pátek 7. prosince 2012

Dejte šanci - staňte se dárcem

Maminka už je dvacet let v registru dárců kostní dřeně a já jsem se byla dneska (konečně) také zapsat.
Vezmeme to ale hezky popořádku. (Ano, popíšu vám to celé, třeba Vás inspiruji. Chci vás inspirovat!)
Všechno o dárcovství se dozvíte ZDE
-
Nejdříve jsem vyplnila přihlášku ZDE a pak počkala na informativní mail, ve kterém bylo uvedeno ve který týden se mám dostavit do nemocnice, kterou jsem si vybrala.
Pak už stačilo jen dojet na místo a vyplnit krátký dotazníček, který se týká hlavně zdravotního stavu. Pozor, darovat dřeň nesmíte půl roku po tetování nebo propíchnutí ucha/nosu/čehokoli.
Pak jsou tam samozřejmě omezení zdravotní (žloutenka, krevní poruchy a pod), popřípadě dočasné omezení (proč si pamatuji jen pobyt ve vězení? :D)
Pro kompletní znění omezení pro darování a vstup do registru koukněte SEM .

Po tom, co jsem vyplnila dotazník, byla jsem pozvána do ordinace. Moc milý pan doktor se mne ujal a byl ochotný mi zodpovědět jakékoli dotazy. Asi čekal něco ve smyslu "bolelo by darování dřeně?", ale takové otázky se ode mne samozřejmě nedočkal.
Zajímalo mne, proč moje mamka, která je v registru tak strašně dlouho (vlastně od doby, kdy to v ČR funguje) ještě nikdy nedarovala.
Pan doktor mi vysvětlil, že dárců je velké množství, takže je spíše pravděpodobnější to, že se člověku v životě neozvou než to, že ho kontaktují s tím, že ho potřebují. Ovšem každým zapsaným dárcem se zvyšuje pravděpodobnost shody, která někomu zachrání život.

Sečteno podtrženo - zaregistrujete se a třeba vás nikdy nebudeme potřebovat, ale pokud se nezaregistrujete, třeba zrovna ten pacient, pro kterého byste byla vhodným dárcem umře.
Po té už se mne ujala sestřička, která mi vzala zkumavku krve na porovnávání a bylo hotovo!
Ano, tak málo stačí k tomu, abyste někomu zvýšili šanci se uzdravit!

Ráda bych někomu pomohla, ale i když mě třeba nikdo nikdy potřebovat nebude, beru to jako svou morální povinnost.

Tak co, plnoletí přátelé, kdo z Vás je už zapsaný?
Kdo se zapíše?
Prosím, uvažujte o tom.....každý člověk na světě je něčí rodič, dítě, kamarád nebo přítel...a každý z nich chce tu nemoc porazit.
Je to těžký boj, ale vy ho můžete podpořit.
Stojí vás to deset minut.......pro nemocného to třeba může znamenat deset let života, který může strávit se svými bližními.
A to už za těch pár kapek krve stojí!

PS: Na finanční odměnu se mě neptejte, na takové dotazy jsem alergická.
PPS: Klasické dárcovství krve mám aktuálně na pořadníku věcí, které musím udělat.
PPPS: Darování plazmy (za peníze), zřejmě přenechám jiným.


5 komentářů:

  1. Nechystám se k tomu. Nemocnice mě děsí a bojím se bolesti při odběru. Ale samozřejmě bych o tom uvažovala a velice pravděpodobně to i podstoupila, kdyby šlo o rodinného příslušníka, přítele nebo kamaráda.

    OdpovědětVymazat
  2. Když na to koukám asi by mě moc nechtěli s tím jak trpím na exémy a alergie a užívám některé léky. Už dřív jsem uvažovala o darování krve, když byl taťka v nemocnici s anémií, ale moc dobrý dárce bych asi nebyla kvůli těm problémům.
    Každopádně si vážím každého kdo to dělá. I když to byl třeba spolužák který se projevoval jako pitomec. Tohle je hodně potřeba.

    OdpovědětVymazat
  3. Další námět k přemýšlení. Já zatím byla jen darovat krev. Do plazmy bych nešla. U nás na to všechny na transfúzní stanici masírují (zadarmo prosím), takže o tom mám dost pochybnosti. Navíc jsem pod váhovým limitem na plazmu.

    OdpovědětVymazat
  4. Na krev jsem šla, ale řekli mi, že mám málo železa, tak že mám přijít za půl roku, jenže to jsem pak maturovala, šla na vysokou a nebyl na to čas. Hned po krvi jsem zkoušela i plazmu, ale tam mi zase řekli, že mám moc malé žíly. A sice bych ráda vypomohla krví/dření/plazmatem, ale bohužel teď na to není čas. Možná o prázdninách :)

    OdpovědětVymazat
  5. Taky bych šla hned... ale bohužel mám problémy s imunitou.. a sebemenší narušení ji může ještě více poškodit :-(

    OdpovědětVymazat