si sednout na lavičku. Sedla jsem si doprostřed, ale viděla jsem blbě na podium. A tak si po lavičce hopskám na kraj. Najednou se lavka převáží - já letím dolů a všechno ostatní včetně stolu, piva a Mattonky letí nahoru. Překvapivě jsem to ustála a zůstala levitovat nad zemí.
  • tancovala jsem irské tance, tady spíš takovou parodii, které jsme byli schopni pod podiem, za vedení zkušených tanečníků. Užila jsem si to neskutečně. Až budu někde ve velkém městě, tak budu chodit na irské tance. Chci to aspoň zkusit, i když nevidím jako pravděpodobné, že bych dokázala létat jako tanečnice. obdivuju je.
  • Pan Kočko má nejlepší vlasy! :D
  • Pan Kočko a jeho orchestr je taky skvělá kapela, miluji jejich texty. V první první písničce se zpívá o tom, jak je těžké najít muže (líbí se mi část "ten je na chlapy, ten je ženaty") a druhá je taková zemitá.
  • Mladá skupinka kluků Vintage Wine byla opravdu skvělá!
  • Po kempu pobíhal pirát, který měl úplně úžasný kostým a parádní pohyby!
  • každý rok víc a víc přemýšlím o tom, že si ušiju něco dobového
  • Skupina irských tanců Seamróg byla neskutečná, naprosto jsem nechápala. Tancovaly na Fantoma opery a podovné skvělé skladby. (Myslím, že i na The Devil´s Trill, ale možná si to pletu s jinou podobnou skladbou od Mae).
  • miluji trdelníky - obzvlášť mandlový *_*
  • koupila jsem si pár drobností
Už teď se těším na KN 2013 :-)
(Bran- Tros matelots du port de Brest)

pátek 20. července 2012

Návrat do dob, kdy muži nosili sukně

Kam že to vlastně dneska jedu?
Keltská noc je takový velmi pohodový festival keltské hudby, tance (a medoviny). Letos tam jedu už po páté. Mám ráda tu atmosféru tam, protože je stále celkem komorní (žádná mega akce, kde člověk potkává naprosto neznámé lidi).
Čeká mě samozřejmě stan, spacák, karimatka, takže se už měsíc modlím za snasitelné počasí. Zvláštní, že nepamatuji rok, kdy by na KN nepršelo a nebyla kosa. (Chtělo by to něco obětovat, aby se nějaký keltský bůh udobřil XD)

Minulý rok jsem to vychytala a v Gate jsem si koupila kytičkované gumáky. Pak jsem v nich tancovala pod podiem s ogládovanými metalisty a bylo mi do smíchu, i když počasí bylo strašné :D.
Letos je beru s sebou taky, protože jistota je kulomet.


Na Keltské noci jsem taky zjistila, že je strašná škoda, že chlapi v naší době (vyjma pár stylů a Skotů) nenosí sukně/kilty. Většinou to vypadá opravdu skvěle, protože chlapi mají často nádherné nohy a oni je schovávají v kalhotech! Doufám, že se dožiju doby, kdy bude chlapská sukně normální oblečení. To abych žila hodně dlouho, co? :D

Tak se mějte hezky a pošlete mi na Plumlov sluníčko,
Vaše R.

čtvrtek 19. července 2012

Knihovno, zvětši se!

Sama sobě jsem se po koupi těchto dvou knih zařekla, že si novou knihu koupím tehdy, až nebudu mít, co číst. Což znamená, že minimálně do Vánoc u mne žádná nová kniha nepřistane :D. Ano, píšu to zde, abych si to mohla vždycky černé na bílém přečíst, až mě opět chytne chuť utrácet za papír :D

Nad Oněginem jsem přemýšlela dlouho a nakonec jsem neodolala. Někdy v šesté třídě jsem četla Taťánin dopis nahlas v hodině češtiny a od té doby mám tuto pasáž moc ráda. Tak si říkám, že je ostuda znát jen úryvek z díla tak slavného spisovatele.
A Kundera je tady proto, že jsem ještě ani nepohla s literaturou 20.-21. století v Česku. Nějak mě to období neláká, i když se tam vyskytují (prý) skvělé knihy. Jedna z dobře hodnocených byla tato a tak jsem ji vzala k Oněginovi.
Tyto dvě knihy jsem totiž vyměnila za šperky, co jsem nenosila. Parádní "koupě", co mne vůbec nebolela. Asi to budu dělat častěji XD.


A své zařeknutí jsem hned porušila, když jsem si v Olomouci koupila tuhle bichli. Je to skvěle udělané a velmi zajímavé. Co má taky člověk dělat, když nová řada NCIS začíná až v září :D a mě ty místa činu prostě chybí.


pondělí 16. července 2012

Nový rtěnko - lesk


Ráno, sedm hodin.
V jednom panelovém domě, v pokoji označeném 221B se rozjíždí pátrací akce. Ztratila se nejdůležitější věc.
Nečekejte mobil, mp3ku nebo klíče.
Bez toho všeho dokážu žít. (Někdy mi dokonce měsíc trvá zjistit, že jsem něco z toho ztratila). Ovšem pokud ztratím svou drahou Rimellku, tak to zjistím během dvou hodin, když chci "obnovit nátěr" a ona nikde.
Nahlásila jsem ji jako pohřešovanou, vydala jsem mezinárodní zatykač na zloděje a pak už jen bezmocně seděla na zemi.
Jsem kliďas, ale právě taková maličkost mi dokáže zkazit ráno.
Byla jsem naštvaná a odhodlala se koupit novou.

Došla jsem do drogerie a oko mi padlo na něco moc divného.
V podstatě průhledné rtěnky.

Je to kolekce od Maybelline, colorsensational Popsticks, já jsem si vybrala odstín 080 CHERRY POP.

Od této rtěnky nemůžete očekávat to, co od normálních rtěnek. Její barva je velice svěží, ale není moc výrazná. Spíš dodává tón přirozené barvě rtů, což je na léto více než ideální. Taky konzistence není příliš téžká. 
Navíc se hezky leskne a nelepí, jak už to mají ve zvyku lesky na rty.

Takže rekapitulace:
+ svěží barva
+lesk
+lehká

+/- cena
+/- výdrž

PS: Po dvou dnech jsem Rimellku našla (,oslavila jsem to) a nechala si ji na chladnější počasí. Přecejen se do třicítek nehodí tmavě hnědá rtěnka :-).


neděle 15. července 2012

Klasické zatížení knihovny

Odjíždím na dva dny do Ostravy. 
Těším se na kafe v Regiojetu, mexickou polívku na náměstí, macaroons a taky své přátele.

Na VV jsem si opět zakoupila pár starých knih za parádní cenu. Asi by mi měli prodloužit prázdniny :D, abych to zvládla přečíst.
Na co se těšíte vy?

sobota 14. července 2012

Mintování

Léto mne nutí k různým podivnostem. Třeba ke kupování jednoduchých tílek.

Taky jsem chtěla jednoduchou loliable sukni pro každodenní nošení a našla jsem tuhle. Vypadá velmi roztomile a na konci má tylový volánek.

Ale většinou, když něco kupuji, tak i něco prodávám.
Nakonec jsem se rozhodla prodat další sukni z BL. Jednoduše jí nosím velice málo, asi radši sáhnu po jednodušších a elegantnějších sukních než po téhle krásce.
Prodávám ji zde: můj votočvohoz

pátek 13. července 2012

Lolita v průběhu věků

Kdysi dávno, před dávnými časy, jedna "malá holka" objevila nádherný okraječkovaný svět. V té době jí bylo čerstvých čtrnáct let, měla vlasy až pod zadek a o lolitě věděla jen to, že se jí to velmi líbí.
První šaty, co se jí líbily vypadaly jako pro červenou karkulku a to mírně vyděsilo její maminku. Následovala otázka "kam v tom budeš chodit?" a odpověď "třeba do města".
A tím začla historie nového člověka.
Reiko se stala mou nedílnou součástí, mnou samotnou.

Můj první sraz se konal v listopadu roku 2008. Bylo to jen pár týdnů od zjištění, že existuje lolita. Neměla jsem žádné oblečení, takže jsem to zachraňovala celočerným modelem a platformama ze sekáče. Vypadala jsem strašně a s japonskem to nemělo vůbec nic společného. Ovšem byl to můj první sraz a já na něj ráda doteď, s velkou nostalgií, vzpomínám.

Mé první lolita šaty (,které jsem už s těžkým srdcem prodala,) na sebe nenechaly dlouho čekat. Koupila jsem korzet a dlouhou sukni a udělala z ní jednoduché gothic šaty. Bože, jakou já měla radost! Konečně jsem vypadala jako lolita.

Následoval Olomoucký sraz v dubnu 2009. Už jsem měla další upravenou lolita sukni a ještě jsem nepochopila, že mi podkolenky vůbec nesluší. Ovšem proběhlo první zkracování vlasů a to pod lopatky a já si připadala, že mi to začíná jít :D

Jak jde vidět, tak jsem v mých začátcích moc soudnosti neměla :D.
Opět podkolenky, opět nová upravená sukně (kterou už taky nějaký čas nemám). Je to sice hezky sladěné, ale vypadám moc zle. I když odečtu to, že v červnu 2009 bylo velké vedro.

Bylo 30.7. stejného roku, když se konalo Gothické focení v Olomouci. Byla třicítka ve stínu a my jsme se snažily vypadat na fotkách dobře. Překvapivě, když se odečte to, že se všichni leskli, tak vznikly i povedené fotky. Ovšem nejdůležitější je to, že jsem se na tomto srazu seznámila s Yuyu. Od té doby nám uplynuly skoro 3 roky!

A tak začlo elitaření, neuběhlo ani čtrnáct dní a už jsem pořadala první sraz v mém městě. Další upravená sekáčová sukně, halenka z Gate a rukavičky, které mi mnoho lolitek závidělo. Když se na to po těch letech dívám, tak mi to připadá Alenkovské :D.

Fotka z dalšího mého srazu, někdy na konci roku. Něco jako punk loli. Na tomto sraze vznikl nápad tzv. jump fotek z fontány, který občas oživíme :D

Mé první Vánoce, kdy jsem šla v lolitě mezi příbuzné. Všichni to přežili a já byla nadšená čím dál víc.

Rok 2010 začal dalším srazem v mém městě. Stále jsem měla dost málo oblečení, takže jsem se v outfitech dost opakovala.
Mám také pocit, že jsem se na tomto sraze potkala s Veru!
Mám první pravou lolita věc a to jsou RHS!

Má první lolita sukně byla červená asymetrická z Bodyline. Měla jsem z ní velkou radost, ale časem mi došlo, že je velmi zdobná a není jednoduché jí zapojit do každodenního outfitu. Má už dlouho novou majitelku, která jí snad užívá lépe.
Tento sraz je ale ještě důležitější kvůli tomu, že jsem se zde poprvné viděla s Kirou :-)

Následoval další sraz, který upevnil naši Elitu a já na sobě měla svou první handmade sukni. Bylo srašné vedro a já měla strašně bohatý účes a opravdu jsem si myslela, že se vypařím.

Nechala jsem si udělat tričko s Housem a jako správný fanoušek jsem ho zakomponovala do lolity. Nedopadlo to tak zle, ale s odstupem času musím říci, že ty brýle jsou děsivé!

Haloweenský sraz 2010 byl velmi povedenou akcí, ze které je plno nádherných fotek (díky, Patriku). Snažila jsem se vypadat "aristokratikcy" a poprvé jsem na sobě měla dlouhou sukni.
(Promiň, Yuyu, ale nemohla jsem tomuto snímku odolat :D)

Na zimu jsem si objednala kabát z Bodyline a přečkala jsem v něm až do dalších jarních srazů.
Opět elitaření v mém městě, tentokrát už v roce 2011. Trošku úlet outfit, připadá mi to trochu mori-dolly.

Byla jsem požádána o dělání modelky na akci v Olomouci. V místnosti bylo málo světla, takže všechny fotky zdálky  jsou mázlé nebo neostré.

A pak přišla změna největší - s jarem na mne přišla konečně kuráž se nechat ostříhat. Nejdříve mi to bylo k lolitě divné a napadalo mne, že to ze mne dělá horší lolitu.

Ale myslím, že to bylo spíš naopak. Konečně jsem se přestala strikně držet nějakých pravidel a začala jsem nosit jen to, co mi sluší, i když to není "trů loli"
V roce 2012...

...začala nová éra krátkovlasé, o deset kilo lehčí, a v této době už hnědovlasé Reiko.

středa 11. července 2012

Kolik knížek přečteš, tolikrát jsi člověkem

Opět jsem žasla na votočvohoz fóru.
Jedna slečna se tam ptala na zkušenosti s maturitou z češtiny. Šlo jí o to, zda nějak solidně proleze, když nepřečte ani jedinou knihu. Korunovala to dokonce slovy, že za život přečetla jedinou knihu a ještě jí to trvalo strašlivě dlouho.
Když jsem napsala, že si podle mého lidé jako ona maturitu nezaslouží, tak napsala, že to přece nemohu myslet vážně.
Já to samozřejmě vážně myslela, smrtelně vážně.

Na jejím psaném projevu šlo vidět, že jediné co čte, jsou statusy na facebooku, které píší její podobně "myslící" kolegové. Tolik chyb jsem snad v životě neviděla. A že by třeba použila za slovem čárku a udělala za ní mezeru? Neexistuje. Slečna prostě píše, jak to na klávesnici padne.
Ostuda!

Nemyslím si, že každý musí knihy zbožňovat, ale být až takový "kacíř" se mi zdá moc.
Taky nejsem pohybově nadaná, ale rozhodně nečekám, že mi dobrá známka z tělocviku jen tak přistane na vysvědčení bez toho, abych se trochu zapotila a dala ze sebe všechno, co mám.

Naučit se knihy z cizích zápisků, to je jako nechat za sebe dělat kotouly někoho jiného. Myslím, že není nic špatného, když se studenti o poznámky a vypracování dělí, ale pořád musí platit pravidlo "já dám Čapka a ty dáš Kunderu". Pokud jeden pracuje a druhý se veze, není to dobré. V mých očích už Tito lidé kolikrát dostanou lepší známku než ti, co knihy opravdu přečetli.
A mají čisté svědomí a jsou na to hrdí.
Pak ještě pyšně prohlásí (jako další diskutující slečna): "Já nic nepřečetla a mám plný počet," už jen chybí dodat "héč".

Takže jsem zlá a zapšklá šprtka, když si myslím, že si taková individua maturitu nezaslouží?

neděle 8. července 2012

A máte v Česku poušť?

..zeptal se mne užasle jeden angličan. když jsem mu řekla, že je u nás v létě na slunci i přes 40 stupňů.
Poušť nemáme, ale to vedro je k nevydržení X-X.

Vrátila jsem se z Prahy. Byla to parádní dovolená. Hodně jsem nakupovala, ale taky jsem chodila na bazén (plavat kondičně, nikoli blbnout) a lozila jsem po památkách - samozřejmě v tom největším vedru.
Pár postřehů:
  • slyšela jsem mnoho nářečí a způsobů mluvy, ale jen Pražáci mě dokážou rozchechtat "helé, koukéj :D"
  • když je bouřka a vy bydlíte v dřevotřískovém houseboatu, tak to může být parádní vzrůšo
  • červi si udělali z plavoucí mrtvé kachny misku a vypadalo to super nechutně
  • nikdy neběhejte pozpátku na jezdících schodech, pokud máte blbé boty - mám obří modřinu na koleni
  • na Holešovické tržnici funguje velký ukecávací obchod a všechno tam před smlouváním stojí pětistovku XD
  • naproti Smíchovskému nádraží je luxusní cukrárna s brutálně silným kafem
  • nejlepší čínská restaurace je nahoře na Václaváku
  • všude je Bubble tea! :D
Tak a teď už k první várce nových věcí:
  1. Gejša - Tuto knihu jsem četla už dávno a mám ráda i její filmové spracování. Měla jsem s sebou ISIC, takže jsem měla na nákup slevu :D
  2. Sklizeň smrti - Další Holmesiáda, která mi chybí do mé už úctyhodné sbírky. Přečetla jsem ji na cestě z Prahy XD
  3. dva sešity s ovocem - brala jsem je ve stejném obchodu jako Gejšu, jsou velké, mají dobrý papír, prostě ideální pro pokojné přežití školního roku
  4. Pásek z Terranovy - kytičkovaný, levný, na boky 
  5. Korále z Terranovy - levné, určené k rozkuchání na několik částí
  6. Náramek z provazu (nejde moc vidět, horní pravý roh sešitu) - Myslím C&A
PS: Včera jsem měla velkou návštěvnost, způsobenou nejspíš aféru u Protivné Blondýny. Jsem tímhle přístupem (nemožnými články) docela znuděná. Už mě to ani nenaštve....vlastně jsem se spíš smála.

neděle 1. července 2012

Papírový klenot - Tulák po hvězdách

Když jsem tuhle knihu četla poprvé, konec jsem obrečela. Ne, není to srdceryvný rádoby dojímavý odpad. Vlastně to asi ani není dojemné.
Jen to má jistou hloubku, která mě dostala.
Podruhé jsem nebrečela, měla jsem jen husí kůži na celém těle.
Je to "jen" kniha.
Ale je to má nejoblíbenější.
-
Ocitáme se ve vězení. Hlavní hrdina je odsouzenec na smrt. Během pár stránek se mi zdál hned velmi blízký. Lidský. Daleko lidštější než jeho dozorci a mučitelé.
Vypráví nám svůj příběh. O tom, jak se do vězení dostal, jak se bouřil proti vězeňské práci. Jak ho obvinili z ukrytí neexistujícího dynamitu. A kvůli napadení dozorce ho posílají na smrt.

Příběh Darella je dost zajímavý, ale není to to nejzajímavější. Kniha je plná otázek. Hlavní hrdina často mluví ke svému čtenáři, ptá se ho na názor.
Kniha se stává hodně osobní a nutí to člověka zamyslet.
Nad vinou.
Nad vězením.
Nad spravedlností.
Nad samotným lidstvím.
A nespoutaností ducha.
Darell nás provede svými minulými životy, do nichž uniká skrz utrpení, co mu působí svěrací kazajka. Projdeme se po Korei i po Svaté zemi.
Následuje plno zajímavých příběhů.
Ale pořád to není to hlavní.

Tahle kniha pro mě není o příběhu.
Ani o hlavním hrdinovi.
Ani o krutosti amerických věznic.
Je to o pocitu, který zůstane ještě dlouho po tom, co člověk knihu odloží.

Jak může být kniha o odsouzenci na smrt skrz na skrz nasáklá pozitivitou a životní sílou? Nic mi nedalo větší naději než pár stránek Tuláka po hvězdách. Vždycky když je mi hodně zle, tak si přečtu kousek kapitoly a cítím, že se mi zase navrací síla.
Víra v lepší zítřek.
Jak se to může stát?
Ráda bych to věděla...
-
Opět jsem nic neřekla o ději, neprozradila jsem žádnou zápletku. Neřekla jsem vlastně vůbec nic, i když jsem vyjádřila vše, co jsem chtěla.
Aby člověk tuhle knihu pochopil a možná si ji i zamiloval, tak si jí musí nutně přečíst.
Chvíli se toulat po hvězdách...