čtvrtek 30. srpna 2012

14. den - tvá nejranější vzpomínka

V hlavě mám strašně mnoho vzpomínek. Možná i proto celkem nerada fotím, protože si to můj mozek zapamatuje líp, než se může zachytit na nějaký barevný papír. Ale určit, která z těch vzpomínek je nejranější, to už je těžké. Nemám se čeho chytit. Je to trochu rozmazané...málo podrobné.

  • pamatuji si babiččiného černého kocoura. Jmenoval se Monroš. Zvláštní a vtipné na tom je, že si moje hlava zapamatovala to, že má babička měla černého pantera, obrovskou kočku, větší než já. I teď, když na Monroška vzpomenu, má pro mne velikost vysokého psa. Nějak si nedokážu zvyknout na to, že to byla jen obyčejná, trochu přerostlá kočka, jen já byla tak malinká. Pro mne bude asi vždy velkou šelmou, stejně jako v době, když mi nebyly ani dva.
  •  hlídala mne babička a já čekala, než přijede maminka z porodnice s mou malou sestrou. Pamatuji si, jak jsem byla napnutá, jak jsem neustále vyhlížela. A oni pak přijeli. Byla jsem moc šťastná...a povedlo se mi sestřičku vysypat z peřinky (teď je to docela vtipná představa, tehdy nebyla). Bylo mi dva a půl.
  • vzbudila jsem se v noci, spala jsem ještě na skládací posteli a měla jsem strašný strach. Slyšela jsem divné zvuky ze zahrady i z domu. Pes štěkal.....ráno jsme zjistili že na ježčí rodinku :D, mohly mi být tak tři
  • když nám umřel můj milovaný pejsek Ron, který mne vždy hlídal. Maminka mi vyprávěla o tom, že mne učil pít z kaluže a já to pak s radostí dělala :D, to si ovšem nepamatuji. (Škoda!)
  • Jedné zimy jsme se sestrou odhalily, že není Miluláš (mamčiny stopy ve sněhu) a Ježíšek (načapání) a vůbec nám to nebylo líto. My jsme to nějak vždycky věděly :D
  • První den ve školce. To bylo strašné, brečela jsem snad celou dobu, než si pro mne přišla maminka. A nakonec jsem to tam měla celkem ráda. Nic není takové, jak to vypadá na první pohled. 
Od pěti let už mám vzpomínky o něco jasnější....nebo aspoň to soudím z toho, že si přesně pamatuji to, jak jsem všem ve školce nakecala ať jí šťovík, co rost na zahradě. Že je to prostě super dobrota. No to teda byla!  Oni ho snědli moc a pak jim bylo všem zle.
A pak to na mne samozřejmě práskli.
To byl můj první průšvih v životě :D

Žádné komentáře:

Okomentovat