pátek 31. srpna 2012

Sladké hřešení pro potěšení

Už přes měsíc se držím a žiji opravdu zdravě, ale to neznamená, že občas nemám chuť si pořádně zahřešit.
A tak jsem to vyřešila po svém - inspirovala jsem se na internetu a udělala si  mňamku, kterou si zasloužím jen po 25 kilometrech na kole :D

Potřebujete:
  • sušenky BeBe (příchuť podle chuti, já jedině oříškové)
  • jogurt
  • hrozno (oříšky, cokoli)
  • nějakou krabičku
Není to nic světoborného.
 Na dno krabičky naneseme jogurt, pleskneme na to jednu sušenku, dáme další vrstvu jogurtu, do které zaboříme ovoce nebo oříšky, další sušenka, znovu jogurt, náplň, sušenka, jogurt a na vrch poslední sušenku rozlámat a posypat tím celý výtvor, popřípadě dozdobit ovocem.
A šup s tím na noc do chladničky :-)

Je to naprosto geniální, chutné, energeticky dost vydatné......ale stejně mňam!

čtvrtek 30. srpna 2012

14. den - tvá nejranější vzpomínka

V hlavě mám strašně mnoho vzpomínek. Možná i proto celkem nerada fotím, protože si to můj mozek zapamatuje líp, než se může zachytit na nějaký barevný papír. Ale určit, která z těch vzpomínek je nejranější, to už je těžké. Nemám se čeho chytit. Je to trochu rozmazané...málo podrobné.

  • pamatuji si babiččiného černého kocoura. Jmenoval se Monroš. Zvláštní a vtipné na tom je, že si moje hlava zapamatovala to, že má babička měla černého pantera, obrovskou kočku, větší než já. I teď, když na Monroška vzpomenu, má pro mne velikost vysokého psa. Nějak si nedokážu zvyknout na to, že to byla jen obyčejná, trochu přerostlá kočka, jen já byla tak malinká. Pro mne bude asi vždy velkou šelmou, stejně jako v době, když mi nebyly ani dva.
  •  hlídala mne babička a já čekala, než přijede maminka z porodnice s mou malou sestrou. Pamatuji si, jak jsem byla napnutá, jak jsem neustále vyhlížela. A oni pak přijeli. Byla jsem moc šťastná...a povedlo se mi sestřičku vysypat z peřinky (teď je to docela vtipná představa, tehdy nebyla). Bylo mi dva a půl.
  • vzbudila jsem se v noci, spala jsem ještě na skládací posteli a měla jsem strašný strach. Slyšela jsem divné zvuky ze zahrady i z domu. Pes štěkal.....ráno jsme zjistili že na ježčí rodinku :D, mohly mi být tak tři
  • když nám umřel můj milovaný pejsek Ron, který mne vždy hlídal. Maminka mi vyprávěla o tom, že mne učil pít z kaluže a já to pak s radostí dělala :D, to si ovšem nepamatuji. (Škoda!)
  • Jedné zimy jsme se sestrou odhalily, že není Miluláš (mamčiny stopy ve sněhu) a Ježíšek (načapání) a vůbec nám to nebylo líto. My jsme to nějak vždycky věděly :D
  • První den ve školce. To bylo strašné, brečela jsem snad celou dobu, než si pro mne přišla maminka. A nakonec jsem to tam měla celkem ráda. Nic není takové, jak to vypadá na první pohled. 
Od pěti let už mám vzpomínky o něco jasnější....nebo aspoň to soudím z toho, že si přesně pamatuji to, jak jsem všem ve školce nakecala ať jí šťovík, co rost na zahradě. Že je to prostě super dobrota. No to teda byla!  Oni ho snědli moc a pak jim bylo všem zle.
A pak to na mne samozřejmě práskli.
To byl můj první průšvih v životě :D

středa 29. srpna 2012

13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a

Jsem z těch lidí, co mají v naší zemi hluboké kořeny, takže nevidím jako pravděpodobné to, že bych nakonec žila někde jinde. Ale i to se může stát. Život je nevyzpytatelný.

Ale míst, kam bych chtěla jet, je mnoho...
..Norsko - byla jsem nakažena mým nejlepším přítelem. Jeho fotky mne natolik uchvátily, že jsem odhodlaná odjet na nějakou poznávačku na sever.
..Island - stejně jako v předešlých řádcích, byla jsem zlákána fotkami a skvělým povídáním o této zemi čarodějnic a skřítků.
...Nový Zéland - nádherná krajina, to je to, co mne láká
..Irsko - ta země je mi velmi blízká, ani nevím proč
...sever Anglie - pořád se motám na jihu okolo Londýna, ale já bych chtěla na sever, někde do poloviční pustiny..
...Bretaň - o Bretani zpívají krásné písně na Keltské noci, člověk lehce propadne pocitu, že se tam musí podívat

Je jasné, že se držím dost v zimě. Jih mne příliš neláká. Mám asi moc horkou krev na to, abych vydržela v klidu vysoké teploty.
Vůbec by mi ale nevadilo se znovu podívat do Bulharska, kde se nám opravdu líbilo na rodinné dovolené.
Také Egypt a Thajsko mne velmi lákají, ale jejich podnebí bych asi přežívala jen stěží.

A všichni asi čekají Japonsko. Ano, ale ne kvůli Tokiu, ani kvůli Harajuku, ale opět kvůli přírodě, zbytek už je jen bonus.
Ale když se nad tím zamyslím.....ten Island mne láká víc.
Možná kvůli té jejich víře v pohádky.
Kde jinde najdete značku "Pozor troll"?

úterý 28. srpna 2012

#5 - Neplýtvej dobrým

Nechala jsem se inspirovat Votočvohoz deníčkem a ze zápisů z minulého roku jsem si nechala zcvaknout v copy-centru tenhle recyklák :D
Jako motiv jsem si zvolila NCIS, protože je to jedna z mých závislostí, která se ještě příliš materiálně neprojevila.


A na přední straně mám pár Gibsových pravidel, abych se na ně mohla vždy podívat, než udělám nějakou vylomeninu :D

 (na obrázku to nejde přečíst, takže to tady máte přepsané)
Rule #5: You don't waste good.
Rule #6: Never say "You're Sorry." It's a sign of weakness. 
Rule #7: Always be specific when you lie.
Rule #9: Never go anywhere without a knife.
Rule #10: Never get personally involved in a case.
Rule #11: When the job is done, walk away.
Rule #12: Never date a co-worker.
Rule #16: If someone thinks they have the upper hand, break it.
Rule #18: It's better to seek forgiveness than ask permission.
Rule #23: Never mess with a Marine's coffee... if you want to live.
Rule #35: Always watch the watchers.
Rule #38: Your case, your lead.
Rule #40: If it seems someone is out to get you, they are.
Rule #45: Clean up the mess that you make.
Rule #51: Sometimes - you're wrong.

 Jinak dnes odjíždím na poslední dovolenou, ale nebojte, byla jsem akční a předepsala články, takže si mé nepřítomnosti (pokud jsem to správně nastavila) ani nevšimnete.
Tak se mějte a užívejte si volna, pokud ho vůbec máte,
R. :-)

pondělí 27. srpna 2012

Každá růže má trny...

Už cítím podzim ve vzduchu :-)
Chtěla jsem využít nového svetříku v úžasné pudrové růžové. Je tak strašně pohodlný. Už aby začly padat listy a přišlo počasí, které zbožňuji.

svetr: sekáč
tílko: Pantaloon
nadkolenky: malý obchůdek s punčochovým zbožím, Olomouc
boty: Deichmann
kabelka: sekáč
čelenka: New Look, GB

neděle 26. srpna 2012

12. den - popiš celý svůj den v heslech

Můj klasický prázdninový den :-)
  • probuzení
  • kafe a snídaně
  • převlečení do sportovního
  • sklep
  • rozčílení se nad rozkopaným sídlištěm
  • objetí celého sídliště na kole
  • jízda na kole 25km/h
  • návrat domů
  • sprcha
  • svačina
  • psaní článku na blog
  • čtení oblíbených blogů
  • kotrola stavu v bance
  • balení balíků
  • odchod na poštu
  • nákup
  • vaření oběda
  • jezení oběda :D
  • Můj přítel Monk a nějaká pochybná kriminálka (občas spánek XD)
  • cvičení
  • tvoření něčeho hezkého
  • vyzvednutí mamky z práce
  • procházka
  • svačina
  • četba knihy
  • internetový život
  • večerní proběhnutí (jen když je solidně)
  • večeře
  • kecání s přáteli, co bydlí daleko
  • hrnek teplého mléka
  • spánek
 Tohle je spíš taková flákárna, mnohdy toho stihnu i třikrát víc. Jsem prostě akční člověk a nečinnost mne zabíjí.

sobota 25. srpna 2012

11. den - nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje

Nemám přehrávač.
Jediné místo, kde mám písničky je můj mobil, se kterým chodím běhat, takže budiž.....udělám velmi automatický náhodný výběr (budu klikat jak mne napadne) a uvidím, co se mi přehraje.

1. The Phantom Od The Opera - Nightwish

Asi moje nejoblíbenější písnička.
Mám ji spojenou s jedním plesem, kdy jsem měla opravdu pocit, že tento duet "zpívám" (tedy spíš prožívám) s jedním přítomným.
Ovšem nyní je to pro mne běhací song číslo jedna. Má to rytmus a nutí to člověka docela zabrat :D

2. Johanka z Arku

V mobilu mám kompletně celé cédéčko z mého oblíbeného (a prvního muzikálu). Johanka v původním obsazení je prostě sen, škoda, že jsem ji nezažila na vlastní kůži.

3. Planet Hell - Nightwish

 Nightwish znovu. Tarja je prostě bohyně a její zpěv je balzám pro uši. Tuhle písničku taky pouštím při běhu, vždycky nakonci, když už jedu z posledního. Myslím, že vlije energii do žil i tři dny mrtvému :D

4. Contradanza - Vanessa Mae

Při této skladbě mám chuť skákat po pokoji. Je taková krásně svěží. Jen když mi začne hrát při běhu, tak dostanu takový zvláštní "hopsám jako hopík-styl" a vypadám zřejmě dost vtipně :D

5. Don´t Speak - No Doubt

Tu písničku znám dlouho, ale našla jsem si ji až tento rok, kdy mi ji doporučil kamarád. Možná je trochu moc uřvaná, ale asi na ní něco je, když ji nosím při sobě.

6.  21 Guns - Green Day

K té písničce nemám žádný vztah, je se mi prostě líbí. Jako mladší jsem žrala American Idiot a vždycky jsem si to ráda zařvala na plno :D Teď už jsem z toho asi vyrostla XD

7. Somebody That I Used To Know - Gotye

Když jsem tuhle písničku našla řekla jsem si "pecka". Ten nápad klipu je suprový, rytmus jednoduchý, ale příjemný. Začala jsem to mít ráda. A pak jsem se dočetla na Votočvohoz, jak to teď všichni nenávidí, protože je to pořád v rádiu. Heh, aha, já nepoužívám rádio :D Takže ačkoli je tato písnička nyní hitem, tak se to do mého brlohu nedoneslo a já ji mám nadále v mobilu. A mít budu!

8. Rain - Mika

Ten text! Jinak Miku mám moc ráda, protože je jiný. Má skvělou hlasovou průpravu a nechápu jak se dokáže dostat tak zatraceně vysoko. Miluju jeho Grace Kelly ve francouzštině!

9. What I´ve Done - Linkin Park

Linkini mají sílu. Mají skvělé texty. Ideální na poslech v křesle i na běh. Moje moc oblíbená kapela, která se ke mne prý moc nehodí :D

10. My Body is a Cage - Peter Gabriel

Moje oddychová píseň, kterou nyní používám na sklidnění po běhu. Je úžasná, nejvíce citová. Vždycky se u ní zasním....
A včera mě z mého zasnění probudila malinká, tak osmdesátiletá babička, co mne míjela na ulici. Lilo ze mne jak z krávy a sotva jsem šla. Usmála se na mne a pobaveným tónem pronesla "Už máš dost, holčičko?" To jsem teda měla!
Lezla jsem jako by ona byla z nás dvou ta mladší :D

pátek 24. srpna 2012

10. den - popiš svou první lásku a první polibek

První láska.
Je to krásný cit, čistý, ale málokdy je delší než jarní přeháňka.

Vzpomínám si, jak jsem milovala svou první tašku do školy. Fialovou aktovku se sovou Hedvikou z HP. Byla opravdu ztělesněním všeho, co jsem od aktovky chtěla. Všichni mi ji ve škole záviděli a já z ní byla nadšená.
Ale v dalším ročníku už jsem chtěla novou....

Moje první kolo. Nádherný zelený rám, pohodlné sedlo. Kolikrát jsem si na něm musela nabít obličej, abych pochopila, že nemůžu jezdit jak sebevrah. Asi stokrát jsem píchla. Jenže pak jsem pomalu rostla a zjišťovala, že není tak úžasné. Že nemá dobré blatníky, že nemá dost převodů.
A pak jsem svoji "Žabku" vyměnila za kolo, které mám doteď....

Měla jsem narozeniny a dostala jsem dárek, ze kterého jsem byla štěstím bez sebe. První podprsenka s kosticemi! Nosila jsem ji hrdě, jako by to znamenalo, že už jsem něco víc než ostatní. Cítila jsem se jako žena. S přibývajícími lety se pro mne stala podprsenka symbolem každodenního mučení, kterým musím procházet. Stejně jako jsem před lety vyházela všechny sportovní lambady, je nyní nakupuji zpět.
Kéž bych mohla být zase ta malá holka...

Můj první mobil. Siemens "Pádlo extrémní". Měla jsem ho se sestrou napůl. Ve svých dvanácti letech! Můj nejlepší mobil, byl na něm had, kterého jsem pařila, když jsem jela domů na vesnici busem. Myslela jsem, že je nezničitelný. Dokud jsme si opatřily psa a já ho nenašla úplně rozkousaný.
Pán v prodejně mi doporučil koupi nového mobilu...

První láska.
První polibek?
Možná někdy ve školce pod rozkvetlou třešní. Dostala jsem pusu na tvář. Nechápala jsem, co na tom ti lidé mají. Nic jsem necítila. Drželo se mne to dlouho...
Zažila jsem všechny možné polibky, ale nikdy to nic nezamenalo. Pořád jakobych jen zkoušela možnosti, ale nenacházela odpověď.
Proč to lidé dělají?
Na to mi odpověděl jeden úžasný kluk, který mi dal obyčejnou pusu. Tehdy jsem pochopila. Poprvé jsem něco cítila.
A pak odjel stovky kilometrů daleko a já už ho nikdy neviděla....

Možná první lásky netrvají věky (i když se najdou i výjimky), ale mají rozhodně jedno privilegium.
Nikdy nebudou zapomenuty.

čtvrtek 23. srpna 2012

9. den - jaká doufáš, že bude tvá budoucnost

Kdyby byla má budoucnost barvou, byla by.......hnědá. Tato barva pro mne znamená stálost, teplou náruč domova a jistou úroveň, kterou bych chtěla mít.
Kdyby byla má budoucnost zvířetem, byla by....dravým ptákem. Rychlá a nevypočitatelná, precizní a tvrdá. Takovou bych chtěla mít kariéru.
Kdyby byla má budoucnost potravina, byla by...čerstvý křupavý chléb. Symbol dostatku a pohodlí.
Kdyby byla má budoucnost nápoj, byla by....kávou. Prototože záleží na tom, kdo mi ji uvaří a nemusí být vždy dobrá.
Kdyby byla má budoucnost strojem, byla by...jízdním kolem. Stejně jako kolo bych chtěla zmenšovat vzdálenosti mezi lidmi a vzájemně je znovu přiblížit, aniž bych tím ničila okolí.
Kdyby má budoucnost byla kytkou, byla by...sedmikráskou. Obyčejná kytička z luk a polí, která v sobě skrývá tu největší nádheru světa.
Kdyby má budoucnost byla oblečením, byla by ... svetrem, který ve mne vyvolává pocit tepla a příjemné atmosféry.
Kdyby má budoucnost byla stavbou, byla by...secesním domem. Nestárnoucí klasika, které léty ještě stoupá na kráse a ceně.
Kdyby má budoucnost byla šperkem, byla by...jednoduchým zlatým řetízkem. Je hodnotný, nezničitelný, ale nekřičí to do světa.
Kdyby má budoucnost byla vůní, byla by....svěží a květinová jako jarní den.
Kdyby byla má budoucnost knihou, byla by...učebnicí. Co jsem živa, učím o samotném životě z učebnice, co si říká "Svět".

středa 22. srpna 2012

8. den - chvíle, kdy ses cítil/a nejspokojenější se svým životem

Poslední dobou jsem spokojená stále, protože jsem se naučila neřešit hlouposti a nenechat se rozhodit. Občas se sice přihodí něco, co mi pocuchá nervy, ale už vím, jak se toho napětí rychle zbavit.
Ale aby tento článek nebyl pouze o tom, že jsem nesnesitelná pozitivistka, tak si
 v bodech vzpomenu na pár šťastných chvil...

  • když přijela sestřička z porodnice
  • když jsem šla do první třídy
  • když jsem konečně dokončila základku XD
  • když jsem se dívala z Eiffelovky na Paříž
  • když jsem jedla čínské jídlo na Embankmentu s nejlepším přítelem
  • když jsem sama bloudila po Warwicku
  • když jsem prodala první spodničku
  • když jsem vylezla na střechu domu v centru města a koukala na radnici
  • když jsem ukončila letošní rok ve škole
  • když si mohu dělat, co chci a jsem vlastním pánem
  • když se mi povede vytvořit něco krásného
  • když mohu být s rodinou
  • když se nebe zbarví do růžova
  • když potkám při projíždění na kole laň
  • když voní jarní deštík
  • když se mi dobře běží
  • když padnu do postele naprosto zničená
  • když ráno vstávám jako nový člověk......

úterý 21. srpna 2012

!!!

Do Ostravy jsem jela s tím, že si potřebuji koupit obyčejný košíček. No, nakonec jsem si v sekáči koupila krásné šaty
 a v kožené galanterii naprosto kouzelný košík s ovocem :-)

pondělí 20. srpna 2012

7. den - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí

Před mnoha lety jsme měli rodinnou oslavu u tety na chatě. Opékaly se buřty a makrely, pilo se všelijaké barevné pití.
Bylo vedro a atmosféra byla parádní.
Už nevím, jak se do oběhu dostala kniha o znameních zvěrokruhu, ale nakonec skončila u mne s maminkou.

Já v té době byla malá, mohlo mi být tak deset let. Byla jsem tolik jiná než nyní. O tolik naivnější, Dítě.
Měla jsem plno kamarádek a ráda jsem poznávala nové lidi. Měla jsem ráda společnost a špatně jsem nesla samotu. Byla jsem nestálá, nevyrovnaná.
Mamka četla charakteristiku našeho znamení a já se jen šklebila.
Vůbec to na mne nesedělo! Ani slovíčko!
Za to maminku to vystihovalo do posledního puntíčku.

Rok se s rokem sešel.
Vlastně jich od té doby uplynulo několik.
Najednou je z malé holčičky někdo jiný, najednou už na ní sedí to, co bylo kdysi tak cizí.

Jsem přepečlivělá pedantka, která musí mít ve všem systém a nic nenechá náhodě. Stojím nohama pevně na zemi a mé "sny" mi vždycky musí připadat aspoň trochu reálné, abych věřila v jejich splnění. Udržuju pořádek, ale pouze ve své hlavě, okolí mne příliš nezajímá, takže můj pokoj je občas spíš skladištěm než bydlištěm. I to oblékání, bych měla mít "ve hvězdách" napsáno, prý bych měla mít dobrý vkus.
Z lehkovážné princezničky se za ty léta stala zodpovědná dáma, která si je vědoma všech rizik a o každém rozhodnutí přemýšlí déle než je zdrávo.
Kamarádky jsem dávno odepsala, zůstali jen přátelé, i když je jich jen pár. Možná je to i přehnalou kritičností a nároky, které aplikuju jak na sebe, tak na lidi okolo. Dokážu tím lidi naštvat a moc dobře o tom vím.
Ale na svém kritickém oku jsem postavila všechno, co dělám a dělám to nejlépe jak můžu.
Naplno.
 Do posledního dechu.
Jsem prostě panna.

neděle 19. srpna 2012

Ve znamení pozdního léta

Irituje mne cena květovaných čelenek v obchodě i na internetu. Lidé se asi zbláznili a nabízí tyto ozdoby za přemrštěné částky.
A tak jsem si koupila pár umělých kytek, jeřabin a drátu v Ostravě. Vlastně to skoro vypadalo, že chci koupit celý obchod :D (aspoň slečna u pokladny si mne nechápavě prohlížela)

Vznikly z toho zatím dvě nádherné čelenky (plus prstýnek a naušničky)

Pozdní léto
 Růžový sad
Materiál mám na ještě jednu čelenku s růžičkami, tentokrát růžovými, a pomalu sbírám sušené květiny na podzimně laděný věneček. Už mám i malinkého ptáčka ...

PS: Čelenky vypadají lépe na hlavě, tak je snad vyfotím i s nějakým outfitem do "Daily Reiko", nějak tu rubriku zanedbávám

sobota 18. srpna 2012

6. den - napiš 30 zajímavých informací o sobě

  1. V mé knihovně má své místo 37 knih o Sherlocku Holmesovi
  2. V důsledku nemoci, co mě zničila v květnu, jsem se dala na zdravé jídlo a na sport
  3. Chtěla bych pracovat u Policie a snažím se dostat do požadované kondice
  4. Miluju hezké sešity do školy
  5. Ze sešitu matematiky vždy odervu první stranu a nikdy ho nepodepisuju
  6. Na stole v pokoji mám sbírku předmětů, které mi připomínají mé milované přátele
  7. Vypiju více než čtyři litry vody denně
  8. Akutně potřebuju novou knihovnu s velkým šuplíkem na látky
  9. Nejsem zvyklá se malovat, takže mi i linkdy trvají hodinu
  10. Mám ráda hořké a pálivé
  11. Nikdy nesolím a nepoužívám cukr
  12. Nežvýkám žvýkačky, přijde mi to strašně neestetické
  13. Naučím se cokoli při jízdě vlakem (už víte, co bude Reiko dělat o svaťáku)
  14. Čím jsem starší, tím víc se straním lidí
  15. Brand mě nechává naprosto chladnou, mám radši české švadlenky
  16. Všechno, co musím udělat, si píšu na malé nalepovací papírky a lepím je všude po stole
  17. Jediná pravidla na světě, co uznávám, jsou Gibbsovy pravidla (a zákony ČR)
  18. Jednou za rok prožívám lolita krizi, jen tohle léto mne nepotkala
  19. Miluji tanec, ale nikdy nechodím na diskotéky
  20. Nejradši nakupuji s mou mamkou
  21. Nesnáším vtipy o druhé světové válce a židech
  22. Pokud se dostanu přes hodinu, kdy chodím spát (kolem 10h), tak jsem schopná jet bez problémů all night. Jen jsem pak hodně akční a nesnesitelná.
  23. Pokud spím u někoho, tak spím vždycky na zemi, jsem zvyklá na tvrdou matraci :D
  24. Mobil je pro mne naprosto spotřební záležitostí, nikdy nechci drahý stroj, nesnáším "placky" bez tlačítek
  25. Ovládám parádní techniku balení a na každou akci jezdím s malým zavazadlem (pokud netahám spacák X_X)
  26. Ráda chodím venku po tmě
  27. Mám ty nejvtipnější momentky na světě :D
  28. Ráda nosím vysoké podpatky, ale pak mám přes 185cm
  29. Nosím mamčin zásnubní i snubní prsten
  30. Moji aktuální největší láskou jsou moje běhací boty :D

pátek 17. srpna 2012

Jedna káva, prosím...

Konečně mám fotky ze středečního srazu!
Tedy, na to jak umím na fotkách "skřetit", tak se velmi povedly. Pan fotograf byl prostě šikovný :-)


Košile : Ann Christine
Sukně: Porcelain Doll
Spodnice: Amber - handmade
Boty: Deichmann

čtvrtek 16. srpna 2012

5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě

Dnešní téma se mi zdálo příliš ponuré pro příjemný prázdninový den a moc osobní pro vypisování na veřejnou stránku. Sebevražda je moc děsivé slovo a beznadějný skutek, o kterém tady psát nebudu. O tomto mluvím snad jen s nejbližším přítelem.

Ale když to pojmeme odlehčeně, tak se s tím dá něco dělat.

Máte někdy pocit, že vás chce vaše vlastní tělo chce zabít?
Já docela často:
  • když mi ruka místo zadní brzdy rychle zmáčkne přední
  • když mi při tancování v kuchyni podjede noha a já se rozbiju o topení
  • když si třikrát týdně zkopnu stejný palec na noze
  • když si propíchnu nehet jehlou
  • kdyz si stříknu voňavku do oka
  • když si vyliju vařící polévku do klína
  • když se nevejdu do dveří a narazím do futer
  • když si zakopnu o vlastní nohu
  • když zůstanu trikem viset za kliku
  • když se při vystupování z vlaku "oběsím" na tašce
  • když uklouznu ve vaně
  • když spadnu z kola do příkopy
  • když se praštím o digestoř o hlavy
  • když se přerazím o otevřené dvířka trouby
  • když neotevřu dveře, jen stisknu kliku a "projdu"
  • když scházím kamenitý kopec na podpatcích
  • když se snažím o gymnastiku
  • když se protáhnu a chytnu křeč
  • když se pořežu o papír...
Není den, kdy bych si něco neprovedla a tak moje končetiny věčně zdobí jizvy a modřiny.
Ale ne, mne opravdu doma nebijí.
Jen jsem neopatrná a nešikovná.:D

středa 15. srpna 2012

4. den - tvůj názor na náboženství

Někdy v deváté třídě jsme se bavili o náboženství v přírodopisu.
Padly dvě věty, které si doteď pamatuju.
"Jestli Bůh existuje, tak jsme mu ukradení."
"Bůh je všude kolem nás....bakterie jsou všude kolem nás - z toho plyne, že Bůh je bakterie."
A tyto názory mi byl bližší než všechno, co jsem do té doby slyšela.

Má rodina je až po moji maminku křtěná. Mne mamka pokřtít nechtěla. Viděla to jako zásah do mého života. Ŕekla mi, že pokud bych to chtěla udělat, můžu si to rozhodnout sama, až na to budu mít hlavu. Je to podle mne moudré. Proč dítě "topit" ve svěcené vodě, když z toho nemá rozum a třeba to nakonec ani nebude křesťan. Tradice? Tradice, které lidi dodržují s klapkami na očích, jsou středověké praktiky, nic víc.
Z čehož vlastně plyne i můj názor na církev. Jednoslovně řečeno - neuznávám.
Mají reprezentovat střídmost a ukazují obžersví.
Mají dávat lásku, rozdávají smrt.
Mají mít pochopení, místo toho soudí.
Církev je od víry snad ještě více odvrácená než lidé, kteří jsou opravdoví ateisté.
Ti si aspoň nehrají na spasitele světa.

Dříve jsem se považovala za ateistku, ale věkem jsem dospěla k víře.
Můj Bůh je roven existenci, což znamená, že všechno, co žije, v sobě má "Boha". Život je dar, který jsme dostali, aniž bychom o něj žádali. A všude kolem nás je život. Jeho koloběh.
Avšak samotnou existencí úloha "Boha" končí. Prostě je, jeho prací je "být", nic víc.

Nechápu argumenty typu - "Bůh není, protože kdyby byl, tak by nás nenechal trpět."
Proč by se měl starat o to, kdo si jakou pastou čistí zuby a kdo brečí, že se s ním nebaví kamarádka? Není to trochu absurdní si představovat dědečka, který člověku vždy zázračně pomůže? Který mu odpustí, když se párkrát pomodlí v kostele?

Myslím, že jsme dostali dostatečnou sílu a inteligenci, abychom nesli vinu za své činy a dokázali posoudit, co způsobí naše chování.
To, že se lidi zabíjejí, to není věc Boží. Copak nemáme rozum, abychom věděli, že hromady mrtvol nic neřeší?
Že ničíme vlastní zemi? Opět nás problém, až si to Matičce Zemi přestane líbit, tak budem všichni dojednoho nahraní.
Proč bych měla žádat o odpuštění Boha, když jsem ublížila příteli? To je jako jít s bolavým zubem za automechanikem a čekat, že s ním něco udělá.

 Odvolávání na Boha mi přijde jako ukázka nezodpovědnosti. Jako reklama "to ne já, to moje Shauma". Je jednoduché říct, že je něco "vůle Boží", je těžké přiznat vlastní chybu.
Ano, stávají se strašné věci.
 Třeba když na někoho spadne strom, když na vlak spadne most. Ale to není tím, že by to někdo chtěl. Strom byl ztrouchnivělý a měl zrovna dost, když pod ním byl člověk. Most byl špatný a bohužel spadl zrovna, když pod ním projížděl vlak. Stávají se strašně smutné náhody, lidem, co si to nezaslouží, ale svalovat vinu na Boha nic neřeší.
Jen to jen obava z odpovědnosti a strach ze špatných věcí. Strach starý jako lidstvo samotné.

Po údálostech posledního roku věřím i v to, že když člověk vysílá negativní signály, tak k sobě další negativní signály přitahuje. Na klasickém jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá opravdu něco je. Důležité je nebrat to špatné jako trest, ale jako zkušenost. Každá zkušenost se počítá a i z nejhorší věci na světě se dá vzít ždibeček dobra.

A nakonec člověk zjistí, že je mnohem silnější než si nedávno myslel.
Že "všechno" jde, když se tomu člověk oddá...a věří. Věří v sebe.


úterý 14. srpna 2012

3. den - tvůj názor na drogy a alkohol

Začneme tím, co mi nevadí:
  • když si dá babička na vesnici každý den po panáku slivovice na "dobré zdraví"
  • když člověk okoštuje dědečkovu pálenku
  • když si pár dá v restauraci šampaňské
  • když si společnost připije
  • když si kamarádky otevřou víno
  • když si nemocný člověk (Alzheimer a podobně) upeče marihuanové koláčky
  • když si člověk, co trpí na akné uvaří vlastní konopnou mast
 Tak teď už můžu psát konkrétní názor, i když vlastně začnu příběhem.
Bylo mi asi šest, když jsme nasedaly do auta před domem babičky. Vracely jsme se z Kroměříže a já si vezla domů malý stromeček - papayu. Jelikož už jsem byla na svůj věk dost vysoká, tak jsem občas na kratší vzdálenosti seděla vepředu. Ten den jsem chtěla sedět vepředu s mamkou, abych jí mohla povídat, co jsme zažily, ale ona mi to zakázala.
Nafučeně jsem si sedla dozadu.
Ujely jsme asi dva kilometry po hlavní silnici. Projížděli jsme křižovatku jako každý den. Najednou se podívám nahoru a vidím, jak se na nás z vedlejší silnice, kam nejde vidět při vjezdu na křižovatku, řítí auto. Jelo strašně rychle. Bylo mi jasné, že se mu nevyhnem. Myslela jsem si, že umřu, že to přece nemůžeme přežít a zavřela jsem oči. Pevně jsem je tiskla a čekala na...
Náraz. Tříštění střepů. Kytka letěla na přední sklo, já se bouchla pořádně do hlavy. Všechno se zastavilo.
Otevřela jsem oči.
Rychle jsme se v autě všechny zkontrolovaly a zjistily, že jsme jen potlučené. Vylezly jsme ven z auta.
Přední dveře u spolusedícího byly totálně na šrot, stejně jako jeho místo. Kdyby mi to maminka tenkrát nezakázala, jsem si jistá, že mám své místo na hřbitově.
Nabourali nás dva na beton ožralí mladící.

Když se vysoukali z auta, vůbec o sobě nevěděli. Stoupli si ke značkám a zvraceli....dlouho zvraceli.
Od té doby cítím ke všem lidem, co se opijí někde venku, obrovskou nenávist. Nesnáším, když je někdo nezodpovědný, kdo kvůli vlastní debilitě a slabosti ohrozí cizího člověka. Kolik lidí zemřelo jen kvůli tomu, že si tihle nemožní hajzlové museli dát mnohem víc než snesou.

Pohrdám těmito lidmi.
Pohrdám většinou svých vrstevníků, co se navalí někde na zábavě.
Myslím, že na to mám právo.
Přála bych jim, aby se koukli smrti do očí a zjistili, že opít se neznamená zamachrovat, nebo se trochu více uvolnit, opít se znamená ohrozit, ublížit a klidně i zabít.
Nejen, že mí vrstevníci stále ještě porušují zákon (a jsou u toho velmi hustí), taky mohou způsobit trable svým rodičům. Nikdy bych mou mamku neprobudila s tím, že jsem tak ožralá, že nedojdu domů, ať pro mne přijede, nikdy bych se neožrala natolik, abych si ublížila, pak musela do nemocnice a řešit to se sociálkou.
Kolik holek/kluků v opilosti podvedlo svého přítele/ přítelkyni. Že se říká, že člověk v opilosti neudělá to, co by neudělal ve střízlivosti? V tom případě mají tito lidé u mne status "pohrdání na druhou"

Těším se, až bude některým lidem osmnáct. Zjistí, že když můžou pít, tak už to není taková sranda a jejich vychlastaným mozečkům možná dojde, že páteční večer se dá trávit i jinak.
A nebo budou aspoň pít za vlastní, nebudou kazit život svým rodičům a za své opilecké skutky si ponesou následky.
Jen by bylo hezké, kdyby si je za tyhle lidi nemuseli nést i jiní, kteří jejich vinou přijdou o nohy, ruce nebo rovnou o život.
-
Drogy odsuzuji, kvůli tomu, že člověku matou hlavu. Situace, kdy člověk nerozhoduje čistě a nevnímá realitu, je vždycky nebezpečná.
Na drogy se navíc vážou špinavé peníze, kriminalita a dost nepěkné nemoci.
Když si to tak vedle sebe napíšu, tak mám pocit, že začít fetovat může jen naprostý blb. Není to ale pravda, mnohdy i chytří lidé ze sebe udělají dobrovolně lidské trosky. Proč? To asi nikdy nepochopím.
-
Cigarety. Nesnáším, nechápu, netoleruju.
Jsou pouze ukázkou slabé vůle a mladistvé demence. Moc ráda počítám útratu za cigarety za rok, když chci dokázat "strašně chudým lidem", že asi tak chudí nebudou, když utrácí desítky tisíc za tabák. Navíc v této době, kdy na elektroniku přesedlávají i zarytí kuřáci, mi přijde ještě trapnější začínat s kouřením. Těším se na dobu, až bude elektronika jedinou možností pro závisláky na nikotinu.
Ať je to třeba zabije, když to tak moc chtějí, ale aspoň u toho nebudou zabíjet mne.
-
Čaj, káva, čokoláda a jiné závislosti...
Tyto "drogy" mají ode mne omilostnění. Proč?
Protože jsou nebezpečné (ve velkém množství) pro svého konzumenta, ale nikdy neohrozí ostatní lidi. (I když některé čaje mohou způsobit dost velké halucinace, na ty pozor! :D)
Sama jsem byla hodně závislá na kofeinu a theinu. Nyní piju kávu jen venku.
 Doma mám Caro a Rooibos.
 Z čehož plyne, že jsem závislostně na drogách čistá.
A jsem za to ráda.

pondělí 13. srpna 2012

2. den - kde bys chtěl/a být za deset let

Je 13.8. 2022.
Je brzy ráno, možná až příliš. Zvoní mi budík. V mém bytě je útulno a ze židle na mne kouká moje kočka. Podrbu ji a vydám se do sprchy. Pak se rychle obleču, skočím do auta a vyrazím do práce....
-
Bylo by lehké si naplánovat den za deset let.
Ovšem mě je nyní docela jedno, co tehdy bude.
 Nejdůležitější pro mne bude rozhodnutí za dva roky - kam na vysokou? Podle tohoto rozhodnutí se jednou bude psát moje budoucnost. Začínám cítit tu odpovědnost volby, která nejde vzít bez následků zpět.

Vraťme se zpět k tématu, jak by to vypadalo v mém  ideálním světě v roce 2022?
Ve dvaceti osmi už bych měla být (teoreticky) chvíli po škole. Mou vysněnou prací, kterou v této době dělám je buď přímo u Policie nebo u jejich laborky (to chci studovat).
Mohla bych mít už nějakou dobu přítele, se kterým bych mohla i bydlet. Možná budeme už plánovat rodinu. Pokud se rozhodnu mít děti, chtěla bych je mít nejpozději ve třiceti, abych jednou nevypadala jako babička, místo jako matka.
Chtěla bych cestovat, když to volno dovolí, sportovat, když to zdraví dovolí a dále šít, pokud to čas dovolí, třeba jen pro své děti.
Chtěla bych ušetřit na dovolenou pro svou maminku a vzít ji konečně do Egypta, kam si velmi přeje jet.
Chtěla bych sestře hlídat děti, protože je bude mít určitě dříve, než já sama.
Chtěla bych se oblékat žensky a elegantně a nechat v mém šatníku nepatrné známky lolity.
Chtěla bych konečně umět skvěle tancovat irské tance.

Chtěla bych si užívat života, chránit ostatní před různými parchanty a zločinci, a mít šťastný (třeba i rodinný) život.
Vlastně by mi stačilo, když by se mi splnil aspoň jeden bod z mého růžového seznamu.

neděle 12. srpna 2012

1. den - tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single

Kdo mne zná, tak ví, že jsem jako vítr.
Jsem všude, zároveň nikde, nikdo mne nemůže chytit a nikdo mne nevlastní.
Jsem každého, kdo mne potřebuje a  zároveň nejsem ničí.


Nejsem stavěná na partnerské vztahy.
Mám ráda svůj klid, nerada si nechávám mluvit do života. Jsem jako stíhačka letící kolem aut. Někdy je těžké se mnou držet krok. Proto je pro mne lepší být volná, protože uvězněná do vztahu ztrácím rychlost a to "můj stroj" nese moc těžce.

Věřím, že jednou potkám člověka, který se stane mým kopilotem a pomůže mi vzlétnout ještě výš. Jednou najdu někoho, kdo pochopí moji potřebu velké volnosti, kdo mne někdy nechá být samotnou ve dvou, kdo mne podpoří, když budu padat střemhlav k zemi.
Kdo mi dá hangár, kde se můžu cítit bezpečně a kdo mi pomůže s opravami, když nezvládnu přistání. Kdo mi nadá, když budu létat jako blázen a kdo se se mnou zasměje, když otočím kabinu vzhůru nohama. Kdo mi s klidem v duši přenechá řízení vlastního stroje a zatím se prospí a pak mi to samé oplatí.
Až najdu někoho, kdo mne nebude chtít vlastnit, ale bude mě chtít milovat, tak se zřejmě stanu šťastně zadanou.

Do té doby budu sama létat ve své stíhačce a užívat si nekonečné dálky oblohy, která pro dnešek patří jenom mne...


Zábava na třicet dní pro stalkery XD

 U Veni a Pet jsem našla tento dotazníček a ukradla jsem si ho pro sebe. Důvod je jasný. Slíbila jsem pár informací o sobě, ale pořád se nějak nemám k tomu, abych je sepsala. A tak si vezmu tuhle předlohu a hezky vám ji vyplním.
Pokusím se o to, aby vás to bavilo a něco vám to dalo :D.
Která otázka vás nejvíce zajímá? :-)

1. den - tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single
2. den - kde bys chtěl/a být za deset let
3. den - tvůj názor na drogy a alkohol
4. den - tvůj názor na náboženství
5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě
6. den - napiš 30 zajímavých informací o sobě
7. den - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí
8. den - chvíle, kdy ses cítil/a nejspokojenější se svým životem
9. den - jaká doufáš, že bude tvá budoucnost
10. den - popiš svou první lásku a první polibek
11. den - nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje
12. den - popiš celý svůj den v heslech
13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a
14. den - tvá nejranější vzpomínka
15. den - tví oblíbení blogeři
16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku
17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok
18. den - v co věříš
19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče
20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání
21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů
22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky
23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní
24. den - tvůj oblíbený film a o čem je
25. den - někdo, kdo tě fascinuje, a proč
26. den - jaký typ lidí tě přitahuje
27. den - jaký problém jsi měl/a
28. den - něco, co ti schází
29. den - tvé cíle na příštích 30 dní
30. den - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc

sobota 11. srpna 2012

Zásoba kvalitní četby pro Reiko

Říkala jsem, že nebudu kupovat knihy, že?
Zjistila jsem, že bych radši týden nejedla :D
Prostě knihy jsou pro mne nejmilovanější věci (a taky zabírají dost velkou část mého pokoje).

První knihu mám z Votočvohoz, teoretická o knižních detektivech od českého autora.
Druhá je z antikvariátu - kavárny, kde jsme měli ve středu sraz. Měla jsem z ní strašnou radost, protože jsem si ji chtěla koupit už v Anglii, ale už jsem neměla místo v tašce :-)


Třetí knihu jsem koupila také na Votočvohoz (, ze kterého si dělám neustále Votočknihu). Prodala mi ji moc milá slečna, která mi hodně pomohla s mou budoucností (dělá u Policie). Knížka je luxusní, plná obrázků, větší než A4 a je dost tlustá. Jsem z ní prostě nadšená a už se těším, až se do ní začtu.

Poslední je jeden z pěti chybějících Sherlocků v mé sbírce. Strašně jsem si stěžovala na sraze, že ho prostě nemohu sehnat. pak přijdu domů a ještě večer mi Veru posílá odkaz, kde se dal koupit :D Platí totiž, že kdo hledá - nenajde, za to ten, co mu na tom nezáleží najde vždycky. No přiznám se, koupila jsem ještě jednoho, který už je na cestě XD


Jinak se děsím data v kalendáři. Strašně to ubíhá a já za ty prázdniny zase nic nestihnu. A přitom mám celé dny naplánované na minuty, abych ani trochu nemrhala. Je to šílené.
Dnes mi došlo, že jsem udělala blbost, když jsem si zvolila seminář z francouzštiny a doufám, že mi bude dovolené zběhnutí do semináře z chemie. Bude to makačka. A o to mi asi i jde. Nebudu se tam přece chodit pořád nudit ne? :D

Dnes jsem byla v Olomouci a koupila si jen spodní prádlo, které je ovšem luxusní. Po malém obědě jsem si nemohla odpustit malé hřešení v podobě Panna Cotty, kterou naprosto zbožňuju.
Jaký je vás nejoblíbenější zákusek?

pátek 10. srpna 2012

Svršky přicházejí, léto uvadá

Včera večer jsem byla běhat. Zmokla jsem jak slepice a musela se jít nahřát do vany. Byla jsem naštvaná. Venku tak skvělé podmínky, já měla za sebou jen dva kilometry a ono musí začít lít jak z konve.
A večer se brzy setmělo.
Dneska jsem byla běhat ráno.
Byla mi zezačátku docela zima.
Léto už to má nejspíš pomalu a jistě za sebou.
A začne podzim. Ach, ano, to bude zase příroda nádherná.
Jak může být tak krásné něco, co umírá?

Zjistila jsem, že jsem nezveřejnila poslední zbytky nákupů z Brna :D
  • Košile z Ann Christine za hubičku - měla jsem ji zakomponovanou do lolita-inspired outfitu. Ano, je průhledná a vůbec mě to neštve :D

  • Krajkové triko v mintové barvě z C&A - ujela nám kvůli němu skoro spojovací šalina na Veveří, musela jsem se pro něj vracet další den :D
  • Svetřík z Terranovy - mám tolik svetříků, ale jakmile začne být chladněji, tak je všechny unosím. Já totiž nevlastním jedinou bundu XD

  • Průhledná košile z Terranovy -  na těhle košilích zbožňuji to, že jsou "profučkové" a člověk v nich neumírá na vedro XD
A jinak si žiju aktivně a zdravě...myslím si, že se brzy proměním v králíka. Tolik zeleniny jsem nesnědla za celý život XD
Kdo bude má Alenka?

čtvrtek 9. srpna 2012

Káva a knížky? To je moje....

Původně, i když se sraz konal blízko, jsem se na něj neměla dostavit. Ovšem vybuchl mi celý týden, všechny plány šly do kytek a já byla nakonec ráda, že jsem si mohla obléct lolitu (nebo aspoň to, co zní zbylo) a vyrazit za přáteli do Přerova.

  • asi vypadá divně, když si taková klasicky vypadající dáma studuje ve vlaku testové úlohy pro policejní akademii. Paní, co seděly se mnou "nenápadně" pokukovaly a jejich nechápavý obličej hovořil za vše. Asi nevypadám, že bych měla mít zájem o balistiku a daktyloskopii. :D
  • S Yuyu jsem se sešla dřív, prošly jsme si sekáč (ulovila jsem si kytičky za 10,-) a začaly promýšlet náš plán na přednášku na příští AF. Podrobnosti se zatím nedozvíte, s Yuyu začínáme usilovně pracovat na konceptu.
  • V reakci na teoretickou přednášku jsem se rozhodla, že se o lolitě pokusím napsat SOČku - středoškolskou odbornou činnost. Myslím, že po všech zázračných chemických objevech a fyzikálních experimentech budou spodničky a mašle vítanou změnou. No uvidíme, zda to dotáhnu do podoby, kdy se to opravdu bude dát předložit jako odborná práce. (Pokud se do toho ponořím, budu potřebovat vaši velkou spolupráci na dotaznících :-) )
  • Na nádraží jsme se sešly v nečekaně velkém počtu a vyrazili "do neznáma". Ano, to je přesné, protože naši oblíbenou cukrárnu přetvořili k nepoznání a my nevěděli, kam se zašít. Ale Veru nám našla kavárnu, které byla až nad očekávání úžasná. Byl to napůl antikvariát (samozřejmě, že jsem jim tam nechala i peníze za Psa Baskervillského v angličtině XD).
  • Obsluha byla milá až nadšená, ptaly se na styl, dokonce se s námi paní fotila :D (Já, s kafíčkovou sukní od Pet, jsem vypadala jako reklama na kofein XD)
  • V průběhu odpoledne se za námi dokonce stavila paní - host kavárny a pujčila si na zahrádku GLB :D, byla taková velmi rozjařená, že jsme ji prý (i jejím spolupracovníkům) rozšířili obzory :D
  • Hráli jsme Černého Petra v speciálním předělání od Pet. Sbíraly se dvojce stejných šatů. Yuyu byla opět vyhlášena královnou Bodylinu a Veru skončila s "Lace Monsterem - Petrem" v ruce :D
  • Jako jedinou chybičku téhle kavárny vidím to, že mají zatím hodně hubenou nabídku, ale snad jim naše včerejší útrata trochu otevře oči a rozšíří sortiment. Ale stejně už vím, kam se budu zašívat o volných hodinách. Kafe mají výborné! (Plus se mi strašně líbí obrazy, příště se jich zeptám od koho jsou...skoro bych přemýšlela nad koupí  :D, opravdu jsem se do nich zakoukala)
  • Byla jsem focena panem fotografem, takže jsem moc zvědavá, jak vyjdou fotky...v malém to vypadalo slušně (možná se jich dočkáte i zde)
  •  Cestou zpět jsem snědla nektarinku, kterou jsem celý den šetřila :D a pokračovala v tématu "Vybrané kriminalistické taktické metody"
Tomu se říká příjemně strávené odpoledne :-)

středa 8. srpna 2012

Kde rostou houbičky?

..to byla první věc, co mne napadla, když jsem viděla tyto šaty.
Nejdříve jsem se jim zasmála.
Pak jsem se pro ně vrátila.
Zkusila.
Koupila.
Jsou šílené. 
Když je člověk obleče k oranžovým botům na pořádném klínku, tak už vypadá hodně retro.
Je to asi nejbláznivější kousek mého šatníku (a to tam mám lolitu XD).
Už se těším, až je vytáhnu ven. :D


A poněkud usedlejší kousek z Orsay.
I když dá se ovocná sklizeň na overalu považovat za usedlou? :D Asi ne.
Konečně mám pocit, že si overal mohu dovolit a tak jsem o něm neváhala ani minutu. Je to pohodlný kousek. Samozřejmě jití na záchod není úplně bezproblémové, ale pokud je člověk zvyklý se soukat z lolity, tak mu rozepnutí zipu a rozvázání mašle přijde naposto v pohodě :D
Vezmu si ho na Gyaru sraz, kde dělám fotografa. Možná se pokusím i o nějaké líčení, ať nejsem jako pěst na oko mezi naparáděnými a nalokýnkovanými dívkami.


Dnes mířím na menší sraz do Přerova, takže mám trochu napilno :D, můžete (snad) čekat i můj outfit.

úterý 7. srpna 2012

Jeden sen o místu činu

Střední kniha prozrazuje můj sen.
Jen kdyby nebyly tak strašné fyzické přijmačky. Ale i na mojí fyzičce už se pracuje, i když si nemyslím, že mám na to to dotáhnout tak "vysoko". Mám tak strašně náročné sny :D
Když se mne mamka zeptala, zda by mi nevadilo pracovat s mrtvolama, tak jsem jí řekla, že mě mrtví nevytočí, neublíží a akorát trochu víc smrdí, i když to někdy dělají i živí.
Takže proč ne.

Sherlocka nalevo jsem koupila v antikvariátu. Nejdřív jsem nemohla najít tu správnou polici. Mamka ztratila trpělivost a šla čekat ven. Už jsem se sunula ke dveřím s tím, že tam žádného Sherlocka nemají a pak mi to došlo.
Je velmi malá pravděpodobnost že v galakticky velkém antikvariátu neleží jediný Velký detektiv. Pokud jsem ho nenašla, znamená to jen to, že jsem hledala špatně nebo na špatném místě. Jak najít detektivky?
Hledej klasické Christie černobílé přebaly!
Pět sekund a měla jsem celou polici SH! :D
Jenže když už mi chybí jen pět knih (asi z 30), tak je těžké najít ty pravé, takže jsem odešla s jedinou.

Sherlock napravo je z Levných knih. Je česko - anglický a původně jsem ho nechtěla, protože jsem si myslela, že už ho mám v angličtině. Ovšem to nebyla pravda a tak jsem byla ráda, že na mě tenhle výtisk počkal. Umírající detektiv je totiž jedna z mých nejoblíbenějších povídek :-)


No nyní ke mne putuje jedna kriminalistika, jeden Sherlock a jedna učebnice Filosofie. I do školy se člověk musí vybavit.

pondělí 6. srpna 2012

Brno - slev je tam plno

Můj nenakupovací srpen šel hned na jeho začátku do kytek.
V Brně se totiž obchodníci asi zbláznili a ty slevy jsou opravdu šílené. Opravdu moc.
Pokud máte někde blízko C&A, Ann Christine, Terranovu, určitě se tam skočte podívat. Pokud to tam nemáte moc probrané, tak určitě neodejdete s prázdnou :-)

Ale neudělala jsem si jen nakupovací maraton, byla jsem i na Špilberku a Veveří (k Lughnasadu se ještě vrátím) a ušla desítky kilometrů na desíticentimetrovém klínku XD
Taky jsem objevila parádní kombinaci chutí v jednom salátu v Jazz Cafe na Orlí. Je to salát s tuňákem: salát, rajče (já měla na přání okurku XD), cibule, olivy, sýr, tuňák, bylinky. A opravdu luxusně chutná s opečeným toastem. Mňam!

Tak a teď už pointa článku.....novinky v šatníku :D
1. Aktovka z C&A, původní cena kolem 600Kč. Já dokonce kdysi přemýšlela, že si ji koupím za plnou cenu. No ještě, že jsem to neudělala. Teď ji mám těměř za desetinu.

2. Kytičky z Levných knih - já ten obchod miluju! Všude knížky a milion pěkných doplňků. Měli je tam ještě žluté a já blb si nechala zavřít X_X

3. Šáteček s vlaštovkama z Ann Christine - krásná kombinace barev, příjemný materiál :-)

Tak, to by bylo vše k doplňkům, budeme pokračovat knihami, oblečením a mini reportem z Lughnasadu :-)

čtvrtek 2. srpna 2012

Kde je sebeúcta, blogerky?

Kdo mne sleduje ví, že jsem nyní registrovaná ZDE a snažím se dostat mezi Votočvohoz blogerky.
Samozřejmě nejsem sama.
A opět nesouhlasím se způsoby, které holky mají.

Nechápu důvod proč holka, která má bezkonkurenčně nejlepší popis sama sebe, se tak moc podceňuje, že za hlasování pro ni (pokud vyhraje) nabízí šperky z TopShopu. Bože proč? Ta dívka mi byla tak moc sympatická, chtěla jsem jí ten hlas dát jen kvůli přenádhernému popisu...a pak si přečtu tohle. Chuť mě přešla. Upozornila jsem ji na to, že její chování není úplně nejlepší, ale ona argumentovala tím, že si lidi přece nekupuje. Hm, zajímalo by mne procento holek, které klikly bez čtení na její ikonku jen pod vidinou šperků zadarmo. Lidé se dají lehce zlákat.

Mnoho holek o ně bude škemrat všude možně, dokonce i na fórech. Otravné, stejně jako srdíčka.
Jenže jak získat hlasy "legálně"?
Těžko říci.

Já dám odkaz vám a doufám, že vy, co mne rády čtete kliknete, protože víte, že mohu něco nabídnout. Nikoho ale osobně neprosím, bylo by mi to hloupé. Kdo ocení moji práci, kdo mne čte, ten to udělá...nikdo jiný by to asi dělat neměl. Ne z povinnosti, ne kvůli tomu, že jsem to já, ne kvůli tomu, že jim za to slíbím posekání zahrady. (XD)

Kéž by to tak vidělo více votočvohozaček a já vím, že to tak nevidí. Na tom fóru za mnou stála jediná slečna. Všechny ostatní jako hloupé ovce hlasovaly, aniž by je napadlo, že je to jen parádní obchodní strategie. Je to smutné.
Tak smutné, že na votoč - blogu bude nakonec výběr nejlepších podnikatelek, spamerek a holek s nejlepší taktikou.

Osobně bych tam chtěla vidět nejstarší ze soutěžících. Myslím si, že bude mít opravdu co nabídnout  a věřím, že hlasy nezískává spamováním kamarádek.
Navíc kdo má víc zkušeností než právě ona?
Nikdo z nás.

PS: Dnes odjíždím do Brna, sobotu strávím na Veveří na akci zvané Lughnasad (keltské dožínky) a vracím se v neděli. Do té doby to tady bude mrtvé :-)

středa 1. srpna 2012

Zahrádka Reiko

Zbožňuji kytky.
Když kvetou magnólie v nedaleké ulici,
když kluci líbají dívky pod třešní,
když jabloně voní do dáli,
když rozkvetou lány vlčích máků,
když každý zapadlý kout ozdobí sedmikrásky,
když se bojím utrhnout pomněnku...

 Jsem ráda, že jsou kytky tak trendy.
Nezajímám se o to, že to teď nosí každý.
Nepřemýšlím o tom, že by se mi to kvůli tomu přestalo líbit.
 Copak jsem nějaký zatracený pozér?
To oni přestanou kytky po sezóně nosit, já si jich jen teď pár seženu. Dřív než zase začnou býti nedostupné.

Jak vypadá zatím moje sbírečka?
Moje čelenka vlastní výroby: 

 Koupené (první dvě New look, Kik, H&M)
 A nová kytice nádherných květin na čelenky a jiné ozdoby. Už se těším, až je vytvořím :-)

Léto mi přijde tento rok tak nádherné.
Jak mocná je psychika.

Mám ráda léto.
Když se rozvinou růže a zmodrají čekanky,
když se rozvoní posekaná tráva,
když se louky zalijí žlutí pampelišek,
když bodláky rostou do výšky,
když zraje ovoce a já ho můžu jíst....