pátek 24. srpna 2012

10. den - popiš svou první lásku a první polibek

První láska.
Je to krásný cit, čistý, ale málokdy je delší než jarní přeháňka.

Vzpomínám si, jak jsem milovala svou první tašku do školy. Fialovou aktovku se sovou Hedvikou z HP. Byla opravdu ztělesněním všeho, co jsem od aktovky chtěla. Všichni mi ji ve škole záviděli a já z ní byla nadšená.
Ale v dalším ročníku už jsem chtěla novou....

Moje první kolo. Nádherný zelený rám, pohodlné sedlo. Kolikrát jsem si na něm musela nabít obličej, abych pochopila, že nemůžu jezdit jak sebevrah. Asi stokrát jsem píchla. Jenže pak jsem pomalu rostla a zjišťovala, že není tak úžasné. Že nemá dobré blatníky, že nemá dost převodů.
A pak jsem svoji "Žabku" vyměnila za kolo, které mám doteď....

Měla jsem narozeniny a dostala jsem dárek, ze kterého jsem byla štěstím bez sebe. První podprsenka s kosticemi! Nosila jsem ji hrdě, jako by to znamenalo, že už jsem něco víc než ostatní. Cítila jsem se jako žena. S přibývajícími lety se pro mne stala podprsenka symbolem každodenního mučení, kterým musím procházet. Stejně jako jsem před lety vyházela všechny sportovní lambady, je nyní nakupuji zpět.
Kéž bych mohla být zase ta malá holka...

Můj první mobil. Siemens "Pádlo extrémní". Měla jsem ho se sestrou napůl. Ve svých dvanácti letech! Můj nejlepší mobil, byl na něm had, kterého jsem pařila, když jsem jela domů na vesnici busem. Myslela jsem, že je nezničitelný. Dokud jsme si opatřily psa a já ho nenašla úplně rozkousaný.
Pán v prodejně mi doporučil koupi nového mobilu...

První láska.
První polibek?
Možná někdy ve školce pod rozkvetlou třešní. Dostala jsem pusu na tvář. Nechápala jsem, co na tom ti lidé mají. Nic jsem necítila. Drželo se mne to dlouho...
Zažila jsem všechny možné polibky, ale nikdy to nic nezamenalo. Pořád jakobych jen zkoušela možnosti, ale nenacházela odpověď.
Proč to lidé dělají?
Na to mi odpověděl jeden úžasný kluk, který mi dal obyčejnou pusu. Tehdy jsem pochopila. Poprvé jsem něco cítila.
A pak odjel stovky kilometrů daleko a já už ho nikdy neviděla....

Možná první lásky netrvají věky (i když se najdou i výjimky), ale mají rozhodně jedno privilegium.
Nikdy nebudou zapomenuty.

2 komentáře:

  1. Moc pěkně jsi to napsala :)

    Jen s těma podprsenkama. Pokud je to symbol mučení, tak je něco špatně. Správné číslo by nemělo tlačit ani jinak vadit.
    I když věřím že někdo to má stejně jako já s botama. To je mučení zase pro mě, protože mi většinou žádné nesedí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Velikost mám správnou, to mám ověřené, jen jsem velmi pohodlný člověk. Prostě pokud se "s" necítím stejně v pohodě jako "bez", tak je to pro mne mučení :D
      Mít ještě o číslo menší prsa, tak je ze skříně vyhážu úplně :D a budu velmi nemoderní

      Vymazat