sobota 24. listopadu 2012

Čtyři roky lolitou

Když jsem před čtyřmi lety začínala s lolitou, nepřemýšlela jsem o tom, jestli to budu stejně nadšeně nosit za rok nebo za dva.
Byla jsem uchvácena (nesmírně strašnými) šaty od Angelic Pretty a přesvědčovala maminku o tom, že vůbec nevypadají jako pro Červenou karkulku (a to teda vypadaly!)
V té době jsem hodně koketovala s černou barvou, řetězy a podobně. Cítila jsem se strašně drsná, i když jsem věděla, že se to ke mě vůbec nehodí. I přestože moje první vysněné šaty byly strašně sweet začínala jsem jako gothic loli.

Je zvláštní, jak mě lolita změnila. Řeknete si, že je to jen blbé oblečení. Nebudu vám odporovat. Je to jen kus látky.
Kus látky, co mě naučil disciplíně, pokoře a silné vůli.

Jelikož lolita móda není zrovna nejlevnější a nepocházím z kruhů, kde se řekne "maminko, chci sukni od Many" a maminka ještě navrhne, že k ní koupí ještě hodící se punčochy, musela jsem si začít šetřit. Má první objednávka z Bodyline proběhla více než rok po té, co jsem se k lolitě dostala. Byla jsem nadšená. A opět na dlouho bez peněz.
K lolitě taky patří srazování, které taky není zrovna nejlevnější záležitostí. Nikdy bych nevěřila, kolik jsem schopná nashromáždit.
Pokud musíš, tak se vždycky naučíš :D

Vývoj jde ale dál. Z Bodyline už nevlastním jedinou sukni, i když jsem měla asi čtyři. Časem mi přišly takové bez duše.
 Radši jsem přešla k českým švadlenkám a nebo sobě samotné.

Protože já, manďák největší, jsem se naučila šít. Když mi někdo tvrdí, že je strašně nešikovný a nikdy by si nezašil ani ponožku, tak bych ho nejradši praštila.
Je to kravina.
Šití je něco jako vaření. To nejjednodušší zvládne opravdu každý. To, že to nejde je jen a jen lenost. Výmluvy!
Ano, ze začátku jsem se u stroje nesmírně vztekala (a když to nejde, vztekám se i teď XD), ale vydržela jsem a nyní vidím opravdu obrovský posun v tom, co dokážu.
Zezačátku nade mnou stála maminka a radila mi. Časem to bylo ale spíše ke škodě, než k užitku. Jsem tvor svéhlavý a radši si to třikrát přepářu, než abych měla pocit, že mi bylo blbě porazeno. Učím se metodou pokus omyl. Občas to sice vypadá jako metoda omyl-omyl-omyl, ale nakonec to vždycky přinese výsledek, který chci.
Stačí jen nepřestat chtít a zahryznout se. Neustoupit stroji, který se proti vám spikl a látce, která se divně řasí.
Prostě jim to nandat! :D

V budoucím roce bych chtěla věnovat mé značce "Amber" konečně důstojný web a logo. Nyní je můj prodej takový nepřehledný, chaotický. Neustále posílám zájemkyním fotky spodnic, které jsem zatím šila, aby si vybraly ideální typ pro sebe. Všechno tohle zdržování by samostatný web vyeliminoval. Tak mi to snad vyjde.
Možná je čas se posunou zase o kousek dál....

5 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Možná že se naučíš základy, ale když na to nemáš dispozice, pořád budeš jen lama. Takže mi to nepřijde jako výmluva.
    Jakou asi šanci mám na to, abych se stala profesionálním basketbalistou hm? :DDD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nic takového jsem neřekla.
      Řekla jsem, že naprosto každý zvládne to nejjednidušší.

      Vymazat
  3. Taky se budu muset aspoň ten základ šití naučit. Spousta věcí, které bych chtěla nosit totiž existují pouze v mé hlavě. :D
    Jediná potíž je v tom, že není čas. Pracuju až do večera, takže musím vše natěsnat do toho minima volna co mám. XD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to chápu. Zapomněla jsem zmínit, že jediné, co opravdu neskutečně maří šití je nedostatek času. A hlavně, ve tmě se šije strašně blbě....(a přitom má člověk v zimní noci nejvíce chuti a času XD)

      Vymazat